Rasismus? Pane Rado, mýlíte se. Stejně jako Lafata. Ale zvládneme to
KOMENTÁŘ ADAMA NENADÁLA | Český fotbal a rasismus. Opět. A bohužel jistě ne naposledy. Záložník Monaka Aurélien Tchouameni si po vstřelení vedoucího gólu v úvodním duelu 3. předkola Ligy mistrů musel na Letné od části sparťanských fanoušků vyslechnout rasistické urážky – a některé reakce z domácí fotbalové scény ukazují, že je před námi všemi ještě dlouhá cesta. Pojďme se pokusit ujít jí společně a naslouchat jeden druhému. I když je to někdy ve vřavě sociálních sítí složité.
Řada fanoušků, kteří rasismus odsuzují, vzápětí přidávají ono nešťastné ALE... V tomto případě směřuje omluva či vysvětlení rasistické reakce ČÁSTI diváků k faktu, že Tchouameni po vstřelení gólu běžel s radostně rozpaženými pažemi podél sparťanského kotle k rohovému praporku (kam měl vlastně běžet?). Svědectví z kotle navíc tvrdí, že hráč Monaka si neodpustil směrem k domácím fans výkřik „Fuck you!“
Nemohu si pomoct: v záběrech vidím fotbalistu, který běží a slaví vstřelenou branku. Všichni se asi shodneme na tom, že jsme napříč sporty viděli mnohem třaskavější oslavy gólu (nebo rozhodujícího koše) tváří v tvář fanouškům protivníka. MNOHEM třaskavější.
Ke sportu to ostatně patří – milujeme, když „náš“ borec „zavře hubu“ příznivcům soupeře. A bolí nás, když jsme v opačné roli.
Bolí to strašně. Zkouším si představit sama sebe, jak by mi asi bylo, kdybych byl po měsících bez fotbalu v kotli a kolem mě běžel hráč soupeře, který právě vstřelil gól a řval na mě „Fuck you!“ Zuřil bych, šílel vzteky – dost možná by na hlavu toho borce letěl kelímek s pivem (protože bych si dost možná to pivo dal). Ale místo rasistické urážky bych zvolil některou z cca 383904 jiných.
A o tom to je: zvolit místo rasismu cokoliv jiného.
Pojďme přistoupit na to, že Tchouameni „provokoval.“ A že podle nepsaného sportovního kodexu (proti kterému nic nemám) má od domácích fans „dostat bídu.“ V pořádku. Nabízí se oněch cca 383904 jiných nadávek – nikdy se ale nesmí nabízet rasismus.
Kdo tvrdí opak a omlouvá chování ČÁSTI sparťanských příznivců, dělá medvědí službu samotné Spartě. „Rasismus na stadion nepatří, ale když někdo vstřelí gól a oslaví ho pod domácím kotlem, asi nemůže čekat, že mu bude tleskat. Možná, že někdo na základě toho řekne, že jsem rasista, ale dost si za to ten hráč mohl sám,“ prohlásil David Lafata, který se v poločase zápasu s Monakem vydal klidnit domácí kotel (díky za to!).
Lafata se mýlí. Za rasistické urážky si nikdo „nemůže sám.“ Za rasistické urážky mohou ti, kteří se jich dopouštějí. „Rasismus na stadion nepatří, ale...“ Rasismus na stadion ani nikam jinam nepatří, tečka.
A pak je tu Petr Rada a jeho tiskovka před zápasem s Celtikem: „Jestli jde hráč tmavé pleti slavit pod kotel domácích fanoušků, musí čekat trest. Přijde mi, že fotbal běží někam jinam, děláme z něj umělecké dílo, přitom musíme něco vydržet. Co jsem schytal nadávek, když jsem hrál za Duklu, byl jsem lampasák, komunista. Kdybych se urazil a šel ze hřiště, šéf mi řekne: Mazej zpátky!“
Pane Rado, něco mi říká, že tohle budete číst, protože zkrátka takový jste. V pořádku. Když do Ligy naruby zařazuji vaše emotivní vystoupení, nikdy to není se zlým záměrem – respektuji, že k českému fotbalovému prostředí neodmyslitelně patříte a svým způsobem mu dodáváte specifický kolorit. Jste zkušený praktik a o fotbale víte tisíckrát víc, než já, a stokrát víc, než my všichni tady dohromady.
Tady ale není na prvním místě fotbal.
Když vám nadávali do „lampasáků a komunistů,“ muselo to být sakra nepříjemné, ale souviselo to s profesí, kterou jste si zvolil (a v níž jste uspěl – gratuluji!). Já jsem zase pro řadu lidí „zas... pisálek,“ případně „presstitut“ a podobně. Holt, co naděláme. Lampasák nebo presstitut, nějak se s tím popereme, což?
Ale urážky, související s barvou pleti – to je přece něco ÚPLNĚ jiného. Ty míří hluboko do srdce zasaženého. Nikdo si přece ještě nikdy nestěžoval rozhodčímu, že by mu fanoušci sprostě nadávali, že? Rasistické urážky jsou ale neskutečně zákeřné, ty musí strašně pálit. A není na nás soudit, jak by se uražení měli nebo neměli chovat a cítit: nikdy jsme v jejich kůži nebyli a nebudeme. Zbývá nám nicméně lidská empatie – a to přece není málo.
Tohle téma není na stole proto, že to „UEFA teď trestá,“ nebo že „je taková doba.“ Rasismus byl zrůdný v roce 1916, v roce 1973, a bude stejně zrůdný i v roce 2087. Nikdo o sobě ostatně neřekne, že je rasista (k těm pár osamělým a smutným duším, kteří se tím netají, by ostatně neměly směřovat názory jednoho novináře, ale pomoc odborníka) – tak proč jakkoliv omlouvat rasistický slovník?
Věřím, že tu dlouhou cestu společně zvládneme, a že se poučíme.
A držím palce na zápas s Celtikem!
