Dvě šťastné atletky v Berlíně. Lék na český bolehlav
PŘÍMO Z BERLÍNA | Dělat stále rozhovory typu: Tak co se stalo, že to na ten postup nestačilo? Nebo: Trápilo vás při závodu vaše předchozí zranění? Na letošním mistrovství Evropy atletů v Berlíně to byla ale nejčastější témata povídání s českými sportovci. Minimálně první půlku šampionátu. Vše se ale obrátilo. Pohled na oštěpařku Nikolu Ogrodníkovou, slavící stříbrnou medaili, stejně jako druhý den v případě Anežky Drahotové v chůzi, vše vynahradil.
Už to zavánělo slušným průšvihem. Tři dny šampionátu, a nejen, že žádná medaile, ale hlavně i těch adeptů na ně výrazně ubylo. Ve středu to byla podívaná, že se chtělo raději opustit stadion. Nejprve zklamání v podobě Jakuba Holuši, který nedávno zaběhl český rekord, ale tady vylétnul už z rozběhu. A poté ho následoval i Pavel Maslák, který už předchozí den prozradil, že už ho závodění tolik netěší a potřeboval by si od něj odpočinout.
Povídání se Zuzanou Hejnovou už pak bylo po stejném výsledku, ovšem na jiné téma. Vyčerpaně a zklamaně líčila, jak ji bolí achilovky, některé dny má bolesti od samého rána a rozběhat to je potíž. To se potom o medaile bojuje hodně těžko a také se takovému sportovci těžko něco vyčítá. Vykašlat se na vrchol sezony není v její povaze, stejně jako v případě oštěpaře Jakuba Vadlejcha. Ten měl zase měsíc před šampionátem problém vstát z postele kvůli bolavým zádům. A konkurujte s tím Němcům, kteří v sezoně opět předváděli hody za 90 metrů.
Vyčítat jim, že jeli na ME jen na výlet? Přes sezonu tvrdě trénovali, limit splnili, tak to prostě chtěli zkusit. Samozřejmě jsou případy, kde špatný výkon sportovec opravdu ničím „neokecá“, třeba Holuša se o to ani nesnažil, rovnou prohlásil, že je to propadák, který jde za ním.
Ale i špatné časy jednou skončí, což české výpravě připomněla v pátek večer oštěpařka Nikola Ogrodníková. Ta si vybojovala nejen první finálovou účast, ale rovnou stříbrnou medaili. Takhle rozzářený obličej českého atleta jsme v mixzóně pro novináře v Berlíně ještě nezažili.
A hned to bylo i jiné povídání. Samý úsměv, dlouhé nadšené vyprávění, občas náběh na slzu dojetí. Na to jsme tu opravdu nebyli zvyklí. A jako by tu smůlu prorazila pro celý tým. V sobotu v poledne s úsměvem protnula cíl závodu na 20 km chůze Anežka Drahotová. A mohli jsme se chystat na další povídání s mnoha úsměvy a jednoznačným spokojeným výrazem v tváři.
