Kdyby se narodil do jiných poměrů, možná bychom četli jeho jméno mezi rekordmany NHL a přeli se, zda byl lepší obránce Bobby Orr nebo on. Jenže Jan Suchý do zámoří volně odejít ještě nemohl, musel by jedině emigrovat. Mezi beky však byl považován za evropskou jedničku a svého času dosáhl všeho, čeho v této zemi mohl. Až na titul mistra světa, o který přišel kvůli maléru. Legendární „Souška“ se dnes dožívá 70 let.
Stejně skvěle si vedl před vlastní brankou jako na opačné straně. Coby první u nás tlumil střely vlastním tělem, zároveň dokázal trhat soupeřovy sítě. „Jsou tu jen brambory a kamení,“ říká rodák z Havlíčkova Brodu o kraji, odkud pochází a který vlastně nikdy neopustil. Možná i proto tenhle zemitý samorost vynikal srdnatostí, obětavostí, neuhnul před žádnou ránou.
Začal s tím už v dorostu. Ve výstroji, jakou tehdy hokejisté měli, to vyžadovalo hodně kuráže, chytat puky tělem, to by tehdy byla spíš práce pro kaskadéra. „Strach jsem neměl, ale hráči jako Pepík Horešovský dokázali tvrdě vypálit. A Lidický, tam co zákrok, to smrdělo otevřením,“ vzpomíná Suchý.
Kolik utržil podlitin, přesně neví. Třikrát prodělal otřes mozku, po tečované ráně pukem přišel o všechny zuby. „Štychy v obličeji jsem taky nepočítal, ale může jich být asi sto dvacet. Byl jsem takový, lidi u nás v kraji se musejí tvrdě protloukat,“ pokračuje.
Stejně dobře jako hokej šel Suchému fotbal. Měl nabídku z pražské Dukly, ale dal přednost Dukle Jihlava, kam z Havlíčkova Brodu zamířil v roce 1963. Hned se prosadil do sestavy, ve dvojici s Ladislavem Šmídem a s útokem Klapáč-Jaroslav Holík-Jiří Holík pak vytvořili jednu z nejlepších pětek historie. V Jihlavě strávil 16 sezon, získal tam sedm titulů.
„Partu jsme měli vynikající, znali se skoro nazpaměť, takže jsem věděl, že když do té díry vjedu, tak jeden nebo druhý Holík mi to tam dají a taky, že Jirka zůstane místo mě vzadu. Zvykli jsme si na sebe tak, že už to bylo skoro automatické,“ vzpomíná Suchý, který se často vrhal do protiútoku na pozici falešného křídla.
Jako první a dosud jediný obránce ovládl v sezoně 1968/69 ligové produktivity: připsal si 56 za 30 branek a 26 asistencí. Celkem nastřílel v 561 zápasech nejvyšší soutěže 162 gólů, dalších 44 přidal v reprezentaci, za kterou sehrál 160 utkání.
Dvakrát získal Zlatou hokejku, vedle stříbrné medaile z olympiády 1968 v Grenoblu má další čtyři z mistrovství světa, k tomu dva bronzy. V letech 1969 a 1971 byl vyhlášen nejlepším obráncem a čtyřikrát ho vybrali do nejlepší šestky turnaje.
O zlato přišel kvůli maléru
O největší úspěch své generace - zlato ze šampionátu 1972 v Praze - však přišel. Řídil totiž auto, v němž zahynul jeden ze spolucestujících. Předtím vypil jedno pivo, v krvi mu našli alkohol. Byl odsouzen k 18 měsícům. Po návratu z vazby se zúčastnil přípravy, ale tehdejší pohlaváři mu účast na turnaji zatrhli. Odjel vlakem domů, později strávil ve vězení devět měsíců.
Po zápase musel mít pivo a cigaretu. Byl na to zvyklý, jinak by mu to chybělo výkonu. A před zápasem kafe a cigaretu. „Občas jsme tam mrskli ještě panáka na rozšíření cév, jak jsme tomu říkali, tenkrát to snad nebyl doping… Trenér nároďáku pan profesor Kostka mi říkal: ‚Ty, kdybys nekouřil, tak vydržíš hrát do čtyřiceti‘. A já povídám: ‚To já si radši zakouřím a budu hrát do dvaatřiceti‘,“ líčí Jan Suchý, který nakonec vypomáhal ještě na prahu padesátky Havlíčkovu Brodu v krajské soutěži.
Lákali ho do Brna, mluvilo se i o Spartě, ale z Jihlavy neodešel. I kvůli manželce, která je velká patriotka. S Jiřím Holíkem měli nabídku z Detroitu. Jenže jediný způsob, jak se vydat do NHL by v té době byla emigrace. A doma měli rodiny. Až na sklonku kariéry si mohl zahrát v Rakousku a Německu. Později jezdil jako řidič ve Sběrných surovinách a pomáhal s hokejem v Havlíčkově Brodě.
Dodnes denně dochází na tamní stadion. Na nezbytné kafe a cigaretku, za kamarády „Být doma se ženskou nejde, půl dne to stačí. A ona je taky ráda, že vypadnu,“ směje se čerstvý sedmdesátník. Kouřit by přitom neměl, od doby, co měl žaludeční vředy, nesmí pít zrnkovou kávu, piva mu doporučili dvě plzeňská denně. „Ale stejně to nedodržuju. A dodneška nemám problém. Chodit můžu, běhat už ne, protože mám kolena v pytli. Ale na ty houby, hodinu a půl se projít, to mi ještě jde,“ tvrdí Jan Suchý.
Svoje jubileum prožije s nejbližšími kamarády a hlavně s rodinou, kterou pozve do restaurace na oběd. „Je nás dohromady patnáct, popijeme, pokecáme. Ale v sedmdesáti už není co slavit. Kdyby mně bylo dvacet, pětadvacet, tak to je jiná. V sedmdesáti už se budu držet doma,“ dodává odchovanec havlíčkobrodské Kotliny.
Jan Suchý
Narozen: 10.října 1944 v Havlíčkově Brodě (70 let)
Kariéra: Havlíčkův Brod (1952-63), Jihlava (1963-79), Stadlau Vídeň (1979-81), Kaufbeuren (1982-83), Landsberg (1982-83), Mödling Vídeň (1983-84)
Ligová bilance: 16 sezon, 562 zápasů/162 gólů, 7 mistrovských titulů (1967-72, 1974)
Reprezentace: 160 zápasů/44 gólů, 8 MS (1965-71, 1974), ZOH 1968
Medaile: stříbro ZOH (1968), 4x stříbro MS (1965-66, 1971, 1974), 3x bronz MS (1968-70)
Trofeje: Zlatá hokejka 1969-70, nejlepší obránce MS 1969, 1971
