Hynek: Tlak v Česku? S Ruskem nelze srovnávat. Venku se musíte hájit
Patří do poslední trenérské vlny, která si vyzkoušela angažmá v KHL. Litvínovský generální ředitel Pavel Hynek působil v letech 2018-2020 v Soči jako asistent. „Na klubové úrovni tam zažijete obrovský tlak,“ přibližuje hlavní změnu, kterou zažil při svém angažmá v Rusku. Jestli jde pres porovnávat s extraligou? Schválně, hádejte.
Co trenérovi dá sezona v cizině?
„Zaručeně vás posune a nemusí jít nutně o top ligy v Evropě. Hodně vám dá zahraničí obecně, klidně Polsko, to nepřeháním. Přijdete do nového prostředí, potřebujete se v něm orientovat a musíte si svoji práci obhájit. Princip je stejný všude na světě. Vždycky vás posune, když si projdete zahraničním klubem.“
Třeba i tak, že jinak vnímáte tlak?
„Nikdy jsem si tlak nepřipouštěl. Pracoval jsem, neměl jsem čas projíždět články a řešit diskuzní fóra. Možná je to chyba, ale nedělal jsem to a mediální pozornost ani nevyhledával. Ale jak jsem teď sledoval MS v hokeji, jedna věc mě vyloženě zarazila. Proběhla příprava, která se povedla, pak jsme odehráli dva zápasy na mistrovství, které jsme prohráli. Po nich se vzedmula velká vlna kritiky, mužstvo i trenérský štáb se dostali pod velký tlak. Říkám si, proč? My tady můžeme po každých osmnáctkách, dvacítkách a MS dospělých řešit, kde je problém. Ale zodpovědnost za stav hokeje máme my všichni, kteří děláme hokej, funkcionáři i trenéři. Hokej je takový, jaký ho děláme. Máme tady problém, který se táhne patnáct let. Svaz zdědil ekonomiku v dezolátním stavu a sportovně se jezdily dvacítky zachraňovat. Po ekonomické stránce hokej v Česku funguje, po sportovní nefunguje. To je prostě fakt.“
Zkusme se vrátit ještě k tomu tlaku. Pro trenéra je hodně těžké, když sám dobře ví, že musí, plus to kolem sebe ještě slyší a čte, ne?
„Ať se vyhrávalo, nebo prohrávalo, nepřipouštěl jsem si žádný mediální tlak. Nikdy mě to vnitřně nepoznamenalo. Jen tedy řeknu, že i když jsem byl v Rusku dva roky jen na pozici asistenta, tam je na klubové úrovni tlak na trenéry obrovský. Ale mrzí mě, že jsem tuhle šanci nedostal dřív než v padesáti letech. Přál bych každému, ať si to zkusí.“
Tlak je v Rusku větší než v extralize?
„Určitě. A to nejsem Vláďa Vůjtek nebo Venca Sýkora, kteří dělali hlavního trenéra a byli v Rusku v opravdu dobrých klubech. Je totiž ještě rozdíl, jestli jste v Soči, které je v KHL sedm let, nebo v Petrohradu. A i v tom Soči byl tlak velký.“
Od koho?
„Od managementu. Logicky si pak říkáte, jaké to musí být v CSKA Moskva, v Petrohradu. Srovnávat z tohohle pohledu Česko a KHL, to nejde. Vůbec.“
Dá se říct, že pak každá taková sezona venku trenéra musí posunout, on dovede čelit tlaku, obrní se?
„Jednoznačně, podobné to budete mít u hráčů, kteří vám budou vyprávět, co zažili v cizině. I když si už uhráli pozici, stejně chodili na zimák s tím, že mohou být součástí obchodu a vymění je. Pořád museli něco obhajovat a trenér musí venku taky.“
Nevzniká teď tedy problém, že v top lize žádný český trenér není a nepřinese tuhle zkušenost a vyzrálost zpátky?
„Je to rozhodně škoda. Určitě je tady hodně trenérů, kteří by ven chtěli, ale nedostanou se tam. Je strašně těžký získat místo. Navíc je i jiná motivace, za totality byla, aby se dostali ven, vydělali si na tu dobu obrovské peníze. Po revoluci by hodně trenérů ven chtělo, měli i odbornost, jenže je brzdil jazyk. Teď si ale přijdete na dobré peníze i doma. Postupně začalo být atraktivní Rusko a Vláďa Vůjtek tam všem otevřel dveře, Pytlák (Miloš Říha) v KHL vydržel deset let, do toho Venca Sýkora, Marek Sýkora, Ivan Hlinka, Radim Rulík se tam otočil, za poslední dobu i Pepík Jandač s Kálou (Jiří Kalous). Poslední roky se ale jedna věc v Rusku zásadně změnila. Už jsou tam domácí trenéři, kteří třeba jako hráči působili v NHL, žili jinde než v Rusku. Takže už tam není ta stará škola, jak se na ni vzpomínalo dřív.“
Tím pádem poptávka po cizincích není taková, protože Rusové už mají vlastní dobré kouče, ne jen šílence, kteří vás drilují?
„Je to tak, za dva roky jsem poctivě odchodil tréninky našich soupeřů. A z 90 procent jste tam viděli extrémní kvalitu tréninku i provedení. Samozřejmě se to taky odvíjí od kvality hráčů, protože CSKA s půlkou hráčů z nároďáku je absolutně jiný level. Ale všechno začíná i tím, že máte trenéra, tři asistenty, klidně dva trenéry brankářů, realizační týmy jsou široké, můžete se zaměřit na detaily. Takže když chcete porovnávat s extraligou? Nejde to. V Rusku jsme se aspoň protočili, ale kam nejsme schopni se dostat, jsou třeba juniorské ligy za mořem.“
Za mořem po Češích není poptávka, nejsou v kurzu, to dává smysl.
„Bez výsledků vás tam nevezmou, tak prostě je. Jen tak někoho si tam nepustí. Na druhou stranu bych neříkal, že jednoznačně platí, že je někdo dobrý jen proto, že byl v Rusku. Někdy je to i shoda náhod, třeba u mě to tak bylo. Sergej Zubov nechtěl ruského asistenta, chtěl cizince a vyšlo to na mě.“
Ambice jít znovu ven ve vás už padly, když je z vás manažer v Litvínově?
„V Česku mě už střídačka neláká, to řeknu narovinu, tady jsem si toho odtrénoval už dost. Ale nejsem tak starý, abych se ještě ven podívat nemohl. Letos jsem měl jednu nabídku z KHL na post asistenta, ale přišla až ve fázi, kdy jsem byl domluvený v Litvínově.“
