Ovečkin mluvil o Putinovi a zlobil se: Proč se mě pořád ptáte na Soči?
Rozpovídal se v obsáhlém rozhovoru, hvězdný hokejista Alexandr Ovečkin hovoří o Vladimiru Putinovi i změnách ve Washingtonu. Úřadující mistr světa poskytl interview redaktorovi Sovětského Sportu Pavlu Lysenkovi. My nabízíme jeho přepis.
Po další neúspěšné sezoně nastala v Capitals čistka. Pryč je trenér Adam Oates, křeslo uvolnil generální manažer George McPhee. Vy jste podotkl, že můžete být rád, že vás nevykopli také. Může se však něco takového stát? Ovečkin je symbol.
„Tohle je obchod. Sedíme spolu a může mi zazvonit telefon: ´Kamaráde, vyměnili tě do jiného mužstva.´ A to jsem si zrovna koupil barák, ani jsem si ho ještě nezařídil.“
Co byste s ním pak dělal? Prodal?
„Proč? Mně se líbí život ve Washingtonu.“
Jednou z prvních věcí, kterou udělal nový trenér Pittsburghu Mike Johnston, byl let do Moskvy za Jevgenijem Malkinem. Už jste potkal vašeho nového hlavního kouče Barryho Trotze?
„Jasně, v Las Vegas. (při vyhlášení individuálních cen NHL) Už vím, že mám vést ofenzivu Capitals. Ale není to jen o jedné osobě. Jsou tam další kluci. Bäckström, Laich, Holtby – každý musí především pomoci týmu.“
Mluvil jste o Trotzovi s Alexandrem Radulovem? Znají se z Nashvillu.
„Ještě ne, ale rozhodně se sejdeme. Chci znát jeho názor.“
Trošku to vypadá, že má podobný styl jako Dale Hunter. Ten vás nutil hrát defenzivně a měl jste pod ním statisticky nejhorší sezonu v NHL.
„Uvidíme, jak to bude vypadat. Co na to teď mám říct? Když přišel Adam Oates, všichni mě viděli na pravém křídle. (předtím obvykle hrál nalevo) Bylo těžké se změnit. Ale s každým trenérem je to nové. Každý z nich je osobnost s vlastním pohledem na hokej a taktiku.“
Posílili jste především o dva kvalitní obránce, bylo to potřeba?
„Obrana byla naší Achillovou patou. Teď to bude dobré. Brooks Orpik a Matt Niskanen přišli nově, ale také máme Greena, Orlova, Alznera či Carlsona. Myslím, že dohromady to bude jedna z nejlepších defenzív celé NHL.“
V NBA si mohou dovolit hvězdy jako LeBron či Carmelo trenérovi radit taktiku, vybrat si spoluhráče. Je tohle možné i ve Washingtonu?
„Ještě jsem nemluvil s generálním manažerem, ale určitě si spolu sedneme, až se vrátím do Ameriky. Tím jsem si jistý. McPhee? Bavili jsme se spolu a měl o můj názor zájem.“
Na světovém šampionátu v Minsku vás v zápase s Německem zranili. Můžete říct, co přesně se vám stalo?
„Natažené kolenní vazy.“
Ale stejně jste hrál dál. Proč? Byl to přeci velký risk.
„Dostali jsme nějaké rentgenové snímky z Washingtonu a v první chvíli mi to bylo jasné: ´Dohrál jsi. Zničené křížové vazy.´ Naštěstí to nakonec nebylo tak vážné. Bylo to jen natažené, měl jsem štěstí. Proto jsem se rozhodl pokračovat, protože jsem mohl.“
Jaké jste tedy měl nakonec ze sezony pocity?
„Jsem velice šťastný, že jsem neskončil nejhorší v kategorii účasti na ledě při vstřelených a inkasovaných gólech. Předběhli mě Steve Ott a Alex Edler, já měl -35! Chápete, že jsem dal 51 gólů a mohl mít -40? Asi jsem tvořil historii...“
Sergej Gončar kdysi říkal, že je tahle statistika nespravedlivá. Souhlasíte?
„Podle mě hodně ovlivňuje kontrakty. Jednu sezonu byl náš obránce Jeff Schultz plus 50. V posledním zápase plus 5. A podepsal smlouvu na čtyři roky s průměrným příjmem 2,75 milionu dolarů ročně. (kulí oči) Pak ho vykoupili a další kontrakt byl pouze na 700 tisíc ročně. Jeff je dobrý kluk. Ale +/- může být hodně zavádějící, neříká nic o vaší celkové hře.“
Jste už trojnásobným mistrem světa. Je zlato z Minsku nejvíc? Vyhráli jste deset z deseti zápasů.
„Vážím si i toho z Quebecku a Helsinek. Nedělám mezi nimi rozdíly. Ale je jasné, že tenhle šampionát si budu hodně pamatovat, protože jsem byl kapitán. Mám dva dresy s podpisy všech hráčů, kšiltovku a zlatou medaili na památku.“
A mercedes od prezidenta Putina.
„Pravda, ano.“
Prý jste o ta auta žádal, proč?
„Kluci se mě ptali a já byl jako kapitán prostředník.“
Když jste potřebovali auta, která dostávali vítězové olympiády, měli jste je vyhrát v Soči.
„Myslíte, že jsme se nesnažili? Možná náš požadavek nebude někomu po chuti. Ale my jsme se zeptali a to bylo vše. Když máš tu příležitost, proč se nezeptat. Proč ji nevyužít? Nikdy by se nezlobil, když by nás odmítli.“
Kde je teď váš vůz?
„Dal jsem ho tátovi a prodal Lexus.“
Kde je mercedes, který jste dostal za triumf v roce 2008?
„Ten jsem obratem prodal. Byl bez výbavy. A v tmavě modré barvě, to se mi nelíbí. Není to moje oblíbená.“
Nejste jako Teemu Selänne, který má sbírku 50 vozů?
„Samozřejmě, že ne. To je příliš mnoho. Měly by být po ruce tři auta. SUV, jeden sporťák a jeden sedan.“
Kde řídíte v Moskvě sportovní auto?
„Pravda, že to moc využití nemá. Kolikrát já už prorazil kolo o nějakou díru...“
Řekněte, proč jste v kabině po vítězném finále křičeli: Kde je ta ryba?
„Protože nám generální manažer týmu Andrej Safronov slíbil nějakou dobrou rybu, pokud to zvládneme. Myslím, že to byla plotice. Ale vyhráli jsme.“
Škoda, že vám ji neslíbili už v Soči...
„Proč se mě pořád ptáte na Soči?“
A co byste chtěli? Všichni toužili po zlatu.
„My také. Ale prohráli jsme. Proč o tom pořád budeme diskutovat? Co k tomu ještě víc říct?“
Možná tam bylo nějaké tajemství.
„Jaké tajemství? Disk s taktickými pokyny? Dostal jsem jeden. Konflikt s Malkinem? Žádný nebyl. Jevgenij měl zrovna narozeniny (31. 7.), blahopřál jsem mu. Atmosféra v Soči byla přátelská, pracovní. Všechno bylo v pohodě. Museli jsme se vyrovnat s tlakem očekávání, těžce jsme v noci usínali. Prostě jsme prohráli, to se stane.“
