Byl králem časů, v nichž si běžecké lyžování užívalo všeobecné popularity. Nor Petter Northug se o to sám nejvíc zasloužil. V bílé stopě byl fenoménem sprintů i maratonů, navíc měl vždycky v zásobě trik, slůvko či gesto, kterými rozčiloval soupeře, ale rozesmíval fanoušky. Kariéru ukončil před víc než rokem, ale o víkendu se během Jizerské 50 ukáže při sprintu i v nedělním hlavním závodě.
Buď jste ho milovali, nebo ho měli za fracka. Petter Northug byl géniem své doby, sprinterské eso, které bodovalo i na dlouhých tratích. Občas kontroverzně, jako když se na MS v Liberci ve štafetě vyvezl za Němcem Axelem Teichmannem, aby ho ve finiši nemilosrdně zařízl. Nebo na MS v Oslu, když se na cílové čáře uklonil poraženému Švédu Hellnerovi. „Byl to můj styl, bylo to důležité pro hru mysli. Udržovalo mě to soustředěného a motivovaného,“ řekl Northug, když se usadil za stůl v luxusním hotelu nad Vltavou.
Začněme vzpomínkou na světový šampionát v Liberci, kde jste v roce 2009 ve skiatlonu získal svoje první individuální velké zlato. A to poté, co jste na MS v Sapporu v cílové rovince upadl…
(úsměv) „V Sapporu jsme vyhráli štafetu, ale po skiatlonu jsem tam byl zklamaný. Tehdy to byl velký boj s Němci, doufal jsem, že je porazím. A já měl v Sapporu schopnosti, abych je porazil a byl mistrem světa, ale nedokázal jsem to. Když jsem pak stál na startovní čáře v Liberci, řekl jsem si: Tohle je revanš! A pak jsem si jel pro vítězství.“
Pamatuju si, jak jste po závodě celý zářil.
„Byl to opravdu velký den a velká, velká úleva. A byl to i jeden z důvodů, proč jsem pak vyhrál i padesátku, protože po třicítce jsem byl uvolněný a mohl se soustředit na další závody.“
Vaším velkým rivalem byl i Lukáš Bauer. Co ze vzájemných soubojů se vám vybaví?
„Ano, to byly velké bitvy... Jedna z největších byla na Tour de Ski 2010, kde jsme jeli společně pod Alpe Cermis a ve stoupání pak byl silnější než já. Snažil jsem se ho následovat, ale po nějakých tři sta, čtyři sta metrech mi došlo, že nemám šanci. Bylo to vzrušující, Lukáš byl opravdu silný, jel opravdu rychle. Snažil jsem se ho následovat i o den dříve, ale ztratil jsem příliš mnoho sekund. Kdybych na něj měl minutu před poslední etapou, bylo by to těsné…“
U nás se taky hodně vzpomíná na finiš klasické padesátky na MS ve Falunu, kde jste Bauera dostihl v rovince pár metrů před cílem a sebral mu zlato.
„Pamatuji si, že jsem byl už opravdu unavený, byly tam obtížné podmínky, ale před posledním sjezdem jsem měl dobrou pozici. Měl jsem trochu štěstí, ale snažil jsem se zůstat soustředěný a dělat správné věci.“
Vy teď pracujete pro norskou televizi, Bauer řídí svůj laufařský tým a zároveň trénuje polskou reprezentaci, jste v kontaktu?
„V Davosu jsem ho viděl, jak testuje lyže. Ale jen jsem kolem něj projel. Doufám, že si teď řekneme: Ahoj a popovídáme, co nového. A možná přijde řeč i na naše bývalé bitvy…“ (úsměv)
Lidé od vás očekávali vítězství jako samozřejmost, ale v roce 2011 jste byl na domácím MS na Holmenkollenu pod obrovským tlakem. Po vítězství ve skiatlonu jste se tehdy v cíli v emocích úplně sesypal, vzpomínáte?
„Byl to velký tlak… Od začátku přípravy prvního května až po šampionát. Nebyl to tlak jen na mě, ale na celý tým. Viděl jsem to i na trenérech od prvního soustředění. Na každém bylo vidět: Sakra, my máme mistrovství světa před domácím publikem! Bylo to velké a byl jsem hodně, hodně nervózní. Všichni Norové čekali, že vyhraju. A před šampionátem jsem neměl dobrou sezonu. Každý den to bylo trápení. První závod, který jsem tu sezonu vyhrál, byl na mistrovství světa. Pak už jsem si oddechl a mohl si po tom ročním boji dát pivo…“
Schází vám takové zážitky po kariéře?
„Já byl strašně soutěživý kluk, miloval jsem závody, bitvy proti ostatním. To mě udržovalo motivovaného. Je to část života, kterou teď postrádám, ale zůstaly mi dobré vzpomínky.“
V Norsku je běžecké lyžování sportem číslo jedna, jaké to je být tam Petterem Northugem?
(úsměv) „Teď už není žádný tlak, takže je fajn být Petterem Northugem v Norsku. Většina lidí jen zakřičí GOAT (anglická zkratka pro nejlepší v dějinách) nebo legenda. S tím můžu po zbytek života žít… (směje se) Jsem šťastný, že se mi povedlo uspět v lyžování v Norsku, protože je to severský sport a všichni Norové mají lyžování v srdci. Když překročíte hranici do Švédska, už to není tak velké.“
I proto jste Švédy tak rád popichoval?
„Podle mě je dobré mít v lyžování odlišné osobnosti. Potřebujeme typy jako Johannes Klaebo, snad je budeme mít i z dalších zemí. Potřebujeme souboje, třeba i mediální přestřelky…“
...čili show, tak jako za vašich časů.
„Ano. Potřebujete show a také občas něco říct. Pro zájem o lyžování ve Švédsku bylo důležité, že jsme měli ty norsko-švédské souboje.“
Nelitujete některého ze svých kousků?
„Ne, prostě jsem to rád dělal po svém. Tak jsem to dělal. Choval jsem se různě, někomu se to líbilo, někdo to nesnášel. Ale já nelituju, takový jsem byl. Ale teď už jsem skončil, jestli to chtějí vidět znova, tak musí na Youtube…“ (směje se)
Vnímáte, že má běžecké lyžování po vašem odchodu problém s úbytkem fanoušků? Co s tím?
„Určitě je důležité mít osobnosti. A je důležité, aby ve špičce bylo víc zemí. Nemůžete mít jen norsko-ruské souboje mezi muži a souboj s Therese (Johaugovou) mezi ženami. Když to trvá moc dlouho, není to pro sport dobré. Potřebujeme změny, potřebujeme Němce, určitě chybí Kowalczyková, která přitáhla k televizím hodně fanoušků.“
Souhlasíte, že norská dominance není pro lyžování dobrá?
„Není to dobré, hlavně mezi ženami potřebujeme víc závodnic. Mezi muži to teď vypadá na norsko-ruský souboj. Abychom přežili, potřebujeme víc zemí.“
Hlavní tváří běžeckého lyžování je teď Johannes Klaebo, který ovládá sprinty, baví lidi svým kanálem na Youtube nebo růžovými hůlkami. Jak se vám váš nástupce líbí?
„Líbí se mi. Ale říkal jsem mu, že je sice teď nejlepší sprinter na světě, ale jestli chce, aby se na něj vzpomínalo i po dvaceti letech, tak musí začít vyhrávat třicítky i padesátky. Doufám, že se Johannes bude před příštím světovým šampionátem víc soustředit na distanční závody.“
Teď je ale Klaebo na pár týdnů ze hry, protože si zlomil prst na ruce, když zkoušel sílu své pěsti na pouťové atrakci. V Norsku to musí být velké téma, že?
„Je to velká story, lidi už si z toho dělají srandu. Klaebo je teď určitě největší jméno v běžeckém lyžování a stalo se to krátce před Ski Tour, která končí u něj doma v Trondheimu… Určitě doufáme, že se stihne dát dohromady, ale ve Světovém poháru už má Bolšunov velký náskok…“
Když na Youtube Klaebo o svém zranění mluvil, vysvětloval, že nehody nelituje, protože je pro něj důležité se kromě lyžování taky občas pobavit s kamarády. Co říkáte této filozofii?
„Každý jsme jiný, a to je důležité. Když máte v národním týmu osm lidí, ke každému musíte přistupovat individuálně. On si našel svůj styl, který funguje. Vydělává peníze tím, že provozuje vlastní kanál. Místo toho, aby informace poskytoval národní tým, dělá to on sám a vydělává na tom peníze.“
Když jste koncem roku 2018 v pouhých dvaatřiceti letech končil, nemohlo dál tělo, nebo spíš hlava?
„Byla to kombinace obojího. Po Falunu bylo opravdu těžké udržet si motivaci, protože jsem tam měl skvělé mistrovství se čtyřmi zlaty. Další sezona ještě byla O.K., byl jsem třetí ve Světovém poháru. Ale pak už bylo opravdu složité motivaci najít. První léto po konci kariéry jsem jen relaxoval a čistil si hlavu, trénoval jsem jen trochu. Bylo dobré vzít si chvíli přestávku.“
Máte aspoň víc času na vaše fotbalové zápasy za rodný Mosvik?
„Moc ne, protože mám v Oslu svoji práci. Mám svou vlastní značku, děláme brýle a od srpna i oděvní kolekci. A mám i smlouvu s televizí NRK, z padesáti procent na sport a z padesáti procent na zábavnou show. Teď jsme třeba byli ve Švédsku provokovat lidi se skrytou kamerou. Nebo jsem mluvil s agenty, že potřebuju novou práci. Oni se mi snažili pomoct, já začal brečet a dělat gesta, že nemám žádné školy, tak jsem je pod stolem zkoušel podplatit. Byla to sranda.“
Hrajete ještě poker, za kterým jste kdysi vyrazil i do Vegas?
„Už ne tolik. Jednak nemám čas, a jednak tam jsou omezení. Pracuju pro televizi a na to jsou v Norsku regulace. Co na to říct? Máme pravidla, která nejsou ve zbytku Evropy normální. Když v roce 2010 přišel do Norska Red Bull, bylo to velké drama, když jsem s nimi podepsal. Norové měli Red Bull za otrávený…“
Bude vaše firma tak velká, jako ta vašeho předchůdce Björna Dählieho?
(smích) „Snad větší! V Norsku jde prodej sportovních věcí dobře, tak uvidíme, jak daleko se dostaneme.“
Jak často jste na běžkách?
„Během týdne toho moc není, v Oslu nemáme moc sněhu, prší, je špatná zima, musíme jezdit za sněhem do hor. To není dobré pro náš sport…“
To není sníh ani na Holmnekollenu?
„Máme tam tříkilometrový okruh umělého sněhu. Snad by teď měly být minusové teploty, aby se dala připravit i trať pro padesátku (na Holmenkollenu se za měsíc jede slavný závod Světového poháru – pozn. red.)“
Co jste říkal na sněhovou situaci v Jizerských horách?
„Můj otec se před týdnem podíval na homepage Jizerské padesátky a poslal mi obrázky, kde bylo hodně málo sněhu. Ale včera jsem viděl, že už je to dobré, že zvládnou připravit padesátikilometrovou trať.“
Je podle vás klimatická změna pro lyžování nebezpečná?
„Je to nebezpečné, určitě. V Norsku jsem teď viděl dokument NRK, že běh na lyžích už není tak populární u malých dětí. Cestování i další vybavení je teď dražší než dřív. Spousta rodin řekne: Je to na nás moc. To je pro běžecké lyžování jeden z největších problémů.“
Vaše výrobky nebudou drahé?
(úsměv) „Ne, nemyslím si. Ale my se na oblečení pro běh na lyžích moc nesoustředíme, děláme spíš věci pro aktivní životní styl.“
Nedávno jste závodil na Marcialonze a pochvaloval jste si celkové 99. místo, baví vás to stejně, jako když jste vyhrával?
„Nepotřebuju motivaci, ani ji nemám. Ale baví mě trénovat a účastnit se závodů. Potkávám staré kamarády, na Marcialonze jsem potkal Legkova, s nímž jsem svedl spoustu soubojů. Je to pořád zábava. Navíc Marcialonga je úžasná. Projíždíte městy, v ulicích vidíte lidi, kteří se přijdou podívat. Je to jako na Tour de France. Pro budoucnost běžeckého lyžování je důležité mít víc takových závodů.“
V pátek se v Liberci zúčastníte sprintu, předvedete zase svůj pověstný finiš?
„O Vánocích jsem trénoval s bratrem Evanem a už to není tak dobré jako dřív… Dávali jsme si desetisekundové sprinty na maximum, ale nedokázal jsem se ho udržet. Připadal jsem si, jako bych postrádal ten poslední úder.“
V neděli pojedete i Jizerskou padesátku, tam čekáte co?
„Doufám, že určitě dopadnu líp než na Marcialonze a že porazím mého Evana. Bude to poprvé po dlouhé době, kdy pojedu distanční závod. Doufám, že budu nejlepší z rodiny!“
Kdo je favorit?
„Teď je favorit on, ale já můžu překvapit.“
PETTER NORTHUG
| Narozen: 6. ledna 1986 (34 let) Největší úspěchy: dvojnásobný olympijský vítěz (2010 - 50 km klasicky, týmový sprint bruslením), třináctinásobný mistr světa (sprint klasicky – 2015, týmový sprint bruslením – 2015, skiatlon – 2009, 2011, 15 km bruslením – 2013, 50 km bruslením – 2009, 2011, 50 km klasicky – 2015, štafeta – 2007, 2009, 2011, 2013, 2015), dvojnásobný vítěz Světového poháru (2009/2010, 2012/2013), vítěz Tour de Ski (2014/2015), vítěz 38 závodů Světového poháru |
