Zemřel Josef Horešovský (†79). Mohl být prvním Čechem v NHL, stal se mistrem světa
V roce 1990 dovedl jako trenér hokejisty Sparty k ligovému titulu. Prvnímu po 36 letech. „Jak to oslavíte?“ ptali se ho po finále novináři. „Nevím, já mám ještě spoustu práce na zahrádce…“ zaculil se Josef Horešovský. I ve velké chvíli si zachoval lehký humor. S Pavlem Wohlem na triumf navázali ještě o tři roky později. Jako obránce sbíral úspěchy na vojně v Jihlavě a s reprezentací. V pondělí přišla smutná zpráva. Mistr světa z Prahy 1972 zemřel ve věku 79 let.
Kdyby žil v dnešní době, byl by za vodou. Josef Horešovský hrál ve zlaté Praze ve dvojici s Jiřím Bublou, jehož režim o devět let později coby už zasloužilého reprezentanta pustil na zkušenou do NHL. Zdržel se tam pak déle, než mu režim dovolil…
Josef Horešovský dostal lano už v roce 1968. Na olympiádě v Grenoblu ho vyhlásili nejlepším bekem turnaje. A týmu Československa scházel jediný gól ke konečnému triumfu. „Kdybychom v posledním utkání porazili Švédy, bylo by to doma,“ vzpomínal rodák ze Žiliny na Kladensku.
Během podzimního zájezdu s reprezentací do Švédska ho oslovil Scotty Bowman, pozdější trenérská legenda. Tehdy vedl St. Louis Blues a v lize začínal. „S majitelem klubu mi v hotelu předložili nabídku s tím, že pro mě mají rezervovanou letenku. Koukal jsem jako puk,“ líčil Horešovský před pár lety při rozhovoru pro deník Sport.
Jako urostlý a důrazný zadák s dobrou střelou, jemuž se přezdívalo Medvěd, by se do NHL hodil. Prvním českým vyslancem v elitní lize se však nestal. Komunistický režim držel své občany pod zámkem. Svobodně odejít nešlo a tehdy dvaadvacetiletý Horešovský emigrovat nechtěl. „V tu dobu jsem neměl dokončenou školu, zbývalo dodělat diplomku a státnice. Do toho jsem dostal povolávací rozkaz na vojnu. Byl bych veden jako zběh. Taky tři roky předtím zemřel táta a máma zůstala sama,“ popisoval.
„Vedli jsme dialog s hokejovou asociací a sportovní agenturou, která hráče vyvážela. Za každý transfer jsme hodlali slušně zaplatit, pilně jsme pracovali na tom, aby hráče uvolnili. Pustili Jaroslava Jiříka, který hrál za Brno. Považovali jsme to za velký průlom, mysleli si, že do NHL zamíří i jiní hráči. Jenže po vpádu Rusů se dveře zavřely,“ vyprávěl pro deník Sport Cliff Fletcher, pozdější manažer Calgary Flames, který v roce 1968 pracoval pro St. Louis jako skaut a Horešovského přiletěl sledovat.
Do ciziny až jako trenér
Světový šampionát se v roce 1969 měl hrát v Praze, ale přeložili ho do Stockholmu. Horešovský patřil k hráčům, kteří si na protest proti okupaci při utkání proti SSSR přelepili pěticípou hvězdu ve státním znaku. Po návratu si svůj čin odskákali, nicméně Jiříka po roce pustili do zámoří.
„Trošku jsem mu záviděl, ale říkal jsem si, že holt musím počkat,“ přiznal Horešovský. Neodešel už nikdy, na druhou stranu by asi nebyl u zisku prvního světového titulu po 23 letech. Jediný jeho bližší kontakt s NHL byl, když o pár měsíců později přiletěli profíci poprvé do Prahy. S Jiřím Kochtou je vyfotili pro časopis Stadion se slavným Philem Espositem.
Hráčskou kariéru končil Horešovský v roce 1978 v Českých Budějovicích. Do ciziny se dostal až jako trenér. Tři sezony působil v Grenoblu a další rok v Gapu. Dlouhá léta však spojil svoji dráhu s pražskou Spartou.
Jako trenér a asistent s ní získal dva tituly, v klubu dělal sportovního ředitele. Jednu sezonu vedl se Stanislavem Neveselým českou reprezentaci. Působil ještě v nižších soutěžích, naposledy v Třebíči v roce 2008. Měl zdravotní problémy, ale pravidelně jezdil na setkání legend. Uvedení nových členů do Síně slávy českého hokeje už se minulý týden nezúčastnil.
