Lukáš Tomek
11. září 2020 • 11:30

Informuje, manipuluje, tweetuje... Fotbal často jen zírá na Tvrdíkovu show

Vstoupit do diskuse
13
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

KOMENTÁŘ LUKÁŠE TOMKA | Český fotbal je z pohledu jeho funkcionářů pestrou mozaikou osobností a charakterů. Má svého černokněžníka Romana Berbra, rozšafného glosátora schopného prodat i vlastní babičku Miroslava Peltu či předsedu komise rozhodčích Jozefa Chovance, který je zajímavý tím, že aktuální výklad pravidel fotbalu ho většinou moc nezajímá. Nad všechny ale nyní ční boss fotbalové Slavie Jaroslav Tvrdík. Bez přehánění se dá říct, že muže s takovým uměním sebeprezentace tuzemský fotbal ještě nikdy neměl. Další důkaz o tom Tvrdík koneckonců předložil i během posledního reprezentačního srazu.



Jeho účet na Twitteru se zdaleka ne poprvé stal fakticky hlavním informačním kanálem českého fotbalu. Kam se hrabalo celé tiskové oddělení FAČR či obdobné aparáty většiny ligových klubů. Tvrdík ve svých vyjádřeních působí trochu jako neřízená střela a není tajemstvím, že český fotbalový rybníček z něj má chvílemi doslova hrůzu.

Tvrdík v sobě nezapře politika s mimořádným komunikačním talentem. A to i pro manipulaci a self marketing. V tom prvním ohledu má ještě v rámci českého fotbalu jednoho velmi zdatného konkurenta – Romana Berbra. V tom druhém mu nikdo nesahá ani po kotníky.

Na čem je specifická komunikace slávistického bosse postavená? Tvrdík dobře odhadl, že právě sociální sítě se svým zkratkovitým pohledem na svět jsou ideálním prostorem pro jeho manipulativní one man show. Na Twitteru ho navíc pozorně sledují novináři či lídři fanouškovských skupin, naopak jeho hlavní konkurenti z řad bafuňářů modrého ptáčka (to je logo Twitteru) až na výjimky možná nikdy neviděli. Takže tam to je opravdu Jardovo…

iSport podcast: Příběh českého béčka. Jak se v chaosu lepil nový tým?
Video se připravuje ...

Tvrdík také naplno využívá skutečnosti, že doba se rychle mění a český fotbal je z pohledu transparentnosti, marketingu a komunikace s fanoušky i médii stále zoufale zkostnatělý. Úspěchy, kterých není zase tak hodně, neumí adekvátně využít. A nepříjemné či citlivé věci se většinou moc nekomunikují. A když už, tak často nešikovně, bez invence, zoufale pozdě a také bez opravdové snahy oslovit lidi, kteří fotbal svým zájmem fakticky živí.

Slávistický boss s tímto deficitem druhé strany počítá a dovedně s ním pracuje. Jeho tweety jsou naopak plné informací, často i šťavnatých. Takzvaně ze zákulisí. Nemá problém oznámit, kdo je v národním týmu nakažený či co se upeklo na schůzce, po níž si všichni zúčastnění řekli, že dohodnuté zůstane zatím top secret. Řada fanoušků logicky takovou otevřenost ocení.

Zásadní problém je však v tom, že Jaroslav Tvrdík samozřejmě pouští do světa jen ty informace, které se mu zrovna hodí do krámu (kauza odcházení Jana Nezmara z klubu budiž jedním z mnoha příkladů). Za to žonglovat s nimi (informacemi) umí tak rychle a dokonale, že jeho protihráči často ani pořádně nestíhají sledovat míčky, které mu lítají z rukou…

Poslední příklad? Tvrdík svým hektickým stylem nejdříve spojí šéfy klubů velké trojky k vytvoření tlaku na stažení hráčů z reprezentačního srazu, kde se prokázal COVID, aby vzápětí k překvapení všech do narychlo a za nejasných podmínek vzniknuvšího rezervního týmu nanominoval čtyři jiné fotbalisty z Edenu. „Žádná dohoda velké trojky nikdy nebyla,“ glosuje to pak na Twitteru.

Co vlastně za takovým obratem stálo? Byla to opravdu jen upřímná touha pomoct reprezentaci v těžké situaci? Anebo to byl ústupek směrem k FAČR, do jehož výkonného výboru by se Slavia i dle Tvrdíkových slov ráda dostala? Či boss z Edenu vycítil možnost prohnat reprezentací své hráče druhého sledu a zvýšit jim cenu? Anebo to byla jen další show, jak se pasovat do role zachránce českého fotbalu? Těžko říct. Možná od každého trochu.

Další heslo, kterým se muž se smutnýma očima ve své Twitter bublině řídí, by se dalo nazvat „slibem nezarmoutíš“. Vzpomínáte si, když bývalý šéf volebního týmu ČSSD či ČSA, na sociální síť psal o tom, že by bohaté kluby mohly část peněz z evropských pohárů solidárně poskytnout těm slabším? Anebo když mával desítkami milionů korun na rychlejší a profesionálnější zavedení VAR do ligy po vzoru německých sousedů? Poslouchalo se to hezky, ale skutek utek. Nakonec i proto, že k téhle nekoordinované one man show se podle očekávání neměl chuť nikdo další přidat…

Naopak čistě v případě slávistického rozvoje udělal Tvrdík za poslední roky řadu šikovných kroků. Na úspěších klubu z Edenu má právě on ten největší podíl. A nakonec to ho také ve fotbalovém prostředí (vedle jeho politických vazeb) vystřelilo mezi nejviditelnější a nejmocnější persony. Výsledky se prostě a jednoduše počítají a jsou tou zásadní vizitkou. Byť o především finanční udržitelnosti nastavené cesty zřejmě nepochybuje jen Jan Nezmar…

Zajímavé nyní bude sledovat další Tvrdíkovy fotbalové kroky. Pokud by se totiž opravdu dostal až do vedení FAČR a pokračoval tam ve své divoké jízdě, logicky musí dřív nebo později narazit na dalšího muže s velkým egem - Romana Berbra. Vztah k němu už evidentně přehodnotil. Pryč jsou doby, kdy byly jeho tweety plné odhodlání měnit fotbal Berbrovi navzdory. Na druhou stranu zatím tihle dva nikdy nebyli součástí jednoho týmu…

Výsledek takového střetu těžkých vah lze pak jen těžko odhadovat. Mohl by to být začátek nesmiřitelné války, v níž by měl stárnoucí plzeňský bafuňář stále nepochybnou výhodu v podobě početné armády věrných rozhodčích a funkcionářů ve strukturách FAČR.

Ale skončit to samozřejmě může i strategickou dohodou dvou protřelých hráčů. Berbr je pak i přes všechny své negativní stránky zvyklý takové dohody držet. Tvrdík také. Ale jen do chvíle, kdy dostane k úžasu všech nápad vyhodit všechny míčky znovu do vzduchu…

Roman Hubník, kapitán české reprezentace
Roman Hubník, kapitán české reprezentace

Vstoupit do diskuse
13
Články odjinud


Články odjinud