Straka: Před 21 lety jsme si zapálili stadion. Teď snad až po finále
Na ledě předtím jeho frenetický řev boural mantinely, Martin Straka se zase vyždímal na maximum a dostalo se mu za to sladké odměny: vytouženého postupu do finále. Z kabiny pak ale vyšel prošedivělý čtyřicátník v kulichu, tvář měl víc strhanou než rozradostnělou. „Já se smál v šatně, to stačilo. Musím bejt taky chvilku vážnej,“ prohodil strůjce plzeňského vzestupu posledních let.
Vraťme se do okamžiku, kdy jste na konci utkání trefil prázdnou branku…
„Já myslel, že tam ten puk nikdy nedovezu! Brána se mi zmenšovala, byl jsem strašně šťastnej, že to tam spadlo, nastala děsná úleva. Jel jsem před zápasem na stadion a ani jsem si neuvědomil, že tady finále nebylo už 21 let. Doufám, že teď to dopadne líp než tehdy.“
Nastaly po tom zatím nejeuforičtější chvíle, které jste od návratu domů zažil?
„Určitě! Jsem tu pět let a do finále jsme se nikdy nedostali, konečně se nám to povedlo až teď. Zatím to byl opravdu asi nejlepší moment, ale já doufám, že ještě nekončíme. Budeme bojovat dál!“
Zmínil jste se o poslední plzeňské finále z roku 1992. Co se vám z něj vybaví?
„Vzpomínám si spíš na semifinále ve Vítkovicích, v němž jsme málem vypadli, dostali jsme u nich 0:7. No, a pak si pamatuju, jak jsme si tu zapálili stadion... (usměje se) Trenčín pak byl už nad naše síly. Nejvíc si ale pomatuju na ten požár, nikdo jsme nevěděli, co se děje a pak jsme nestačili utíkat.“
Nebude to tady hořet znovu?
„No, teď už jsme to nestihli, za což jsme šťastní. Tak možná po finále...“
Co vás do něj dostalo?
„Bojovnost celého mužstva. Naše nasazení bylo vidět, ta chuť postoupit. K tomu individuálně skvělý výkon gólmana nebo Kovyho (útočníka Jana Kováře). Teď si to chvíli užijeme, odpočineme si a počkáme, koho do finále dostaneme.“
Který z týmů z druhé série byste si přál víc?
„To je úplně jedno. Abych se přiznal, ty zápasy ani moc nesleduju, hokeje je dost. S chutí se podívám na fotbal a počkám si, kdo na nás vyjde. Vždyť všichni soupeři jsou těžcí. Vezměte si, jak nás trápil Litvínov… Je to jen o nás, abychom se nachystali. Moc se těšíme!“
