Chyb rozhodčích je v extralize moc. A všichni to dobře vědí
Vzácně se shodnou. Máme problém. S rozhodčími leccos není v pořádku. Vidí to ředitel extraligy Josef Řezníček. Upozorňují na to (občas s notnou dávkou hysterie) kluby. A nakonec to bez výrazného odporu potvrzuje i sám šéf sudích - Pavel Halas.
V první řadě je nutno podotknout: hokej je hra. Vymahatel pravidel je její součástí. Stejně jako hráč netrefí prázdnou branku, i muži v pruhovaném budou neprávem vylučovat, nařizovat trestná střílení. S tím se nedá nic dělat. Ani v NHL nejsou bezchybní. Nemohou být.
JENŽE. Je nezbytně nutné možnost pochybení maximálně eliminovat. A k takovému bodu máme v nejvyšší domácí hokejové soutěži superdaleko. Viník tohoto stavu není jeden. Naopak. Částečný poddíl viny padá na všechny zúčastněné.
Na ligovém vedení její část ulpěla, protože se doposavad ponejvíce věnovalo ochraně rozhodčích. Nikoliv růstu jejich kvality. Zamezení diskusím s trenéry, čísla místo jmenovek. Správné kroky. Jednoznačně. Ale chyb spíše přibývá... Takže po cukru je třeba, aby byl slyšet bič.
Zapracovat na fyzičce i znalosti pravidel
Pan Halas pochopitelně nese na svých bedrech nejpodstatnější část zodpovědnosti. Soudcům šéfuje dloooouuuuhooouuuu řadu let a on se měl postarat, aby bylo vše v největším možném pořádku. On sám dobře ví, že tomu tak není.
Může za to především nízká konkurence. Dělat extraligového rozhodčího zřejmě není zrovna profesní terno. Což je fakt, na který se dá docela snadno hřešit. A řada členů současné nominační listiny tak činí. Často bohužel dosti očividným způsobem. Jak jinak si vysvětlit, že někteří vyvolení nejsou schopni držet dostatečnou fyzičku? Že ani ve čtyřech nestačí hráčům tak, aby byli schopni z ideálního úhlu pozorovat inkriminovaná místa na ledě? Nemít natrénováno je lajdáctví. Nic jiného.
Ještě horší je pak neznalost pravidel. Že se neustále rozrůstají? Že je zatím nikdo nepřeložil do češtiny? To jsou argumenty, které diváka platícího za sportovní zážitek poměrně dost peněz opravdu nezajímají. Proč by měly?
Primárním úkolem je rozšířit členskou základnu. APK popřípadě svaz mu musí pomoci přesvědčit mladé muže, že kariéra v černobílém dresu má smysl. Že se jeho oblečením nestáváte póvlem a nepadáte na okraj společnosti. Protože tak to není. Mělo se na tom ale pracovat už dřív.
Pokud na to nemá Halas dostatek sil a vzhledem ke svému podnikání třeba ani dostatek času, musí si vzít někoho na pomoc. Pokud je možné královsky platit hokejisty, jistě by se vyplatil funkcionář, díky jehož práci pak budou moci ti šikovní vyniknout.
Ať kluby ukáží respekt
Čím by měly přispět kluby? Především tím, co samy vyžadují. Respektem. V jedovaté slinty ze čtvrté cenové se mění slova o korupci, pokud nemáte důkazy. Nemístné je navštěvování kabiny sudích o přestávce vysokými představiteli mužstva.
Kdo si vzpomene na ruchovými mikrofony zachycená slova směřující k rozhodčím z úst současného reprezentačního trenéra, ten by se s ním ke střídačce bavit také asi nešel. Ani s takovým Vladimírem Kýhosem ne. Proč? Pro nadávky, nepravdy? Ne, děkuji. To není o aroganci.
Soudci samotní se pak musí zbavit především alibismu. Být sebevědomí. Nebát se zatěžkat vyloučenými pouze jednu stranu. Pokud tomu hra odpovídá, proč by ne? A hlavně musí mít touhu být lepší. Bez výraznějšího sebevzdělávání a studování vlastních chyb se nezlepší.
Napříště musí vědět, že rychle mohou putovat do první či juniorské ligy. Za menší peníz, za rozcvičkou. Na každý pád je nutno situaci začít řešit okamžitě. Hrajme fair.
