Když v neděli chladnokrevně udolali v prodloužení nabuzenou Plzeň, mluvili o tom, že dva body jsou sice hezké, ale v úterý je čeká další těžký duel - proti Växjö. Zatímco místní měli pořád ještě rudé temno před očima, sparťané přešli další bitvu na domácím poli s klidem a myšlenky pomalu směřovali o dva dny dopředu. Zvládli to skvěle.
Body do extraligové tabulky jsou nutné a důležitější než kontinentální soutěž, jež se pořád hledá, kterou kluby spíš dotují a kde je největší motivací víceméně jen vlastní ctižádost.
Sparta se s tímhle zvláštním stavem schizofrenie vypořádala ukázkově a teď za to sklízí chválu.
Nehalila svoji účast v CHL do diplomatické hantýrky, špičkové evropské kluby pokosila jednoho po druhém. Oulu, Jönköping, Bern a v semifi nále Växjö, aktuálně druhý tým j švédské ligy. Teď zbývá ještě Frölunda, která vyhrála poslední ročník a do finále postoupila potřetí.
Sparta dosáhla něčeho, co se českému klubu nepovedlo málem deset let. Tehdy to v Super Six byla taky ona, stejně jako v dávných dobách válely v evropských soutěžích Kladno, Jihlava nebo Brno. Boje s evropskými giganty jí taky prospěly. Herně i k posílení sebevědomí. Vždycky, když po Lize mistrů přešla zpátky na domácí režim, bylo to znát.
Díky Spartě se mluví pochvalně o české extralize, díky Spartě objevili CHL taky čeští fanoušci. Finále nebude poprvé za tři roky od znovuzrození soutěže připomínat Polar Cup. Dobře pro ni a taky pro další vzkříšení Ligy mistrů jako takové.

