Pešánovo selhání musí být na svazu téma číslo jedna. A musí mít výstup
Když Filip Pešán nastoupil do funkce šéftrenéra Českého hokeje, jeden z jeho prvních mediálních výstupů byl, že se na svazu hodně věcí dělá dobře, jen se málo chválí. Nemluví se o tom, co se povedlo. Může být. Daleko víc ale pálí, že jakmile nastoupíte na svazové pozice, často zahodíte sebereflexi a spíš si neumíte přiznat vlastní selhání.
A jeho selhání teď musí být na svazové půdě tématem číslo jedna. Pešán nezvládl roli velkého vládce a šéfa. To je fakt. Vybral hráče, neměl tým a na hřišti se mu všechno rozsypalo.
Bývalý liberecký kouč je hokejový odborník, bezesporu. Pořád je jedním z nejlepších trenérů v zemi, na tom nic nezmění ani jeden hodně nepovedený turnaj. Zásadní ovšem je, že je potřeba vidět, co se stalo.
Pešán evidentně zapomněl, že musí vycházet s hráči. Nejde jen o Jiřího Sekáče, stane se, že někdy přijde konflikt. Chlapský kolektiv je navíc primárně takový, že si vynadáte do všeho možného, ale druhý den si z toho umíte udělat srandu.
Jenže ven už od šampionátu prosakují zprávy o jeho arogantním přístupu ke kabině.
Jistě, můžete zvolit tenhle režim. S hráči se nemusíte vyloženě kamarádit, ovšem v reprezentaci jejich postoje a pohledy potřebujete slyšet. Pokud se neshodují s těmi trenérovými? Tak je nemá brát, což je jeho svaté právo. Od toho tvoří nominaci.
