Litvínovský Kantor po záchraně: Už jsme byli v hrobě, stačilo nás zasypat
Vypadalo to na rychlý proces. Litvínov odstartoval v posledním kole cestu za záchranou trefou po 24 vteřinách, na začátku třetí části vedl nad Kladnem o pět gólů. Výhra 5:2 znamená, že i ve své 60. sezoně budou Krušnohorci hrát extraligu. „Koukal jsem, že Čiliak dotáhnul Kometu k titulu, ale já s Míšou Petráskem jsme toho dokázali víc než on. Tohle je mnohem těžší,“ povídal v legraci už uvolněný brankář Pavel Kantor. Takové nervy, jaké obnáší prolínací soutěž by prý nepřál nikomu. Ani nejlepšímu kamarádovi své přítelkyně.
Litvínov se zachránil, jak byste baráž shrnul?
„Je to strašné. Nikomu bych nepřál. Ani nejlepšímu kamarádovi mojí přítelkyně bych nepřál ty nervy hrát baráž. S hokejem to nemá nic společného. Jenom si to musíte nastavit v hlavě a zvládnout to psychicky.“
Jak jste to vůbec prožíval? Do baráže jste nešel jako jednička, ale nakonec ji dokončil a výraznou měrou jste k záchraně přispěl?
„Věděli jsme, že to bude strašně těžké. Navíc v půlce jsme byli skoro odepsaní, házeli po nás někteří lidé permice, když jsme prohráli dvě utkání za sebou doma, už to opravdu vypadalo strašně blbě. Ale dokázali jsme to, ten tým přece jen sílu má. Měli jsme, jak se říká, nasráno v botách hrozným způsobem. Neměl nás hrobník na lopatě, ale už jsme byli v tom hrobě, jen stačilo nás zasypat hlínou. Jsem strašně rád, že jsme to zvládli a už to nechci nikdy zažít.“
V brance jste působil velmi klidně. Nebo to bylo jen zdání?
„Docela jsem se dokázal od toho oprostit. Říkal jsem si, že to jsou zápasy jako každý jiný, vytěsnil jsem, že jde o baráž, až tedy na poslední utkání. Musím říct, že jsem byl nervózní, když jsme vedli 2:0, když jsme vedli 4:0, pořád jsem měl strach, abychom nedostali rychlé branky a neudělali z toho zbytečné drama. Trošku to na mě dopadlo, ale oni neměli skoro žádné šance.“
Kam zařadíte skutečnost, že jste tým dotáhnul k záchraně?
„Koukal jsem, že Čiliak dotáhnul Kometu k titulu, tak já s Míšou Petráskem jsme toho dokázali víc než on (směje se). Tohle je možná ještě těžší. Ne, dělám si srandu, ale v play off nemáte tolik co zkazit, maximálně vypadnete. Tak to příští rok zkusíte znovu. Ale když hrozí, že po tolika letech pošlete Litvínov do první ligy, tak ten nápor na hlavu je opravdu hrozný. Jen musíte dokázat se od toho oprostit.“
V takových zápasech není na nic prostor, na chvilku nepozornosti, člověk je pod tlakem, musí se pořád pekelně soustředit...
„Jestli mám upřímně říct, jestli mě to bavilo, tak mě to spíš vůbec nebavilo. Spíš jsem se pokaždé těšil, až zápas skončí, abychom měli výhru za sebou, další body a bylo to u konce. Před posledním utkáním jsme si s Míšou Petráskem taky říkali: ‚Ty jo, ať už je čtvrt na sedm, ať to máme za sebou a zlůstaneme v extralize.‘ Protože jako si člověk některé zápasy v sezoně užívá, tak ta baráž se opravdu užívat nedá. Člověk se jen modlí, ať je konec a ať se to udrží.“
Jak hodnotíte vůbec svoji sezonu? Víc zápasů chytal Petrásek, vy jste vytrpěl nejhorší sérii během sezony, ale končíte s tím, že vaše jméno skanduje vyprodaný stadion. To by vás v prosinci, v lednu nenapadlo?
„Celkově to nemůžeme hodnotit pozitivně. Ať týmově nebo z osobního hlediska. Téměř celou sezonu jsme se pohybovali na konci. Ale nakonec jsem odchytal přes třicet zápasů, což je docela slušná porce. Pokud sezona skončí baráží, nedá se to hodnotit pozitivně za žádných okolností. A ve sportu to tak je, že jeden den na vás plivou a druhý den oslavují. A není to jen v hokeji. Hlavně jsem plný radosti, že jsme to zvládli. Dáme si pivo, trošku to oslavíme a uvidíme, co dál. Rozhodně teď nebudu chodit čtrnáct dní po Litvínově s rukama nahoře. To ne.“
Napadne vás nějaký moment, který vás nakopnul? Nějaký důrazný proslov, rozkopaný kulér...
„No, v téhle sezoně toho bylo docela dost, protože krizičky jsme měli. V baráži jsme si opakovali, ať si to uvědomíme, o co se hraje. některé zápasy byly špatné, jiné zase vyloženě smolné. Jako s Kladnemm kdy jsme prohráli 1:2, přitom jsme byli suverénně lepší. Ale nedali jsme šance, dostali gól z brejku. Pak se to na vás sesype a je strašně těžké se z toho vyhrabat. O to víc si cením, že jsme to zvládli.“
