Házet vinu na hráče či kouče není fér. Velké změny nebudou, Bílek přinese úspěch
KOMENTÁŘ PETRA FANTYŠE | Konec další éry. Vyloženě za úspěšné se působení Jana Suchopárka na lavičce české jednadvacítky považovat nedá, o propadák ovšem nešlo. Lvíčata dostal dvakrát za sebou na EURO, tedy mezi nejlepších šestnáct týmů kontinentu. To samo o sobě není vůbec málo. Na turnaji pak ale ani jednou nepřešel přes těžkou základní skupinu. A co přinese další etapa v čele s Michalem Bílkem? Radikální obrat nehrozí.
Stejně jako při předchozích čtyřech vrcholových akcích jednadvacítky znovu nevyšel ani základní cíl, tedy postoupit do vyřazovacích bojů. Házet vinu na hráče nebo na trenéra by nebylo úplně fér. Mužstvo bez větších hvězd vyloženě nepropadlo. Proti Slovinsku splnilo roli favorita, síla Anglie a Německa však byla až příliš velká.
Vše mohlo vypadat jinak, kdyby na Slovensku byli k dispozici další mladíci jako Adam Hložek, Antonín Kinský, Martin Vitík nebo Matěj Šín. Že se největší hvězdy posouvají do áčka je ovšem naprosto běžná praxe všude po světě. Větší jména mohli přivést všichni. Už takhle byla kvalita Němců a Angličanů vysoko nad českými mladíky. A teď si představte, že do sestavy přidají ještě Juda Bellinghama z Realu Madrid nebo Floriana Wirtze z Leverkusenu.
Odvolávat se na omluvenky není na místě.
O rozdílu v kvalitě už ale bylo řečeno a napsáno dost. Pojďme se nyní podívat na to, co se pro juniorku národního týmu chystá v nejbližší době.
Kdo se po čtyřletce pod Suchopárkovou taktovkou těší na změny, bude pravděpodobně zklamaný. Pragmatický styl někdejšího reprezentačního stopera možná mnohým fanouškům příliš nevoněl, ale jeho bývalý parťák z národního týmu se dlouhodobě prezentuje velmi podobným stylem.
Velký důraz na výsledky na úkor herního stylu je i Bílkovou doménou, s níž opakovaně slavil úspěchy. Získal mistrovské tituly se Spartou a s Plzní, kterou následně dovedl i do Ligy mistrů. Reprezentační áčko zase dotáhl do čtvrtfinále mistrovství Evropy.
Československý fotbalista roku 1989 tak určitě může přinést úspěchy, transformace herního stylu se ale čekat nedá. Místo technického útočného fotbalu, po němž u mladíků fanoušci často volají, se tak Lvíčata budou prezentovat spíš nepříjemnou hrou plnou soubojů a dobré taktické připravenosti.
Využít předností je dobře
A na takovém přístupu není nic špatného. Pokud se mají hráči posouvat, musí se dostat do konfrontace s těmi nejlepšími, to znamená na EURO. A už jen kvalifikace na vrcholový turnaj jednadvacítek není vůbec jednoduchou záležitostí. Snažit se zdůraznit silné stránky českého fotbalu, mezi něž bezpochyby patří právě důraz a fyzická připravenost v soubojích, je pravděpodobně nejlepší možnou cestou, jak v konfrontaci s talentovanějšími národy obstát.
V kvalifikační skupině na Čechy čekají náročné souboje se Skotskem, a především Portugalskem, které patří mezi největší evropské fabriky na ofenzivní hvězdy.
Nastupující česká generace navíc znovu čirým talentem úplně neoplývá. Do výběru na letošní turnaj se s předstihem dostala jen čtveřice hráčů: Jan Koutný, Jan Paluska, Albert Labík a Ondřej Kričfaluši. Na trávník se z nich ve třech zápasech dostal jen poslední jmenovaný, a to v součtu na 82 minut.
Mezi další zvučná jména ročníku 2004 a mladších patří především Matěj Šín, Adam Ševínský, Dominik Pech, Jiří Maxim Panoš nebo Tom Slončík. Všechno talentovaní hráči, ale oproti zahraničním hvězdám to není žádný silný kalibr.
Pro srovnání, nejhodnotnější Čech nastupující generace je podle serveru Transfermarkt Šín s cenovkou zhruba 111 milionů korun. V Portugalsku by se tak řadil až na čtrnácté místo. Nejdražší z nich, čerstvý vítěz Ligy mistrů s PSG João Neves, by pak stál necelé dvě miliardy korun.
V klíčových zápasech tak bude kvalita bezpochyby znovu na straně soupeře. Nikdo se proto nemůže divit, pokud Bílek založí svůj tým na pevné obraně a „nechutném“ fotbale.
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 3 | 9:3 | 9 |
| 2 |  | 3 | 4:3 | 4 |
| 3 |  | 3 | 5:7 | 3 |
| 4 |  | 3 | 0:5 | 1 |
