Polanského cesta od vyhazovu k finále: Přešlápnu a třetí šance nebude

Narodil jste se v Brně, cítíte se ještě jako Brňák?
„Teď už jsem stoprocentní Třinečák. Ano, narodil jsem se v Brně, táta je z Brna, stejně jako celá jeho větev. I máma je z jižní Moravy, Lednicko-valtický areál. Ale když už, tak mě to víc táhne na jižní Moravu, než do Brna. Když tam přijedu za taťkou, tak Brno dobrý - jeden den. Na jižní Moravě, v Bulharech a okolí, dokážu strávit víc času. S holkama chodíme na ryby, na vinice.“

Táta fandí Kometě?
„Ne, ne. Táta, když hrával hokej, tak celou dobu za Ingstav. Měl velkou rivalitu s Kometou. To je něco jako Sparta a Slavie v Praze.“

Čím to, že vy jste tedy začínal zrovna v Kometě?
„Byla tam hokejová škola přímo u základky. Všichni se snažili dostat do Komety, tréninky byly součástí výuky a rodiče nás nemuseli nikam vozit. Byla to úspora času. Já šel na hokejovou školu ze třetí třídy, to ještě Kometa byla v extralize. Chodili jsme se na ni jako kluci dívat.“

Měl jste nějaký vzor nebo idol?
„Pamatuji si třeba na pana Oslizla. A taky tam byl zrovna obránce Leo Gudas. Na toho skandovaly celé Lužánky. Ve škole jsme měli nástěnku, kde byli hráči, kteří ji absolvovali a dostali se do nějakých výběrů. Později už tam byl třeba Petr Hubáček. A ještě si dost pamatuji na Martina Havláta. Když přišel do Ytongu, který vznikl jako náhražka Ingstavu, tak jsme proti nim s Kometou hráli. A zrovna na Martinovi bylo vidět, že byl hokejově jinde. Když bylo derby, tak jsme se jen dívali přes červenou čáru, jestli Martin hraje, nebo ne. Když jo, tak jsme moc neměli šanci.“

Právě s Havlátem jste šli v roce 1998 z Brna do Třince...
„Přišel Martin Havlát a pak nás několik ostatních, tak bych to shrnul. Martin byl od začátku neskutečný talent. Tehdy se formovala nová třinecká juniorka a nakupovala mladé hráče napříč republikou. Tak přišli třeba Jan Marek z Jindřichova Hradce, Venca Pletka z Mladé Boleslavi, Mario Cartelli, David Nosek, David Appel, Patrik Moskal... Zařizoval to tehdy Radomír Kužílek, který dělal v reprezentační šestnáctce asistenta a sbíral kluky po republice. Já ani nevěděl, kde Třinec na mapě je. Jestli někde za Jihlavou, nebo kousek od Olomouce? Sbalil jsem bágl, tašku s oblečením, proviant od babičky a vyrazil na pětihodinovou cestu vlakem. Vzpomínám moc rád.“

Je právě i tímto pro vás finále s Kometou Brno specifické?
„V Třinci jsem od šestnácti let, už to tak neprožívám jako první roky. Spíš se těším na finále jako takové. Vůbec poprvé v play off proti Kometě. Super, moc se těším.“

Třeba i proto, že před rokem jste zažíval po vyřazení z třineckého kádru dost odlišné pocity? Když jste se veřejně ozval, že vás tehdejší trenér Vladimír Kýhos nestaví z osobních důvodů a nedává vám dostatečný prostor, poslal vás klub na hostování do druholigového švýcarského Oltenu.
„Nevím, kde začít. Byla to chyba. Neužívám si teď jenom play off, ale i tréninky nebo letní přípravu s klukama daleko víc. Protože vím, že stačilo málo a nebyl jsem tady. Užil jsem si celou sezonu. Jsme úžasná parta, měli jsme parádní Ligu mistrů, výjezdy s fanoušky. Teď to je úplně nadstavba! Co víc si přát? Mít možnost se vrátit do Třince a ještě hrát finále. To je něco úžasného.“

Byl to váš největší kotrmelec a karambol kariéry?
„Určitě. Stoprocentně. Kluci si z toho ještě udělají nějakou srandu, vytáhnou nějaký vtípek na tohle téma. Musím říct, že jsem strašně rád za to, jak mě vzali zpátky. A musím jim za to poděkovat. Že mě podrželi a nedali mi to lidově řečeno sežrat.“