BLOG MARTINA HAŠKA | Emotivní znělka zve v České televizi na evropský šampionát v judu. A jeden z prvních záběrů ukazuje, jak si judisté po zápase podávají ruce. Je to symbol silného gesta. Judo není bezhlavý boj o vítězství. Jde o pokoru, disciplínu, úctu k soupeři. Podat si s ním po zápase ruku je však na ME v judu v Praze zakázané.
Na dně O2 areny se zrovna doprali Denis Vieru z Moldávie a Ir Nathan Burns. Na tatami byl zmatek, protože rozhodčí právě změnili původní rozhodnutí z wazari na ipon. Burns se divil, zřejmě nebyl o správnosti rozhodnutí přesvědčený. Jenomže i tak udělal krok k soupeři, že mu podá ruku. Vieru se jen usmál, schoval ruku za záda a místo dlaně nabídl zavřenou pěst k ťuknutí.
Podat si po zápase se soupeřem ruku je běžné i v jiných sportech. Ale k judu to tak nějak patří ještě víc. Není totiž jenom sportem, ale rovnou životní cestou. V zápase se bojuje naplno, ale po něm musí borci uznat schopnosti toho druhého i mínění rozhodčího. Na znamení vzájemné úcty se judisti po zápase dokonce uklání. Je to jejich povinnost.
Se stiskem ruky je to trochu jinak. Před zápasem je tohle gesto dokonce zakázané. A po zápase ho zase nikdo nepřikazuje. Na to se taky na olympiádě v Riu odvolával Egypťan Islám Šahábí, když po utkání z náboženských a politických důvodů odmítl podat ruku Izraelci Oru Sassonovi.
Přesto je v judu podání ruky po zápase tradičním rituálem. Během prvního dne evropského šampionátu v O2 areně bylo vidět, jak jde judistům omezení proti srsti. Docházelo až ke komickým situacím. Závodníci často nakročili, aby se pozdravili. Pak si uvědomili, že vlastně nemůžou, takže se zastavili a nejistě si aspoň zamávali.
Vrcholnou scénku předvedli Rusové Robert Mšvidobadze a Jago Abuladze, kteří se po dramatickém finále do 60 kilogramů, které se rozhodlo čtyři sekundy před koncem, dokonce objali. Ke zděšení hlavního rozhodčího, který se jim v tom marně snažil zabránit vyplašeným máváním rukama.
A teď ta největší absurdita. Viděli jste někdy zápas v judu? Myslíte si, že má špetku smyslu zakazovat judistům podat si ruku, když jsou během zápasu na sebe několik minut nalepení tělo na tělo?
V normálním světě samozřejmě nemá. Stejně ale o tomhle pravidle rozhodla dokonce sama světová federace IJF. Protože teď v normálním světě nežijeme. A šéfové juda chtěli udělat všechno proto, aby se turnaje znovu rozeběhly. Takže (svému vlastnímu pravidlu navzdory) podali ruku hygienikům.
Zaplaťpánbůh, že se ME v Praze koná. Je ale opravdu nutné si nepodávat ruce? Je opravdu nutné zakazovat lidem chodit na fotbal pod širé nebe, když se lidi můžou tísnit v obchodech? Roušky, ruce, rozestupy… A co rozum?
Témata:
blog, opatření, sport, koronavirus, Olympijské hry, Praha, Martin Hašek, Česká televize, sportovní soutěž, judo, Mistrovství Evropy v judu, O₂ arena, Nathan Burns, Moldávie, Sport na Heureka.cz
Související články
