Má formu jako zvon, vede světové tabulky. Přesto překážkářka Zuzana Hejnová doufá, že rekordy bude lámat až v srpnu, kdy sezona bude vrcholit mistrovstvím světa v Moskvě. Po dvou vítězstvích v Diamantové lize bude zítra bronzová olympijská medailistka největší ozdobou Memoriálu Josefa Odložila v Praze na Julisce.
Mítink doma v Praze, je to pro vás příjemná změna?
„Je to fajn, že nemusím nikam cestovat Zvláštní je to v tom, že v letošním roce, kdy jsem přestoupila do Dukly, jsem na Julisce doma. Budu se snažit podat co nejlepší výkon, i když to bude hodně náročné. Čekají mě tři starty v jednom týdnu.“
Organizátoři vám za český rekord slíbili prémii 2000 dolarů. Jsou finance velkou motivací, abyste rekord opět zvýšila?
„Sama bych ten čas ráda překonala, nejde o peníze. Ale nemyslím si, že to je pravděpodobné. Na Julisce podivně fouká, vítr se točí. Abych běžela kolem rekordu, potřebuju mít úplné bezvětří a ideální všechno okolo. Ráda tam trénuju, ale vzhledem k větru to tam pro čtvrtku není příznivé.“
Dá se vůbec pomýšlet na dobré časy při takovém závodním vytížení, které vás v příštích dnech čeká?
„Týden to bude opravdu náročný. Moc ráda bych běžela rychleji i na Dukle, ale tři dny nato mě čeká v Oslu Diamantová liga, kde bych chtěla zase zvítězit. Budu muset sebrat všechny síly, aby se to povedlo. Mistrovství republiky o příštím víkendu vezmu tréninkově, poběžím dvoustovku a to není moje silná trať. Osobní rekord bych si v Táboře ale zlepšit mohla.“
Stíháte v tom zápřahu ještě vůbec něco jiného?
„Moc ne. V týdnu jsem se vzpamatovávala z přesunu z amerického Eugene. Dalo mi to dost zabrat. Ještě jsem nezažila tak náročné cestování, Šanghaj, pak Amerika... Ráno jsem potřebovala spát, jenže nám něco opravují na baráku a budili mě už ráno v osm. Přes víkend bych to na chatě potřebovala dospat, ale tentokrát musím pomáhat s úklidem. Nateklo nám tam při povodních 15 centimetrů vody, vysoušíme a uklízíme.“
Poležíte si ráda, když nemusíte vstávat?
„Já si nepoležím, já spím! (směje se) Hlavně na chatě vždycky až do oběda. Prostě se vzbudím v jedenáct a jdu ke stolu.“
Spánek je tedy váš nejlepší relax?
„Je to ta nejlepší regenerace. Když se nevyspím, i na tréninku jsem nemožná. Neběhá mi to. Abych byla použitelná, musím spát minimálně devět hodin. V pohodě vydržím i dvanáct. Bez budíku se nikdy neprobudím.“
To vám ranní rozběhy na závodech musejí dělat problémy.
„Už odmala. Zkoušela jsem si navyknout a vstávat dřív, ale to jsem pak byla ještě víc unavená.“
Jak moc si v tom shonu užíváte pocit být první ve světových tabulkách?
„Je to fajn, ale nic to neřeší. Ráda by tam byla po sezoně a hlavně bych chtěla medaili z mistrovství světa. Nechtěla bych opakovat loňskou sezonu oštěpaře Vítězslava Veselého, který rovněž kraloval Diamantové lize, ale vrchol roku mu nevyšel. Každopádně si myslím, že můžu běžet ještě mnohem rychleji. Zatím to nebylo potřeba, ještě si to schovávám.“
