Byl první finskou superstar. Jari Kurri patřil k pilířům vítězní dynastie Edmonton Oilers, s nimiž získal pětkrát Stanley Cup. Hrál na křídle v útoku s nejlepším hokejistou planety Waynem Gretzkym, sešel se s ním ještě v Los Angeles. V posledním zápase za Suomi na olympiádě v Naganu ho porazil v duelu o bronz, zlato získal jen jako junior.
Už nestihl dobu, kdy se Finové naučili vyhrávat velké turnaje. „Mockrát jsme přitom byli strašně blízko,“ řekl v Praze, kam přijel podpořit MS v hokeji 2024. Sám u reprezentace působil jako generální manažer. Později vlastnil klub Jokerit Helsinky, který se po stažení z KHL prodírá zpátky mezi špičku z nejnižších pater.
Čemu se v současné době věnujete?
„Jsem v důchodu. Tedy ne úplně, ale trochu jsem se v posledních dvou letech stáhl z hokeje poté, co se stalo s Jokeritem a KHL. Beru to s klidem, užívám si volna. Možná bych se mohl víc zapojit do hokeje, ale čím déle se držíte stranou, tím těžší je se vrátit. Pořád jsem ale jeho fanouškem.“
Co říkáte tomu, že Finsko v předchozích letech vládlo světovému hokeji?
„Ach, ano. A doufám, že úspěšné ještě bude, což není jednoduché. Očekávání jsou vysoká, lidi by nejraději viděli Finsko na vrcholu pořád, což se nestane. Ale na náš hokej můžeme být hrdí. Co jsme dokázali, jaké hráče jsme vychovali, kolik jich máme v NHL a že si junioři vedou dobře.“
Je hodně věcí, co tomu napomohly. Ale dřív Finové jako by nevěřili, že dokážou vítězit, Naučili se to?
„Vyhrát je těžké. A ještě těžší úspěch zopakovat. Ovšem spoustu let jsme budovali určitý systém výchovy hráčů, způsobu hry, jaký by měly týmy předvádět. Jen to nějakou dobu trvalo.“
Jakou máte nejlepší vzpomínku ve spojitosti s národním mužstvem?
„Na světovém šampionátu jsem hrál poprvé v roce 1982 u nás doma. Z play off jsme vypadli v prvním kole, brzy ráno mi volali, jestli přijedu, a já bez váhání souhlasil. Věděl jsem, že jede taky Wayne Gretzky, jeli jsme spolu na letiště, nastoupili do letadla. Podívám se na Wayna a povídám: ‚Ty cestuješ business třídou, zatímco já turistickou?‘ V prvním zápase jsem nastoupil proti jeho Kanadě. Přišel jsem na stadion a zjistil, že moje výstroj zůstala v Londýně. První třetinu jsem hrál ve vypůjčených věcech, prohráli jsme 2:9. Tolik moje první zkušenost.“
Na šampionát jste se dostal ještě třikrát, naposledy v roce 1994, kdy jste sahali po zlatu.
„Ve finále jsme prohráli s Kanadou na nájezdy. Předváděli jsme neuvěřitelný hokej, neprohráli jediný zápas a jen jednu třetinu proti Česku. Jenže o zlato jsme přišli v rozstřelu, což mě dodnes bolí. Bylo to poprvé, kdy Finsko mohlo vyhrát mistrovství světa, a my o to takhle přišli. V dalším roce už se jim to však povedlo. Na olympiádě v Naganu jsme vybojovali v mém posledním zápase bronz proti Kanadě. Po něm jsem ukončil reprezentační kariéru.“
Potkával jste se v ní i s Karim Jalonenem, který trénoval český tým. Znáte se dobře?
„Jsme stejný ročník. Už nejsme moc ve spojení, jen občas ho zahlédnu v televizi. Ale hráli jsme spolu, vyhráli evropský šampionát osmnáctiletých v roce 1978. To bylo vůbec první finské zlato. Kari byl velmi talentovaný hokejista. Jako trenér pracoval v Česku, i já tady mám spoustu přátel. Hrál jsem jednu dobu s Jaroslavem Pouzarem, což byl chlap s velkým srdcem. Když přišel do Edmontonu, stali se z nás kamarádi. Snažil jsem se mu ve všem pomoct. Zrovna minulý týden jsme se o něm bavili. Slyšel jsem, že už si taky dal pauzu a že ho to baví.“ (směje se)
Dejte k dobru společnou historku.
„Tady ne. Ale neměl moc dobrou angličtinu. Zažili jsme kvůli tomu spoustu srandovních příhod. Ale Jaro Pouzar byl šťastný člověk. A hrozně silný hráč.“
Jak jste si užil pražské setkání s legendami?
„Neviděli jsme se spousty let. Bylo to fajn, probrali jsme, co kdo dělá, jak se mu daří. Třeba Jaromír Jágr pořád ještě hraje hokej. (směje se) Většina se taky pořád motá kolem hokeje.“
Mám rád hokej bez pastí
Máte pět Stanley Cupů s Edmontonem. Co soudíte o současných Oilers?
„Na začátku sezony jsem docela trnul. No, nevedli si dobře. Jenže vyměnili kouče, mají nové vedení. Doufám, že se jim bude dařit. Ti dva, McDavid a Draisaitl, umí dávat góly, je radost se na ně dívat. K vítězství potřebujete i další věci. Disciplínu, obranu, dobré brankáře. A z toho všeho taky něco mají. Bude zábava sledovat, jak daleko se dostanou.“
Bývalý spoluhráč z vaší éry Paul Coffey je poradcem majitele a zároveň se vrátil na střídačku.
„Jo, dostal zelenou. On žije hokejem, je v pohodě a tu uvolněnost dokáže přenést na hráče.“
Jak odhadujete šance Oilers v play off? Nechybí jim třeba lepší brankáři?
„Zlepšili se, taky je možné, že před uzávěrkou ještě provedou nějaký tah. Nabízí se pár brankářských jedniček, uvidíme. Šance se však dají těžko předvídat. Podívejte se na Floridu v minulém ročníku. Proklouzli do play off o jeden bod a za dva měsíce hráli finále. Hokej je zvláštní hra, může se přihodit spousta věcí. Musíte hlavně jít pořád dál a věřit, že vás nikdo neporazí. Rangers teď vypadají silní, Florida taky, Colorado dává hodně gólů. Těžko říct, kdo nakonec vyhraje.“
Vidíte podobnost mezi McDavidem, Draisaitlem a vámi s Gretzkym?
„Pořád se studují a rozebírají statistiky, porovnávají jejich čísla s našimi. Je jiná doba. Každopádně oba jsou skvělí a nadaní hokejisti. Dobře pro Oilers, že je mají.“
Sám jste jednou pokořil hranici 70 gólů. Co říkáte tomu, že Auston Matthews se může po třiceti letech stát prvním hráčem, kterému se to podaří?
„Vypadá to tak, jenže podívejte na poslední zápasy. Neprosadil se. Abyste toho dosáhli, musíte skórovat večer co večer. On má pořád šanci, pokud udrží tempo. Stejně jako se Connor může dostat na stovku asistencí.“
Proč se to tak dlouho nikomu nepovedlo?
„Nevím. Není tak snadné skórovat, třeba i proto, že brankáři jsou větší. Za našich časů dal Gretzky i přes 90 gólů, Brett Hull hodně přes osmdesát. Ale taky to byl jen jeden dva hráči, zbytek se dostal třeba na padesát. V posledních letech hodně zaostávali. Hokej se změnil, ale v téhle sezoně byly zápasy, kdy padalo hodně branek jako v osmdesátých letech. To mám rád a fanoušci taky. Hokej bez pastí. Nelíbí se mi, když útočník musí jezdit pozadu.“ (směje se)
Jak se těšíte na turnaj NHL Four Nations? Snese srovnání s World Cupem?
„Víte, vůbec nevím, proč to dělají. Je to celé divné. Rád bych tam viděl i Čechy, pořád jste velká hokejová země s bohatou historií. To neříkám kvůli vám, tak to cítím. Nepřijde mi v pořádku, když tam není země jako Česká republika. Ale nevím, co za tím všechno je.“
Dalším turnajem nejlepších proti nejlepším bude olympiáda v Miláně. V sezoně 1990/91 jste si tam odskočil. Bylo to kvůli mistrovství světa, které se hrálo ve Finsku?
„Předtím jsem strávil deset let v Oilers. Odešli Paul Coffey, Wayne Gretzky, změnilo se plno věcí. V Edmontonu už jsem neviděl budoucnost. Tehdy mě ještě nechtěli vyměnit do LA. V roce 1991 se konalo mistrovství světa v Turku. Přišlo mi dobré dát si přestávku a zahrát si znovu šampionát doma a pak se rozhodnout, co bude dál.“
Jako generální manažer jste byl s národním týmem taky na šampionátu v Praze.
„V roce 2004. Začínali jsme v Ostravě. Tenkrát jsme ve čtvrtfinále byli hodně blízko. Zase. (směje se). Zbyly nám prázdné ruce. Finsko bylo tolikrát blízko a nemělo nic. Ale letos přijedu zase. Budu tady, na poslední víkend, kdy Pouzara uvedou do Síně slávy IIHF. I proto tu budu.“
Který finský hráč NHL se vám nejvíc líbí?
„Je jich tam hodně. Mám rád Barkova. Velmi dobrý všestranný hokejista. Dělá věci, které pomáhají týmu vyhrávat. V útoku, v obraně, v oslabeních, na přesilovkách, na vhazování. Aho je podobný typ, Mikko Rantanen umí dávat góly. Miro Heiskanen v obraně. Najde se pár dobrých jmen.“
Není Barkov podceňovaný?
„Je, protože hraje na Floridě, kde není hokej tak sledovaný. Ale je vynikající.“
Vyšel jste z Jokeritu, byl jeho prezidentem a vlastníkem. Vrátí se do nejvyšší soutěže?
„Určitě. Možná ne příští sezonu, ale v další určitě. Znovu budují tým, taky musí najít místo, kde hrát. Pořád sleduju, jak se jim daří.“
K ikonám Jokeritu jste patřil vy, Teemu Selänne a taky Otakar Janecký. Zahráli jste si spolu?
„Během lockoutu. Žije v Pardubicích, viďte? Volal, když pořádal zápas, jestli bych přiletěl. Ale nevyšlo to. V historii Jokeritu má velké jméno. Fanoušci ho milovali. Hodně pohodový člověk a velmi talentovaný. Nikdy neměl špatný den.“ (usměje se)
JARI KURRI |
|
| Narozen: | 18. května 1960 (63 let) v Helsinkách, Finsko |
| Kariéra: | Jokerit (1975-80, 1994/95), Edmonton (1980-90), Milán (1990-91), Los Angeles (1991-96), NY Rangers (1995/96), Anaheim (1996-97), Colorado (1997-98) |
| NHL: | 17 sezon, 1251 zápasů, 1398 bodů (601+797), v play off 200 zápasů, 233 bodů (100+133) |
| Úspěchy: | 5x Stanley Cup (1984-85, 1987-88, 1990) |
| Trofeje: | Maurice Richard Trophy (nejlepší střelec, 1986), Lady Byng Trophy (nejslušnější hráč, 1985), první all-star tým NHL (1985, 1987), druhý all-star tým NHL (1984, 1986, 1989) |
| Reprezentace Finska: | 2x ZOH (1980, 1998), 4x MS (1982, 1984, 1989, 1991), Canada/World Cup (1981, 1987, 1991, 1996), 2x MS „20“ (1979-80), ME „18“ (1978) |
| Medaile: | bronz ZOH (1998), stříbro MS (1994), stříbro MS „20“ (1980), zlato ME „18“ (1978) |
| Pocty: | 9x nejlepší hráč Finska (1982-90), all-stars MS (1994), Finská síň slávy (1999), Síň slávy IIHF (2000), Hockey Hall of Fame (2002) |
