Malík zjistil, že přišel o volitele. Co neztratí u Fevoluce, sebere Poborský
Martin Malík sklopil svou židli a už ji tak nechá. Přitom ještě dlouho po zatčení Romana Berbra, ještě po odhalení případu Dezinfekce, se svou opětovnou kandidaturou na pozici prvního muže fotbalu počítal. Co se stalo?
Jednoduše řečeno, spočítal si, jak si reálně stojí. A vyšlo mu, že oproti docela nedávným časům se jeho situace významně posunula. Směrem k horšímu. Začal přicházet o volitele. To jsou ti lidé, kteří až dosud na velké valné hromadě hlasovali, platí to zejména pro českou komoru, podle Berbrova zadání. Jakkoli jsem přesvědčen, že i Malíkovi se po Berbrově konci upřímně ulevilo, černokněžníkův konec znamenal logický ústup i pro jeho chráněnce.
Ze začátku to tak nemuselo být. Malík se z prvotního překvapení po vypuknutí fotbalové kauzy oklepal a zjistil, že velcí hráči – tedy silné kluby – ho ze svých plánů nevyškrtly. Možná z nedostatku jiných kandidátů, možná v dobré víře, že racionální ekonom a marketingový expert se v jejich očích na strahovské místo hodí, možná prostě proto, že ho znaly a byl pro ně čitelnější než případný idealistický nadšenec.
Touto náklonností pořádně zatřásly události kolem Milana Hniličky. Šéf Národní sportovní agentury nejprve poslal do světa památný průzkum, kde fotbal – na rozdíl od hokeje, což je taky podstatné – bojoval co do sledovanosti a oblíbenosti s kuličkami a mažoretkami. Sparta a Slavia se proti výzkumu vymezily, ale od Malíka se jim podpory nedostalo. Což byly první body minus.
Další, mnohem vyšší minusové body, si silné kluby u Malíka poznamenaly, když fotbalový předseda podpořil Hniličku po jeho účasti na teplickém večírku. Ostře se proti strahovskému pánovi vymezily ve společném prohlášení.
V té době by se Malík těžko o jejich podporu ucházel. Jenže čas i tyhle různice ohladil. Proto Malík dál živil svou naději, že na pozici předsedy zůstane. A pozor, byly to velmi oprávněné naděje. Silně jimi však zamávala kauza Dezinfekce. Malíkův spolupodpis nesly smlouvy, které byly pro fotbalovou asociaci silně nevýhodné, a panuje důvodné podezření, že nešlo o omyl. Však už věc řeší policie. Faktická odpovědnost jde patrně za Romanem Berbrem, z právní se ovšem Malík nemůže vyvléct.
Navíc je možné, že v tomhle případě ještě nevybuchl poslední granát. Přesto, ani to podle mě nejsou hlavní důvody, proč Martin Malík vycouval ze své kanceláře.
Těmi zásadními překážkami, které už dosluhující předseda nechtěl přelézat, jsou Fevoluce a Karel Poborský.
Nejprve Fevoluce. Začaly volby na okresech a Fevoluci se v nich daří. Možná až více, než se čekalo. Každý nový předseda s visačkou téhle iniciativy na krku je zároveň volitelem na velké valné hromadě. Volba to sice bude tajná, ale průnik fevolucionář – Malíkův volitel se blíží k nule.
To jsou první ztracené hlasy.
Ty by snad šly ještě nahradit. Jenže s ohlášenou kandidaturou Karla Poborského a s jeho zásadním výrokem, že: „Malík je natolik ztotožněný s dobou Romana Berbra, že to není člověk, který by mohl vést asociaci, fotbalové hnutí“, přišla další rána, patrně finální.
Co Malík neztratí u Fevoluce, sebere mu Poborský. Na něj by totiž krom jiného mohly slyšet velké kluby, někdejší Malíkova naděje. Zbylo by jen málo. A to je ještě ve hře Petr Fousek.
Současný předseda si ani nemusel sednout k papíru, aby si spočítal, že svou pozici nemůže obhájit.
