Výsledek 2:2 z Finska není žádná sláva. Jenže je to logické východisko. Zaprvé kvůli slabé obranné činnosti české reprezentace v prvním poločase, za druhé proto, že jí chyběl větší tlak do vápna v ofenzivě.
Mohlo to být nesehraností, špatnou komunikací, nebo podceněním situace. Vždyť Pavel Vrba prohlásil, že své hochy na výpady Fina Pukkiho připravoval. Ale pryč s výmluvami. Fakt je, že obě inkasované branky padly po špatné defenzivní práci.
Při prvním gólu běžel Michal Kadlec sám v souboji s finským útočníkem do vlastního vápna. Taková věc by nastat neměla, protože v daný moment neexistuje druhá varianta, jak nebezpečnou chvíli bránit. Výsledkem byl gól i přes obrovskou Kadlecovu snahu Pukkiho vymazat.
Při druhém už si to střelec Celtiku namířil přímo mezi české stopery. Obrovský nevykrytý prostor před Suchým a Kadlecem využila dvojice Sparv-Pukki nejlepším způsobem.
Česká defenziva v ten moment hořela jako stará stodola. Vrbův výběr nebyl při bránění aktivní. Během prvního poločasu spíš čekal na nepřesnost soupeře. A byl dvakrát říznut pravítkem přes ruce.
Pomohlo to. Od závěru první půle byla obrana Čechů o kus lepší. Honila soupeře, věšela se na hráče s míčem ve větším počtu. Proto měli Vrbovi hoši tak očividný tlak po zbytek zápasu.
Jenže přichází bolest druhá. Zakončení. Uznávám, dva góly parádní. Práce Daridy a Limberského, kteří vypracovali branky pro Vydru a Hušbauera, byla ukázková. Jenže víc než dva góly do finské sítě nepadly.
Je to škoda, protože kombinační hra reprezentace byla slušná. Člověk při sledování zápasu tak nějak cítil, že třetí gól musí přijít.
Pochvala pro oba kraje obrany, na druhou stranu velká část centrů byla nepřesná. A když letěly, kam měly, scházeli ve vápně přimáčknutých domácích jeden dva hráči v červených dresech navíc.
Tyhle věci je třeba pořád piplat. Ne, aby v červnu s Rakouskem konečně přišla pod Vrbou výhra, ale aby to pořádně klapalo v kvalifikaci. Bez legrace, aby Nizozemci Čechy v září v Praze nesmetli jako kocoura z pece.