Plzeňská klika ve Vítkovicích se rozrůstá. Asistent trenéra Pavel Trnka, obránce Marek Hrbas, útočník Jakub Lev a nově další útočník Jakub Schleiss. „V Ostravě i v Plzni mi říkají, že jsem si přivedl kamaráda, ale tak to nebylo,“ usmívá se Jakub Lev. Jaké má na parťáka reference, jaké si Schleiss vybere číslo a jak vnímají písničkáře Nohavicu, vypráví v dvojrozhovoru pro Sport.
Jejich první společný rok skončil mistrovským titulem. V sezoně 2012/13 se Jakub Lev a Jan Schleiss potkali v Plzni a slavili historické zlato. Od nového ročníku budou hrát znovu spolu – ve Vítkovicích. Lev už má premiérovou sezonu v ostravském dresu za sebou, Schleiss je novou posilou klubu.
„Těším se, Vítkovice měly úspěšnou sezonu, hrály nahoře, akorát jim nevyšlo play off. Budou chtít o krok výš, ambice jsou hrát nahoře a to se mi líbí,“ říká Schleiss. Lev přikyvuje: „Vypadnout 0:4 v prvním kole, byť to bylo s Kometou, která nakonec získala titul, sezoně neslušelo. Je to velká motivace, budeme o rok zkušenější, tým zůstal skoro pohromadě a přišli noví kluci. Chceme se zase o stupeň posunout.“
Další Plzeňák ve Vítkovicích, měl jste v tom, Jakube, prsty?
LEV: (usměje se) „Na to se mě ptají všichni. V Ostravě i v Plzni mi říkají, že jsem si přivedl kamaráda, ale tak to nebylo. Jen za mnou trenéři zašli, že mají Honzu v hledáčku, a ptali se mě na něj. Jaký je to kluk a tak. Řekl jsem jim, co si myslím. Já byl jenom rád, že tady bude někdo, koho znám delší dobu. Ale že bych v tom měl prsty, to vůbec.“
SCHLEISS: „Asi o mně Kuba mluvil pěkně, když to vyšlo... Já byl taky zvědavý, jak to tady vypadá, bavil jsem se o tom. Hrozně jsem se těšil. Jsem rád, že nejdu někam, kde neznám vůbec nikoho. Kromě Kuby znám i pár mladších kluků, se kterými jsem se potkal v nároďáku. Je super, že nejdu do úplně neznámého prostředí. A mám vedle sebe Kubu, který mi může se vším pomoct.“
Co byste, Jakube, na parťákovi vyzdvihl?
LEV: „Má výborný pohyb. Je to chytrý hráč, který na ledě vidí, to je jeho hlavní doména.“
A naopak, co byste, Honzo, řekl vy?
SCHLEISS: „Kuba už je momentálně hodně komplexní hokejista, který může hrát každou roli. Má tvrdou střelu, v soubojích se udrží na puku. Jen tak někdo jej od puku neodstaví.“
Potkali jste se minulou sezonu ve vzájemných zápasech?
SCHLEISS: „Nějak jsme se minuli, žádné rozbroje jsme neměli. Ale stejně, na ledě si můžete udělat cokoliv, ale po zápase je to v klidu. O tom je kamarádství. Na ledě jde stranou, jeden hraje za Plzeň a druhý za Vítkovice, nešetříme se. Po zápase je to pryč a v pohodě.“
LEV: „Souhlasím. Mám z loňska zkušenost, že mi po vzájemných zápasech s Plzní říkali, co blázním. Vždyť ty kluky znáš, vyčítali mi. Já odpovídal, že hraju za Vítkovice. I když se známe, a může to být kdokoliv, tak šedesát minut máme jiný dres a každý z nás udělá pro vítězství svého týmu všechno. Po zápase si třeba napíšeme esemesku, nebo zajdeme na večeři. Kdyby se kamarádi na ledě jen plácali po ramenou, byl by hokej o ničem.“
Co vám vyčítali ve vzájemných zápasech s Plzní?
LEV: „První byl úplně v pohodě. V tom druhém v Plzni jsem měl pár soubojů a byla z toho dvě nebo tři zranění plzeňských beků. Vyřadil jsem je na delší dobu, bohužel. Byly to nezaviněné zákroky, třeba k tomu může Honza říct víc? Určitě tam v šatně pár věcí na moji osobu padlo, tak může pokračovat.“
SCHLEISS: „My, co Kubu známe dlouho, jsme věděli, jak bude hrát. Pořád stejně, potvrdilo se to. Bohužel se kluci zranili a někteří to vnímali tak, že byl moc nahecovaný, chtěl někomu něco udělat a takové řeči. Ale to je podle mého nesmysl. Hraje svůj styl, je nekompromisní, stejně jako býval v Plzni. Teď je jen prostě v jiném dresu.“
Dělí vás čtyři roky, ale znáte se poměrně dlouho. Dá se říct, že vás v Plzni dala dohromady titulová sezona 2012/13?
LEV: „Je to tak, v té sezoně jsme se opravdu poprvé pořádně poznali. Samozřejmě jsme se potkávali na stadionu i dřív, ale přece jenom, jsou mezi námi čtyři roky, a to je v juniorce velký rozdíl. Ale když přijde mladý do áčka, za chvíli se aklimatizuje a věkové rozdíly se mažou. Je jedno, kolik komu je. Právě v sezoně 2012/13 jsme se začali víc bavit, poznali se a skončilo to tím nejlepším způsobem, který může být – vyhráli jsme titul. Máme dost společných zážitků. Ze sezony i z oslav, nedá se na to vzpomínat jinak než v dobrém.“
Vybavíte si první dojem, když jste se v áčku potkali?
LEV: „Teď narychlo nevím. Ale pamatuju si, jak Honza naskočil do play off jako žolík proti Slavii, rozhodl to a my vyhráli 1:0. Od té doby to měl na talíři pořád. Každý zápas, který jsme pak v O2 Areně hráli, jsme jej popichovali, že se mu tam přece daří, že mu to tam jde. A on nám opakoval, že tento stadion nesnáší, že se mu tam hraje špatně.“
SCHLEISS: „To je pravda. K vítěznému gól na Slavii jsem se připletl jako slepý k houslím. Ráno jsem se připojil k týmu, podařilo se mi dát gól, ale že bych měl pocit, že mi to právě tam lepí, to vůbec. Spíš to bylo neskutečné štěstí a náhoda, že jsem se mohl ke klukům poprvé přimotat v play off. A dojít až k titulu. Za tuhle šanci jsem hrozně vděčný.“
V O2 Areně se vám nehraje dobře, jak to máte s Ostravar Arenou?
SCHLEISS: „Já neměl s Ostravou nikdy problém. Už od mládí se mi tady hrálo dobře. Znal jsem nejméně pět kluků z nároďáků a nikdy jsem tady neslyšel nic špatného, i proto jsem se na nové angažmá těšil.“
LEV: „Když to bylo ve Vítkovicích ještě velké letiště, tak to bylo strašný. Já sem naopak nejezdil vůbec rád. Byl jsem mladší, neměl jsem pozici v týmu a ještě tady bylo hřiště, na kterém se těžko dostáváte do tempa. Ale jak se led ve Vítkovicích zmenšil, začal jsem to mít rád. Zažil jsem i dvakrát nebo třikrát, že jsme proti Vítkovicím hráli v Porubě a tam jsme vždycky dostali hroznou nálož.“
Honzo, v Plzni jste hrával s číslem 13, to ve Vítkovicích nosí Marek Hrbas. Asi jej nepustí, co?
SCHLEISS: „Ani jsem se neptal. Za prvé je starší, za druhé už je tady nějaký čas a má daleko větší kredit. Ani jsem tohle téma neotvíral, hned jsem si vzal jiné číslo. 84.“
Proč? Má nějaký význam?
SCHLEISS: „Vůbec. Měl jsem tohle číslo na espézetce a každý den na očích. Tak jsem si vzal 84.“
LEV: „Osmdesát čtyřku nosil Kosticyn, ne? Sergej? Nebo Michail Grabovskij? Jo, Grabovskij. A ve Vítkovicích dlouho hrál s číslem 85 Jirka Burger.“
SCHLEISS: „Jsem tedy o stupínek níž?“
LEV: „Nový Burger.“
SCHLEISS: „Jen abych nebyl jen ta houska dole.“ (usměje se)
Plzeňská klika se v Ostravě rozrůstá, pokud tedy berete Marka Hrbase jako Plzeňáka.
LEV: „Bereme, musíme. I když si z něj děláme srandu, že je spíš klasický Pražák. Já taky třeba nejsem původem přímo z Plzně jako tady Honza, jsem z Rokycan. Ale od šesté třídy jsem už byl v Plzni a bydlím tam přes deset let.“
K tomu asistent trenéra Pavel Trnka...
LEV: „Jo, docela se tu rozrůstáme. (usměje se) Na Pavla Trnku si vzpomínám, že když bývaly hokejové školy a kempy, tak v létě dělal jednoho z trenérů. Jezdil pomáhat, právě na takovém kempu jsem jej poprvé viděl. Pak jsme proti sobě i hráli. Zrovna nedávno na mě někdo vytáhnul společnou fotku, jak mě drží u mantinelu. Zase fauloval. (usmívá se) Ne, to si dělám srandu.“
SCHLEISS: „Já si akorát pamatuju, že když byla výluka v NHL a já jako malý seděl v plzeňském hledišti, tak tam Pavel Trnka hrával. A co mi nejvíc utkvělo v paměti, že měl na hokejce velký létající talíř. Takovou hrozně velkou palačinku.“
Jakube, na fotbalový Baník jste se proti Plzni dostal?
LEV: „To bohužel ne, ale byl jsem na Baníku, když hrál se Slavií na začátku sezony. Myslím, že to skončilo 0:0. Výborná atmosféra, to mě hodně překvapilo. A to kluci říkali, že se to s Bazalama vůbec nedá srovnat. Že tam co se dělo, bylo neuvěřitelné.“
Předpokládám, že o zážitcích z Bazalů vám vyprávěl Rostislav Olesz, je to tak?
LEV: „Jo, on je velký patriot. Vítkovice, Baník, Nohavica. To je jeho.“
Jak to máte s Nohavicou vy?
LEV: „Než jsem přestoupil do Ostravy, tak jsem si Nohavicu poslechl maximálně v rádiu, ty známé kousky jsem znal. Ale že bych si jej sám pustil? To ne. Když mě ale kluci dvakrát vytáhli na Kabaret do Heligonky a tam jsem poznal i Nohavicovy kolegy – pana Krhuta a polského harmonikáře Roberta Kusmierského, tak to byl neskutečný zážitek! Když bude šance, rád zajdu znovu. Bavilo mě to moc.“
SCHLEISS: „Já moc písniček od Nohavici neznám, jen když to občas někdo pustí. Tak jsem zvědavý, jestli se mi to taky zalíbí.“
Jakube, už jste se po roce ve Vítkovicích s Ostravou sžil?
LEV: „Sžil. Sedli jsme si s klukama. Pro mě to bylo překvapení i v tom, že všichni říkají: Ostrava? Špatný. Já tady ale našel všechno, co jsem potřeboval, a jsem nadšený. Nikdo mi nevěřil, když jsem to říkal, ale jak přijeli rodiče, známí, taky si museli mínění opravit. Rodiče třeba říkají, když se tady na tři čtyři dny dostanou, je to pro ně úplně dovolená. Že se jim tady líbí. Pěkné prostředí.“
SCHLEISS: „Já jsem tady chvíli, ale super. Kdo není odtud, tak to haní. Horníci, špatný vzduch, špatný město, ale vůbec to tak není. Líbí se mi tady.“
LEV: „Jediné, s čím jsem měl problém, je nářečí. To je proti Plzni přece jenom trošku odlišné. Když jsem trenérovi poprvé řekl, že přijdu dýl, tak mi zakázal takhle mluvit. Jak dýl? Prostě normálně řekni později!“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
