Krejčího výjimečný návrat. Nikdo se z NHL nepřišel zpátky v takové pozici
Jeho kariéra v NHL nezačala vůbec šťastně. Hned při třetím střídání ho 30. ledna 2007 tvrdou ránou loktem sejmul soupeř z Buffala. Otřes mozku na přivítanou. Dvacetiletý útočník David Krejčí si nepamatoval, jak se vlastně dostal do kabiny, a ve statistikách mu debut připomíná skromná minutáž 2:07. Na led se vrátil až za tři týdny, na první gól čekal předlouhých třináct měsíců neboli 42 zápasů!
O čtrnáct let a pár měsíců později se s Bostonem loučí jako jedna z největších legend v historii klubu. Bez přehánění. Sice nebyl hvězdou kategorie Bobbyho Orra nebo Phila Esposita (to je ze současné NHL málokdo), ale v počtu zápasů za Bruins mu patří sedmé místo, v bodech osmé a v produktivitě v play off dokonce druhé za Rayem Bourquem. K tomu připočtěte Stanley Cup z roku 2011 a další dvě finálové účasti. Stejně jako přezdívku „Playoff Krech“, která dokládá, v jaké fázi sezony podával nejlepší výkony.
A s tímhle životopisem se možná nejlepší český centr v historii NHL chystá k návratu do extraligy.
Už pár týdnů je špatně utajovaným tajemstvím, že jeho příštím angažmá bude HC Olomouc. Tým sídlící kousek od jeho rodného Šternberka. Krejčí zatím transfer oficiálně nepotvrdil, klub rovněž ne, ale podle všeho bude v půlce srpna celá věc s patřičnou slávou oznámená.
„Jeden z nejchytřejších hráčů, co jsme kdy v Česku vychovali. Skvělá kariéra v NHL a už se moc těším, až to tady bude vodit v extralize,“ napsal v pátek večer na Twitter liberecký obránce Ladislav Šmíd, někdejší Krejčího soupeř z NHL i parťák z juniorské reprezentace.
O kvalitách bostonské legendy se bude s blížícím se startem extraligy ještě hodně mluvit a psát. Stejně jako o tom, jak je Krejčí u nás nedoceněný, protože není tolik mediálně aktivní jako někteří hráči vykazující menší porci talentu i horší výsledky (ovšem vy, čtenáři Sportu a iSport.cz, jste měli štěstí, že jste jeho původní komentáře z NHL mohli pravidelně číst).
Ale nejsou to pouze minulé úspěchy a úžasné statistiky, které z jeho příchodu do extraligy dělají událost. Ostatně domů se ze zámoří vracely desítky hráčů.
Krejčího příběh je však v něčem jiný. Nebudu tvrdit, že je právě teď na vrcholu svých sil a v rozkvětu kariéry, ale pořád je špičkový hráč. V Bostonu, elitním klubu NHL, na něj dál čekala pozice druhého centra a funkce asistenta kapitána. Stačilo podepsat jeden papír (nebo spíš kliknout v mobilní aplikaci). Z NHL neodchází proto, že by o něj nebyl zájem, že by nebyl spokojený s vytížením na ledě, že by ho v pětatřiceti letech brzdily zdravotní problémy (naopak, za poslední tři roky vynechal dohromady jenom patnáct zápasů).
Prostě se tak rozhodl.
Pokud nebudeme počítat krátkodobé výluky NHL, žádná z českých těžkých vah se do extraligy nevracela v takové pozici. Při vší úctě: ani Jaromír Jágr, ani Tomáš Plekanec, ani Tomáš Kaberle, ani Petr Nedvěd, ani Dominik Hašek, ani Martin Ručinský. Snad jedině svým způsobem Martin Straka.
Krejčí svůj návrat domů vysvětloval především rodinnými ohledy. Chce, aby se děti Elina a Everett naučily česky. Chce, aby byly častěji s českými příbuznými. Ovšem nepočítejte s tím, že by extraligové angažmá pojal jako volnomyšlenkářskou exhibici. Možná ho nenajdete v čele kanadského bodování, ale jeho výkony určitě nepřehlédnete.
Těžit by z toho mohla i reprezentace. Český hokej si aktuálně nemůže stěžovat na přetlak elitních centrů a na olympijském turnaji se každý takový bude hodit – ať už se bude hrát s borci z NHL, nebo bez nich.
A koneckonců: Elin a Everett svého tátu hrát na olympijských hrách ještě neviděli.
