S Rosolem za zády bych se bitky nebál. Ukázal, jak dýchá pro tým
Lukáš Rosol je chlapík, kterého bych chtěl mít na své straně, kdybych šel do bitky. Odhodlaný svéráz, tvrdohlavý, blázen v dobrém slova smyslu. Dělá si věci po svém a neprávem na něj někteří fanoušci hledí skrz prsty. Jistě, jeho výkony bývají ode zdi ke zdi, není zrovna diplomatem, který by cukroval své výroky. Spíš se mu říká neřízená střela. Ale i takoví hráči jsou v týmech potřeba. Zvlášť, když pro ně skutečně dýchají.
Třicetiletý Rosol takový je. Nikdy neodmítl pozvánku do reprezentace, sám připomíná, že začínal s hokejem a díky němu má ke kolektivním sportům vztah. Davis Cup hraje rád a až příliš často se zapomíná na to, že v roce 2013 protáhl právě on český tým čtvrtfinále v Kazachstánu, kde vyhrál oba singly a de facto umožnil zisk druhé salátové mísy téhle party.
Kdo ví, jaké tažení odstartuje jeho vítězný bod v Německu, jímž svou daviscupovou bilanci vylepšil na 11 výher a 8 porážek. On sám ale ví, co získal v hannoverském nedělním podvečeru.
„Respekt soupeřů v Davis Cupu. Teď vědí, že umím taky zahrát dobrý zápas, dají si na mě pozor a budou se mnou muset počítat,“ těšilo ho. Český celek v něm dost možná našel stálou singlovou dvojku, rozkolísaná hierarchie v týmu se může ustálit.
Na pravém rameni má Rosol vytetovanou hlavu hada, na levém lýtku obrazec, jenž znázorňuje bojový maorský tanec haka, který proslavili novozélandští ragbisté. „To tetování znázorňuje zakončení haky. I já jsem takový válečník,“ vysvětloval již dříve Rosol.
A v neděli ukázal, že ani Tomáš Berdych a spol. se s ním nemusejí bát jít do bitky. Odehrál nejlepší daviscupový zápas v tom nejdůležitějším momentu. To se hodně počítá.
