Králova (ne)obhajoba: Ukázat sílu, osočit, vytáhnout jména. Jeho styl...
KOMENTÁŘ ZDEŇKA JANDY | Kdo éru Tomáše Krále sleduje dlouhodobě, vlastně ani nemohl být překvapený ze stylu, jak vypadala jeho více než hodinová veřejná (ne)obhajoba. Už dikcí, výběrem témat, osočováním i hrou na toho, že kdo ho nezná, může si říct: Vždyť je to dobrák, co na něj zas vytahujete? Prostě to, co se v mládí u vojenské kontrarozvědky STB naučil, používá pořád. Uplatnil stejné metody.
Neomluvím se, není za co. Protože to, co jsem dělal, bylo ve srovnání s horšími svinstvy ještě chvályhodné. Nikomu jsem neublížil, takový jsem byl kabrňák! Hrál na city. Přesně ve stylu jiných agentů StB rozehrál roli oběti i vlivného muže, který se ničeho nezalekne a nenechá si nikým diktovat, jestli má skončit, nebo ne…
Byl to zezačátku dlouhý padesátiminutový monolog. Někdy se zdálo, že neukotvenými a mnohdy bezvýznamnými formulacemi chce přítomné novináře unudit, aby pak neměli sílu na otázky. Celkově se jeho veřejné vystoupení, v němž zdůraznil, že se nepotřebuje obhajovat, neslo ve stylu jeho dlouholeté vlády na svazu.
V kostce se to dá shrnout: ukázat sílu, zdiskreditovat ty, kteří mu podle něj škodí, což je aktuálně deník Sport. A k tomu veřejně vytáhnout jména, aby odvrátil pozornost. Konkrétně Dominika Haška, hokejovou ikonu, nebo Marka Sýkoru, plzeňského patriota.
Na prvního „vytáhl“ jeho neškodný výrok v rozhovoru pro deník Sport, aby si neznalí situace mohli říct: Aha, on tady něco povídá, přitom podívejte, co dělal sám… Strůjce zlatého úspěchu v Naganu, a dlouholetý kritik praktik komunistického režimu, se proti Královi veřejně vymezil, mluvil o morálním zklamání. Teď mu to Král vrátil.
Nenápadně, ale ne nevědomky zmínil i Marka Sýkoru. Někdejšího úspěšného kouče a dnes oblíbeného glosátora hokejového dění. Že to byl on, kdo stál u zrodu jeho plzeňského angažmá. Přitom tohle byla opravdu jenom epizodka, která v jeho příběhu nehraje žádnou podstatnou roli. Jenže Král ji záměrně vytáhl.
Několikrát se opřel do deníku Sport. Veřejně se ho snaží zdiskreditovat a ukázat, že mu škodí. Používá verbální útoky přímo na jednotlivé redaktory, vytahuje na ně věci z minulosti. I tohle jsou praktiky, které rád při své vládě uplatňuje. Je to mocný zákulisní hráč. Dlouhodobě kolem sebe rozprašuje dojem: Není radno jít proti mně!
Snažil se hrát na city. Mluvil o těžkých časech na vojně. Jak bylo náročné a nemožné odolat vábení ke spolupráci. Ano, musela to být hrozná doba. Autentické svědectví majora, který se hokejového šéfa v bizarní zpovědi pro Sport zastával, budiž důkazem. Nechci moralizovat, je pravda, že v podobné situaci jsem nebyl, vojně jsem jen tak tak unikl. Ale spousta dalších čelila ještě větším tlakům jako Král. A odolala.
Hokejový boss požádá o důvěru, jenže při aktuálním rozložení sil se to zdá jako formální krok. Jako zákulisní hráč už má hokejové prostředí natolik zmapované, že ví, že výkonný výbor se jenom těžko odhodlá ho svrhnout.
Protože to, jak se veřejně prezentoval, je ještě slabý odvar toho, jak silný je v zákulisí. A jak se v něm dokáže pohybovat.
Škoda, že takhle podrobně a zaujatě neumí vysvětlovat neúspěchy českého hokeje. Právě ty jsou důvodem, proč už by ve funkci být neměl. Nehledě na současnou kauzu.
