Nová královna českého sportu sedí na trůně. Nedovedu si představit, že by jediný ze sportovních i novinářských volitelů nezařadil Ester Ledeckou na první místo v anketě Sportovec roku. Ale před přípitkem na úspěch královny bych rád v souvislosti s anketou otevřel dvě témata, o nichž už v této rubrice byla řeč, i když z jiného úhlu.
ZAPRVÉ: Vyjadřuji respekt Jankovi a Zuzaně Ledeckým, tedy rodičům Ester. Rodič je zpravidla objevitel talentu, první inspirátor a motivátor a nezřídka i první trenér dítěte. Je tím důležitým faktorem, který většinou rozhodne o budoucím osudu potomka, v našem případě o sportovní kariéře. A byla to rodina Ester Ledecké , která byla absolutním hybatelem její hvězdné kariéry.
Ale její případ bohužel zároveň ilustruje kolaps systému českého sportu. Totiž to, že co je možné v individuálních sportech, tedy výjimečný úspěch jednotlivce nezávisle na systému, je v týmových hrách vyloučen, a tudíž absence systému je jedním z důvodů, že kolektivní sporty jsou na lopatkách.
Stav všeobecného vědění, systém hodnot, kultura prostředí a mozky, je to, co mu zatím schází. Možná ho nemají ani lyžování či veslování, ale mají svou Ester Ledeckou či Ondřeje Synka , a tím pádem se zřejmě bez systému obejdou.
Týmové sporty ho ovšem potřebují. Stát vyhodil dítě i s vaničkou, když ideologicky motivovaný model státního řízení sportu nenahradil ničím novým a od roku 1989 naprosto rezignoval na plošnou podporu a rozvoj odbornosti. Takže nám v kolektivních hrách schází know-how a v individuálních sportech jdou sportovci často vlastní cestou nebo prostě pracují se zahraničními odborníky.
A to je moje zásadní výtka vůči státu, tedy ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Prostředí kolektivních her je ochromeno v buňkách a z toho důvodu, když se volí sportovec roku, nemají týmové sporty zpravidla co nabídnout.
ZADRUHÉ: Ne že by fedcupový či daviscupový tým nepotřeboval týmového ducha, a nepochybně ho opakovaně prokázal. Ale popravdě řečeno, je to úspěch jednotlivkyň či jednotlivců, kteří situačně hrají pod jednou značkou. Jistě je záhodno, aby takový úspěch, jako je vítězství ve Fed Cupu, byl náležitě oceněn, ostatně několikrát jsem vyjadřoval obdiv k celému českému tenisu. Ale týmový sport je něco jiného…
Jistě, jeden hráč v tenisu nebo třeba atlet ve štafetě na 4x400 m dokáže částečně vykompenzovat výpadek druhého, ale skutečný týmový výkon je teprve stav, kdy jednotliví hráči fungují jako orgány lidského těla – v naprosté závislosti jednoho na druhém. A to dlouhodobě a nepřetržitě. Kde je výkon zpravidla vázán na společný předmět ve hře (míč nebo puk), kde hráči působí v různých vzájemně provázaných sociálních i herních rolích, kde zkoordinované vnímání, cítění a rozhodování jednotlivců odo á jed ot ců spojené v harmonickou jednotu nickou je v hlavní roli a klíčovým předpokladem k úspěchu.
Tenisový tým, anebo i třeba tým skokanů na lyžích, může klidně fungovat tak, že se sportovci vůbec během roku nestýkají a potkají se dva dny před klíčovou akcí. A každý stojí na kurtu či skokanském můstku sám za sebe naprosto nezávisle na ostatních.
Připusťme i to, že takový tým může vítězství dosáhnout, dokonce i když jsou jednotlivci v antagonistickém vztahu a nepromluví spolu ani slovo. Každý za sebe odvede nejlepší profesionální výkon, každý za sebe zvítězí nad soupeřem či soupeři, a dohromady to vytvoří týmový úspěch. Vůbec netvrdím, že jedno má větší cenu než druhé, ale jsou to nesrovnatelné kategorie, a to by se mohlo promítnout při oceňování nejúspěšnějších sportovců a týmů. Už jsme svého času s Miroslavem Janstou podnikali v tomto směru určité kroky, ale zatím marně.
Ovšem abych relativně úspěšný sportovní rok neuzavíral kontroverzně, tak pozvedám číš na nebývalý kousek nové královny a zároveň popřeji vám, čtenářům iSport.cz, radostné sklouznutí do roku 2019. Mě osobně těší, že už to bude pátý rok existence rubriky Vysoká hra a vám děkuji za přízeň i čtenost, budu se snažit i nadále vás inspirovat.
TOP události roku 2018: Kralovala Ledecká, šokovali Chorvaté
Video se připravuje ...
Související články
