BLOG JANA DENEMARKA | Tyhle otázky si lidé na svazu a vůbec všichni v hokejovém hnutí musí automaticky klást. Turnaje Euro Hockey Tour k tomu přeci slouží. Ke konfrontaci, k zápolení se zeměmi, kde se na hokejovou výchovu a kulturu dívají jinak. Proč nejproduktivnější hráč extraligy, Švéd Erik Thorell, nepřipadá do úvah při skládání švédské reprezentace? Proč pozvánku dostanou ze Švýcarska podobně produktivní hráči? Protože cizina kvalitu tuzemské ligy nerespektuje.
Byl spokojený, usmíval se a klidně odpovídal. Před každou odpovědí se však na několik sekund zamyslel, aby náhodou neurazil, nebo aby formulace slov nevyzněla nešťastně. Johan Garpenlöv, trenér švédské reprezentace, se po výhře 4:2 nad Ruskem na turnaji Karjala věnoval tomu, proč pro něj česká extraliga není soutěží, do které by sáhl při skládání nominace „Tre Kronor“.
Víceméně ze zdvořilosti podotkl, že v jeho osobním ohodnocení z evropských soutěží leží nejvýše ruská, švédská a finská liga. Podle očekávání. A pak že jsou pro něj na stejné příčce česká extraliga a liga ve Švýcarsku. Dobrá, pokud tomu tak je, pak by přeci mělo být naprosto jasné, že když dva Švédi vládnou produktivitě v obou posledně zmíněných soutěžích, berete je bez otázek oba. A ještě máte radost, že se takhle urodilo.
Realita? Po Švédech působících v zemi helvétského kříže sáhl Garpenlöv ihned, na ty z Česka se ani nesnažil získat kontakt, aby jim zavolal. Vůbec pro něj v jeho plánech při sestavování kádru nehráli roli. Proč? Protože působí v soutěži, kde si takřka padesátiletá legenda může dovolit rozhodovat zápasy. V soutěži, kde v prvních deseti místech produktivity najdete hned šest hráčů, kterým je třicet let a více. V soutěži, kde důležité role ve svých kádrech zastávají pouze 2 (!) hráči juniorského věku, zatímco ostatní soutěže staví výhradně na mladých talentech.
A nejen soutěže. V době, kdy na Karjalu míří reprezentace, kde prim hrají borci v juniorském věku (a jen tak mimochodem dají od cesty české reprezentaci 5 branek) působí svým věkovým rozložením tuzemská extraliga jako skanzen, o jejíž kvalitě nemají v silných hokejových státech valného mínění.
Reakce Garpenlöva tak byly ještě mírné, neshodil extraligu kompletně, ale natvrdo řekl, že přestože zde působící hráče sleduje, ani na okamžik ho nenapadlo, že by je povolal. Další anomálií pro švédského kouče určitě musí být i příběh plzeňského Ludwiga Blomstranda, jenž na západ Čech dorazil z druhé nejvyšší švédské soutěže. O patro výš odehrál jen 28 duelů, především kvůli bruslení, které na tamní ligu nestačilo. A pak přijde do Česka a hned je druhým nejlepším kanonýrem celé extraligy. Nic proti sympatickému blonďákovi, ale něco je špatně.
Zatímco vnímat propad kvality, pokud se v daném prostředí pohybujete, není vždy snadné, pohled zvnějšku vám to potvrdí zaručeně. Přesně takový pohled, byť nevědomky, Garpenlöv svými slovy a hlavně svou nominací dodal. V porovnání s touto realitou působí výroky svazových a reprezentačních činitelů o tom, že se vlastně nic neděje vskutku úsměvně. Děje a to už několik let.
„Minulý rok tady zazněl výrok o degradaci na Karjale výběrem ruské dvacítky. Bohužel mám pocit, že turnaje, kterých se zúčastňujeme, začínáme pomalu degradovat my,“ řekl ve velkém rozhovoru deníku Sport Radim Vrbata. Výstižnější výrok asi nelze nalézt.
Témata:
Švédsko, reprezentace, blog, sport, Jan Denemark, Erik Thorell, Ludwig Blomstrand, Česko, Reprezentace, hokej, soutěž, Rusko, Švýcarsko, Extraliga ledního hokeje, Euro Hockey Tour, Radim Vrbata, Sport na Heureka.cz
Související články
