Před rokem stejně jako teď. Sparta v jarním šlágru přejela Plzeň odshora až dolů. Tentokrát dokonce ještě výrazněji, co se herního projevu týče. Jedno je ale jiné – naposledy svého rivala bodově dotáhla, nyní mu odskočila na osm bodů.
Za celou sezonu, devatenáct utkání, zatím Sparta poztrácela šest bodů. Ve zbývajících jedenácti by musela přidat devět za předpokladu, že Plzeň do konce nezaváhá ani jednou. Kdo takové kombinaci věří?
Sparta včera byla mírným favoritem, ale způsob, jakým si soupeře podala, překvapil. Rozdíl mezi oběma týmy tloukl do očí, především v první půli hrála Lavičkova parta vážně dobře. Jenom chválit ji však nemůžeme.
Takový zápas měla totiž vyhrát vyšším rozdílem. Co nezvládla? Hlavně dvě věci. Zaprvé rychlé protiútoky v přečíslení, které nevedly nejen ke gólu, ale ani k zakončení.
Zadruhé počínání v přesilovce, kdy dala Plzni zbytečný prostor k (nespravedlivému) vyrovnání. Proč dala Horváthovi čas na rozehrávku, když ho mohla v pohodě zapresovat? Proč se dopouštěla nevynucených faulů, ve chvíli, kdy soupeřovou jedinou šancí byly standardky?
Jindy – třeba v předkole Ligy mistrů? – se to může vymstít. I tak ale platí, že včera vyhrála po zásluze. Bude to dobrý mistr.