Rozhodčí obsadili hlavní role. Co komise? Mlčíme. Takže vše dobré? Ne
KOMENTÁŘ ONDŘEJE KUCHAŘE | Zatímco v základní části zase tolik na očích nebyli, v play off jsou středobodem zájmu. Majákem, který na sebe v bouři důležitých zápasů poutá pozornost. Obsadili se do hlavní role. Bohužel. Řeč je o rozhodčích a jejich výkonech. Nemůžu se zbavit dojmu, že od začátku play off se více než výkony hráčů řeší ty od sudích.
„Já to hodnotit nebudu, Sparta má druhý bod. Věřím, že to otočíme. Za mančaft můžu říct, že jsme spokojení. A že jsme měli tolik vyloučených? Na to se asi budete muset zeptat pana Šindlera,“ říkal v pondělí po druhé prohře ukřivděně Milan Gulaš. Deník Sport žádost vyslyšel a zeptal se. Šéf sudích však výzvu vytočeného lídra Motoru komentovat odmítl.
Sluší se říct, že druhý pražský duel zvládli arbitři dobře. Na jejich nepřízeň si České Budějovice rozhodně stěžovat nemůžou. Sedm dvouminutových trestů pro hosty ve třetí třetině? Naprosto po právu. Klidně jich mohlo být i více.
Naneštěstí takhle odřízených utkání jsme zatím v letošním zápolení o Masarykův pohár viděli poskrovnu. Kdekdo má pořád před očima tragický výkon sudích ve druhém utkání série mezi Pardubicemi a Motorem nebo několik zářezů ze čtvrtfinále Sparty s Libercem.
Rozhodčí evidentně dojíždí na nezkušenost. Grupa českých soudců prochází generační obměnou, do extraligy se bohužel dostali rovněž tací, kteří výkonnostně absolutně nestačí a nemají v ní co dělat.
Zápasové páry zpravidla tvoří jeden zkušený + jeden mlaďas. Ano, chyby dělají i ti staří. Třeba René Hradil nebo Petr Lacina by po zápasech Pražanů s Tygry mohli vyprávět. Všechno je ale potřeba vidět v souvislostech. Právě tihle bardi musí často hasit hrubky za mladé letce, co se šupem během několika málo let dostali až do nejvyššího patra českého hokeje.
Mladíkům, kteří se do pruhovaného dresu převlékli z toho hráčského, stačilo jen několik měsíců ve druhé lize. Sudí jako Filip Vrba, Tomáš Veselý nebo Jiří Ondráček byli až do juniorského věku aktivními hokejisty. Pak vzali do ruky místo hokejky píšťalku. Dostali se do rozhodcovské akademie a rychle postoupili až do extraligy. A nezvládají to.
Chybí jim zkušenost z vyhrocených utkání hokejového suterénu, kde by se obouchali. Svižný postup a chování některých jedinců taky není po chuti starším sudím. Všimli jste si třeba, že třeba od Vánoc nepíská velezkušený Pavel Hodek?
Určitě nechci nasypat všechny arbitry mladších ročníků do jednoho pytle. Třeba Daniel Pražák ukazuje stabilní výkonnost dlouhodobě, čím dál lepší je taky někdejší extraligový forvard Jakub Šindel. Totéž však nejde říct o jeho souputníkovi Tomáši Mickovi, který už v play off dopískal.
Abyste se ale k takové informaci dostali, musíte se po straně vyptávat v klubech. Veřejně se to nedozvíte. Šéf Vladimír Šindler se dál snaží své sudí držet v bublině klidu. Sami nic komentovat nesmí. Poskytnout rozhovor po zápase a vysvětlit verdikty? Nemyslitelné. Ve fotbale už zaběhlá věc, v zakonzervovaném hokeji nikoli.
Místo otevřenosti jsou okna zabarikádovaná. Nevětrá se. Navenek to tím pádem působí tak, že je všechno v pořádku a nic se neděje. Jenže opak je pravdou. Napětí roste na všech frontách. V klubech, u hráčů, fanoušků i v samotné komunitě rozhodčích. Komise by měla informovat také o chybách, ne pouze o správně posouzených situacích, jako tomu (údajně) bylo nyní při sporném nájezdu v Třinci.
