Vrcholem Součkovy generace musí být Katar. Nepřipusťte další zklamání!
Mít ještě víc štěstí, a vyměnit Belgii třeba za Chorvaty, mohl národní tým nad výsledkem losu kvalifikace o postup na mistrovství světa spokojeně mlaskat. I tak se s tím dá žít. Zcela jednoznačně jde o hratelnou skupinu, v rámci které musí být cílem Šilhavého jednotky útok na druhou pozici a zároveň sebevědomý pokus o znejistění belgického elitního fotbalového sboru. Jinak řečeno: pro Česko se otevřela veliká možnost k účasti na výběrovém podniku, kde předlouhých šestnáct let chybělo. Wales, Bělorusko a Estonsko jsou – při vší úctě k nim – soubory k povalení.
Reprezentace za poslední období stabilizovala výkonnost, hru má vystavěnou na správných principech, což se odráží nejen ve splnění řady úkolů, ale též (až na výjimky) v solidním fotbalovém přednesu.
Kritiky pozvolna ubývá, fanoušci si na základě uhlazenější fazony zase hledají cestu k národnímu týmu, hrdosti v srdcích začíná pomalu přibývat. Je to chvályhodný důsledek poctivé dlouhodobé práce. A přitom někde vzadu máte pocit, že to jde ještě o dost lépe a že výkonnostní strop zdaleka nebyl dosažen.
Mužstvo stále může růst, předpoklady k vývoji má veliké. Aby očekávání naplnilo, je potřeba učinit další krok. Ten nejdůležitější. Přirozeným vrcholem generace okolo Tomáše Součka a Patrika Schicka musí být účast na světovém šampionátu. Opačný rezultát by byl zklamáním. A těch si Česko ve své historii užilo už hromadu.
Proto neskromně žádám, nepřipusťte další!
