Ondřej Škvor
27. února 2018 • 20:00

Ester Ledecká je pecka. Ale s tou vlajkou to popletla

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Hlavně tři věci si budu pamatovat o dvojnásobně zlaté Ester Ledecké po letošní olympiádě.



První, jak se před závody řešila její bublina, do které se zaklapla, aby měla klid. Bylo to až úsměvné a spíš než o ní to vypráví o novinářích, kteří si až moc zvykli na to, že sportovci mluví. Lépe řečeno, že na ně mají nárok, který si přisvojují podivným vysvětlením, že „to přece nedělají kvůli sobě, že to dělají pro lidi.“

Nikoli, dělají to primárně kvůli sobě, aby měli co nejlepší materiál. Nebo také ještě jinak, aby měli zároveň jednodušeji zpracovatelný materiál, jímž zaplní noviny – takový rozhovor se zajímavou Ledeckou je přece snazší práce než analýza nebo nějaký jiný útvar.

A co že na to její mlčení sponzoři? Jestli jim to vadí, ať se pohoršují nebo neplatí, ale to je problém jejich a Ledecké. Ale myslím, že po těch dvou zlatých o ně nouze nebude.

Druhá věc k zapamatování? Ta je takovýto povinný, ale nejvíc zásadní – že se musí strašně chtít a ještě víc tomu obětovat, aby to mohlo dopadnout. A že když se takhle strašně chce a ještě víc obětuje, tak to pak třeba nedopadne, ale spíš dopadne, a že pak nezáleží až tak na tom, jestli člověk spojí dva sporty nebo ne. Kousek talentu do toho taky a podporující a zažraní rodiče, abych nezapomněl.

Její výhra v lyžařském super-G je pro mě jako bývalého sotva průměrného závodního lyžaře úplné zjevení. Kdo neprožil, nepochopí, že Čerčaňák jako já měl obří handicap oproti Mladoboleslavákovi, který po škole jezdil na odpoledne na trénink, a že ten Mladoboleslavák zase nestíhal oproti Vrchlabským.

Ledecká to má obdobně. Sice žila ve Špindlu, ale co jsou Krkonoše proti Alpám… Prostě pecka.

Třetí vzpomínkou, a tady budu kritizovat, je její vysvětlení, proč si nevzala na stupně vítězů vlajku. Aby bylo jasno – nejde o to, že ji tam neměla, ale proč ji tam neměla. „Během mé kariéry mi pomáhali Švýcaři, Italové, Američani, Rakušáci, měla jsem trenéry z různých zemí. Takže to cítím tak, že tak trošku patřím všem,“ pověděla, i když pak dodala: „Ale hlavně teď samozřejmě České republice.“

Myslela to určitě jenom dobře, měla ohled na důležité lidi ve svém nejbližším sportovním okolí, ale soudím, že to má popletené. Je to Češka, a že jí nějaký cizinec pomáhá, neznamená, že si nemá vzít českou vlajku, aby se snad neurazila.

Na tomto místě už můžeme argument „lidi“ použít. Ledecké přece nefandili Italové ani Rakušáci, ti přáli svým, nikoho přece nenapadlo svolávat Italy na náměstí svatého Petra do Říma nebo Rakušáky na Rathausplatz do Vídně. Ne, jediný smysl dávalo potkat se s Čechy na Staroměstském. Na ně si měla vzpomenout, pokud přemýšlela, zda si vzít na stupně vlajku.

Je to drobnost, ale v téhle době, kdy se nám nový Sovětský svaz jménem Evropská unie (ne)nápadně snaží podsunout, že národní státy nejsou až tak důležité, to stojí za připomenutí. Jsou důležité, a když to jde, pojďme si to připomínat.

Ester Ledecká už je na Staromáku! Dojatě děkovala všem, kteří přišli
Video se připravuje ...

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud