Chuligáni, Lavička i hráči udělali v derby fotbalu antireklamu
Derby pražských „S“ – svátek fotbalu po všech stránkách? Bývávalo. Sobotní utkání Slavia-Sparta poskytlo naopak přesný návod, jak by fotbal neměl vypadat. Po všech stránkách.
Všichni v českém fotbale křičí, že chtějí na stadiony přilákat celé rodiny. Jako v bundeslize, kde v hledišti sedí v jedné řadě společně tátové, mámy, děti, babičky i dědové.
Proč by ale rodinný divák chodil v sobotním večeru do Edenu? Aby viděl, jak srabi v kuklách beztrestně hází pivo, zapalovače a dělbuchy, jež trhají ušní bubínky, na trávník? Aby slyšel, jak se z tribun linou ubohá rasistická hesla a nadávky. Aby se poté, co se po zápase strhla na trávníku mela, bál, jestli se vůbec dostane ve zdraví z ochozů domů?
Připomínám, že se to událo v rizikovém zápase. Tedy v utkání, o kterém se dopředu vědělo, že tohle všechno hrozí.
Ještě horší je, jak na to fotbal zareagoval. Vedení Sparty, ani Slavie nevydalo ihned oficiální prohlášení, ve kterém by se kluby jednoznačně distancovaly od nepřijatelného chování chuligánů, rasistů a vandalů a ve kterém by řekly, že se ve spolupráci s policií vynasnaží identifikovat co nejvíce výtržníků a ti pak vyfasují zákaz vstupu na stadiony.
Slávisté „přispěchali“ s oficiálním stanoviskem až v pondělním pozdním odpoledni, navíc si nepřiznali ani špetku vlastní viny.
Dalo se to, bohužel, čekat. Kdyby lídrům pražských „S“ tohle řádění opravdu vadilo, už dávno by měli vlastní řady vyčištěné od těchto antisparťanů a antislávistů. S pomocí kamerových systémů a policejních informací totiž není složité identifikovat nejradikálnější chuligány.
Nehledě na to, že Martin Synecký, bezpečnostní manažer FAČR, se téhle problematice ještě coby policista dlouhodobě věnoval. Musí se zkrátka jen chtít. Jenže tahle snaha chybí, tak proč by tihle antisparťani a antislávisti nezničili další derby? Ano, jsou to antisparťani a antislávisti. Svým chováním jdou totiž proti zájmu svých klubů a proti českému fotbalu vůbec. Způsobují nevyčíslitelné škody.
1. Degradují společenskou prestiž fotbalu na zábavu pro hulváty a primitivy.
2. Snižují návštěvy, neboť narušují normální standard, který běžný divák žádá.
3. Kluby za ně platí obrovské pokuty.
Přesto se jim dostává místo pohlavku pohlazení. Hráči jim i po ostudných projevech děkovali za báječnou atmosféru. Korunu všemu nasadil sparťanský trenér Vítězslav Lavička. Ten si po závěrečném hvizdu přátelsky plácal s těmi, kteří vniknutím na hrací plochu skandálně porušili pravidla.
Na vysvětlenou řekl, že se fanoušci chtěli s nimi podělit o radost z vítězství přímo na hřišti a že je spíš otázka pro pořadatele, že jim to umožnili. Vzápětí však dodal, že vstup na hřiště nechce omlouvat. Existuje větší protimluv?
Lavička měl být sparťanským managementem nekompromisně potrestán. Za to, že nepomohl odehnat z trávníku neurvalce (neměl se s nimi zdravit, nýbrž je gestem vyhánět zpátky na tribunu) a za to, že se proti jejich činům ani po utkání tvrdě nevymezil. Čí slovo, než miláčka fanoušků, by mělo větší váhu?
Totéž bylo povinností hráčů. Nikdo z nich neměl troubit do médií, že tahle atmosféra k derby patří, protože to není pravda. Měli zvolat: „Byla to hrůza, kterou už nikdy nechceme zažít. Chceme, aby i u nás bylo prostředí jako v bundeslize. Vždyť je to jen kousek od Prahy.
V tuzemsku však máme menší nároky. I na samotnou hru. Sobotní derby nenabídlo atraktivní kvalitní fotbal. Více přihrávek po sobě se týmům povedlo dát pouze tehdy, když si obránci přihrávali mezi sebou tam a zpátky. Plynulé přímočaré kombinace s náběhy za obranu se nekonaly. Počítaly se jen nepřesnosti a ztráty míčů.
Tohle byla vážně smrtící antireklama na fotbal, které může zatleskat pouze hrstka zakuklených antifanoušků.
