Server iSport.cz pro své čtenáře připravil na Dakar 2019 jednu specialitu. Náročnou rallye bude každý den po dojetí do cíle komentovat Martin Macík, závodník týmu Big Shock Racing a nejlepší Čech loňského Dakaru. Každý den se tak můžete těšit na jeho nový blog.
Máme za sebou poslední den před startem Dakaru. V Jižní Americe už jsme jich strávili deset, tak vám trochu popíšu, jak to tu vlastně vypadalo. Začali jsme aklimatizací a tréninkem v horách, chodili jsme s navigátorem Františkem Tomáškem (Ferry) a motorkářem Janem Brabcem (Brabčák) denně okolo deseti kilometrů ve 3000 metrech nad mořem. Takže záhul. Ale užívali jsme si to.
Než se pustíme do akce, snažíme se každý rok s klukama skrze sociální sítě hodně komunikovat s fanouškama. Taky jsme dost spali a poctivě jedli, zkrátka trénink se vším všudy. Silvestr jsme oslavili v peruánském Cuscu, a byla to nádhera. Plné náměstí lidí, byly jich tisíce! Nejdříve všude samý dělbuch, ale pak přišel čas na jejich tradici. Všichni začnou běhat do kola a zpívat. Co? To už netušíme. Ale bylo hezký vidět zase něco jinýho.
V Cuscu jsme pak zůstali ještě několik dní a sledovali jsme místní život. Jak fungují trhy, jak tam zabíjí zvířata a mezitím sami jí, a ochutnali jsme tamní specialitu - morče. Vypadá to zhruba tak, že stažený morče prostě hodí na gril, a je to. Tak jsme kousky taky zkusili.
Ve čtvrtek jsme se pak v Limě setkali s našima otcema a vyzvedli jsme techniku. Fronta byla asi pětihodinová a vůbec neubíhala, ale hlavně, že technika byla v pohodě. Pak se postavil celej bivak, i když v omezených podmínkách. Vyžádali jsme si víc místa, ale dostali jsme jen asi 16x12 metrů. Je to škoda, protože tu máme asistenční kamion MAX 6x6, asistenčního bydlíka 4x4, Brabčákův Mercedes, tři novinářská auta, závodní kamion a tři stany – jeden na opravy, jeden kde se jí a jeden pro média. Takže je toho dost…
Večer jsme se konečně potkali s týmem a hned jsme začali pracovat na kamionu. Na poslední chvíli jsme získali novýho sponzora, celosvětovýho, a jsem za to hodně rád. Takže jsme našeho „Frantu“ taky museli ještě trochu přelepit.
Shakedown byl tentokrát pro nás novinka, nikdy předtím jsme na něm nebyli. Jde o to, že si najdete místo, zažádáte si kvůli pravidlům o povolení u pořadatele a jede se. Hezky jsme si potrénovali. Jsem strašně rád, že jsme si do kamionu sedli. Bylo to velký nakopnutí, už hrozně chceme jezdit a těch asi 60-70 kilometrů bylo fajn. Auto funguje výborně!
Pak už nás čekaly jen přejímky. Všechno proběhlo jak mělo, až na to, že jsem si zapomněl na hotelu pas. Ale zvládli jsme to načas. I se školením na GPS. Máme náramky, máme za sebou oficiální focení i technickou přejímku. Tam se člověk pokaždé trochu bojí, protože úplně neví, co ho čeká. Naštěstí co se týče vah auta, zdvihů auta, bezpečnostních prvků, kombinéz, povinné výbavy, světel fungování elektriky, všechno bylo bez problémů. A byli jsme i rychle hotoví, trvalo to ani ne tři hodiny.
Z hotelu jsme pak s Ferrym udělali poslední živý přenos pro naše fanoušky přes facebook a čekali jsme. Brabčák projel podium, to jsme sledovali na YouTube, a následně jsme se sebrali a jeli na podium taky.
Načasovaný jsme to měli dobře, ale řada na nás přišla bohužel až o hodinu a půl později, ale tak co. Nějak jsme to vydrželi, se všema okolo jsme pokecali a všichni jsou natěšený a připravený, všechny mašiny naleštěný… Radost pohledět.
Před našim kamionem byl v tu chvíli permanentně shluk fanoušků, tak jsme trávili čas s nima. Rozdávali jsme čumkarty, dostávali jsme děti do náruče a fotili se s nima, sami jsme si dělali selfíčka… Byla to legrace.
Podium klasika. Člověk neví, jestli má vylézt nebo zůstat v kamionu, neví kam zaparkovat, protože mu nikdo nic neřekl… Takže jsme tam nějak přijeli, hned mi začaly chodit zprávy na mobil od fotografů, že nemám rozsvěcet dálková světla… Prostě je to show, kde je strašně lidí. Udělali jsme tam teda kolečko a hodili auto na uzavřené parkoviště.
Teď už jen hotel, spánek a ráno brzký vstávání a cesta na první etapu. Tak nám držte palce, bude to drsný!
Související články
