Kde začít? Zrovna sedím v kraťasech na balkoně v Dubaji, asi ve čtyřicátém patře, a přemýšlím, do jakého skateparku si půjdem zatrénovat dneska. Asi tři měsíce se řešilo, kam s klukama z repre pojedeme na soustředění. Vzhledem k omezení cestování bylo dlouhou dobu ve hře Portugalsko, které svítilo zeleně na semaforu. Jenže těsně před tím, než jsme chtěli odletět, dorazila druhá vlna, Portugalci začali všechno zavírat a nám by hrozila karanténa v hotelu. I proto, že v Česku začalo dost přituhovat a trénink venku už nebyl nic moc, začali jsme pokukovat po dalších místech, kam by se dalo ještě jet. Nakonec jsme našli nejlepší řešení: Dubaj.
Všechno se zorganizovalo zhruba během týdne, skočili jsme si na testy a teď jsme tady. Normálně tu můžeme fungovat, cvičit ve fitku, jezdit všude ve skateparcích a jíst u stolu, haha. Jediné, co musíme dodržovat, je rouška. Všude, s výjimkou chvil, když sportujeme. A v autě se nesmí jezdit ve více než třech lidech, zajímavé pravidlo.
Zajímavé taky je, jak lidé z Dubaje vnímají skateboarding. Čekal bych, že tu bude celkem neobvyklý, ale vůbec to tak není. Našli jsme dobré zázemí, skvělé počasí a kolem pláže občas i vidíme někoho prohánět se na skejtu. Jediným negativem je ochranka. U nových budov se nachází spousta parádních míst na ježdění, ale většinou přijde vyhazov během několika minut. To tedy neplatí ve staré části Dubaje s názvem Deira, tam můžeme v ulicích jezdit, jak chceme, a místní nám spíš fandí. Tam totiž většinou bydlí spíš pracující než turisté a místní boháči.
Náš program je tady celkem jednoduchý. Každé ráno si zacvičíme a odpoledne je vyhrazené pro ježdění. Jsou tu, co jsem stihl zjistit, nejspíš čtyři skateparky. A každý z nich stavěla stejná firma, která je bude stavět i na olympijské kvalifikace a samotnou olympiádu. Je tedy skvělý si tyhle skateparky najezdit, protože i když třeba vypadají podobně jako ty u nás, najdete velký rozdíl v materiálech. Například beton není tak leštěný, proto míň klouže, a podobně. O tom, že v 25 stupních pády bolí trochu míň než v nule, asi nemusím ani mluvit.
V posilovně nejvíc pracujeme na prevenci zranění. Důležitá je pro nás flexibilita, ale zároveň potřebujeme i výbušnou sílu, která nám pomáhá při odrazech nebo dopadech. Bohužel pro nás se dá říct, že většinu času věnujeme nohám a coru, to dá vždycky zabrat. Upřímně: i zvedání je pro mě za odměnu v porovnání s nekonečným protahováním. Tady v Dubaji ale rozhodně věnujeme víc času skateboardingu, nechceme být před ježděním zbytečně zničení.
Společně se mnou je tu ještě David Luu, Martin Pek a náš trenér Tomáš Weimann. Pro mě je největším zdejším cílem si za těch 17 dní trochu srovnat hlavu. V Praze už je těžké udržet si motivaci na zkoušení nových věcí, ze kterých už má člověk strach, když musí kolem sebe nonstop vnímat negativní zprávy. Snažím se tu od toho oprostit a pořádně se nakopnout na rok 2021, ať už se bude dít cokoliv.
Na jaře by nás měl čekat zbytek olympijské kvalifikace a věřím, že tohle soustředění s Czech skateboarding nás posune zase blíž k lepším trikům a pohodovýmu mindsetu. Právě dneska, když máte magazín v ruce, jsme se měli vracet domů. V plánu bylo vrátit se přímo pod stromeček a užít si v rámci možností klidné Vánoce. Po nich už mě to ale zase táhne na cesty, takže příští příspěvek sepíšu zase z jiného koutu světa. Hezké svátky!
Témata:
skateboarding, sport, Maxim Habanec, Česko, Olympijské hry, Praha, Portugalsko, Dubaj, Vánoce, Kingdom of Deira, Sport na Heureka.cz
Související články
