Jděte si za svým. Klidně proti proudu. Žijeme v prostředí, kde děti, které sportují, mnohdy už na prvním stupni základní školy slyší: Vyber si buď tohle, anebo tamto. Oba sporty najednou dělat nemůžeš! Ester Ledecká také slyšela mnohokrát, že zešílela, když řekla, že bude jezdit závodně najednou na prkně a na lyžích.
Odborníci jí opakovali, že ježdění na dvou a na jedné široké lyži bude kontraproduktivní pro obě fronty. Kdyby si Ester s rodinným týmem neprosadila svou, nikdy bychom nepoznali, že je možné zvládnout současně prkno a snowboard na mistrovské úrovni.
Proč to šlo? Protože vnitřní motivace podpořená dalšími předpoklady, o nichž bude řeč podrobněji v následujících bodech, je motorem, který dokáže posouvat lidský potenciál do netušených výšin. Když jste do něčeho zažraní, neberete žádnou překážku za nepřekonatelnou. Naopak baví vás ta výzva. A nezapomeňme, že pohybová všestrannost je stále hlavním znakem šampionů.
Makejte. Historek, jak Ester museli rodiče, trenéři a spol. vyhánět z kopce, z posilovny, jinak by byla schopná trénovat čtyřiadvacet hodin denně, jsme slyšeli hodně. Ale bez toho by nikdy nebyla zlatě rozkročená přes dva vrcholy. Pavel Nedvěd také chodil běhat, když se jeho sparťanští kolegové teprve vraceli z flámu. Pak byl samozřejmě terčem vtípků v české kabině. Jenže zatímco on to dotáhl na nejlepšího fotbalistu Evropy, hvězdy s českým přístupem si musely vystačit pouze s leskem v malém tuzemském rybníčku a panáky v hospodě od fandů s podobným myšlením. Byť měly větší talent než stachanovec ze Skalné.
Nebojte se inovací. Kdyby si Ester společně se štábem kolem ní po olympiádě 2018 řekla - jsme nejlepší, takže budeme odteď už jen kopírovat přípravu, která nám přinesla dva zlaté úspěchy, neslavila by v Číně obhajobu. Všechno se vyvíjí a sport doslova závratným tempem. Víte proč se fotbalový trenér Ajaxu Amsterodam Erik Ten Hag klidně ochotně podělí s jinými trenéry o tréninková cvičení a metody, které používá? „Protože pro mě už jsou dnes staré,“ odpovídá. Chce to myslet v budoucnosti.
Soustřeďte se. Je velký rozdíl, děláte-li cokoli s koncentrací a snahou o co nejlepší provedení nebo když děláte něco, jen aby se řeklo, že jste to udělali. Ester Ledecká je perfekcionistka. Stejně jako byl legendární brankář Petr Čech . Oba by nešli z tréninku, pokud by nevypilovali precizně sebemenší detail. Když superstar Manchesteru City drilují jednoduché narážečky se střelbou, kouč Pep Guardila na ně permanentně křičí: „Big quality!“. Jen tak si můžete zafixovat správné návyky pro zápas, respektive závod.
Nemějte strach. Je lepší, když z vás mají strach soupeři. Kolik konkurentek při jízdách s Ester Ledeckou padlo? Čtyři. Náhoda? Kdepak. Bylo to logické. Měly vítr z jasné jedničky a věděly, že jen jízda na hraně rizika jim může vynést skalp favoritky. Když se to prolnulo, vypadly z tratě. Neustále natažené brýle na očích královny Ester budiž toho symbolem. Zrcadlila se v nich síla získaná v každodenní dřině i schopnost uzavřít se do vlastního světa a mentálně unést břímě obřích očekávání. Že mohla brýle sundat v cíli, když už bylo po všem nebo při květinovém ceremoniálu? Mohla, ale prostě zůstala svá. Buďme nad věcí.
Nerozhoduje ego, ale nadhled. Zpátky na začátek. Je hrozně náročné skloubit lyže se snowboardem. Trenéři obou disciplín v realizačním týmu musejí být na prášky. Chtěli by víc času pro trénink, ale musejí se dohodnout. Proč to dokázali? Odpověď nabídla sama Ledecká, když v jednom z rozhovorů prozradila, jak si vybírá členy realizáku: „Musí být nejlepší a musí mít smysl pro humor.“ Američan Reiter a čeští bratři Bankové tato kritéria evidentně splňují a nehrají si jen na vlastním písečku. Navíc to dokazují pod dohledem maminky Ledecké, nehrající kapitánky, která na vše přísně dohlíží. Zástupci médií o tom vědí své.
Přes chyby k triumfům. Nikdo není bez vad na kráse. Ani Ester Ledecká. Co ze sebe vyhrkla po zisku třetí zlaté medaile na olympiádě? „Pořád je na čem pracovat.“ Vtip je v tom, že si umí rozebrat do šroubků i úspěšné jízdy. Aby věděla, jak být příště ještě lepší. Co slyšíme často od českých hokejistů nebo fotbalistů po prohrách? „Musíme to hodit co nejrychleji za hlavu.“ I proto nemůžou na mezinárodní scéně kralovat. Co si vzal domácí fotbal z doby, kdy Karel Brückner dovedl reprezentaci na druhé místo ve světovém žebříčku a předváděl s ním top konkurenceschopnou hru? Dodnes téměř nic. Snad bude český sport v případě Ester Ledecké chytřejší a dokáže si její inspirativní kariéru správně rozpitvat. Aby se zkostnatělý systém konečně probudil. Bylo by na čase.
Témata:
blog, komentář, Pavel Hartman, ZOH Peking 2022, ZOH22, Petr Čech, Olympijské hry, sport, fotbal, Manchester City, AFC Ajax, Pavel Nedvěd, Ester Ledecká, lyže, Sport na Heureka.cz
Související články
