Martin Hašek
14. srpna 2014 • 23:23

Šťastný překážkář Petr Svoboda: Je to pro mě comeback snů!

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z CURYCHU | Ve finále mistrovství Evropy překážkáře Petra Svobodu nepustilo do nejvyšších obrátek bolavé tříslo. Pro chlapíka, který tři a půl roku kvůli komplikovanému zranění nezávodil a vloni nevěděl, jestli mu zůstanou obě nohy, je to ale velké vítězství. A ze šestého místa v cíli je nakonec páté, protože Francouz Dmitri Bascou byl diskvalifikován.



Jaké jsou ve vás teď dojmy?
„Smutné. Po semifinále jsem cítil tříslo. Říkal jsem: Klasika, stává se mi to furt. Jenomže, jak jsem se začal rozcvičovat v tunelu, zkusil jsem náběh, zatáhlo se mi to. Je vidět, že to není vyzávoděné. Tělo není připravené, abych tady předváděl světové výkony. Já jsem strašně šťatný, že je to finále. Je to můj splněný sen a pro mě comeback snů. A šesté místo? Třešniška na dortu!“

Do finále jste postoupil časem, ale v cíli jste vypadal hodně sebevědomě, že to vyjde…
„Já jsem viděl časy, jak se běželo první semifinále. A říkal jsem si: 13,49, to není tak hrozné. Když jsem potom doběhl do cíle a skočilo tam 13,39, věděl jsem, že jsem postoupil. Tak jsem si tak zatleskal. Byla to hrozná úleva. Teď si můžu říct, že všechno, o co jsem se snažil, se splnilo.“

Před šampionátem jste o sobě mluvil jako o průměrném překážkáři, už jste zase nadprůměrný?
„Já jsem překvapil sám sebe, že jsem to ustál psychicky. Strašně jsem se toho bál. Fyzicky jsem věděl, že nemám natrénováno na velké časy, ale evidentně jsem nikdy neprodal to, na co jsem měl. Jestli jsem potom, co jsem měl natrénováno za dva měsíce, jsem běžel 13,39, tak doufám, že když natrénuju, bude to ještě lepší.“

I v semifinále to zřejmě nebyl ideální běh, několik překážek jste poslal k zemi…
„Já jsem osobně doufal a věřil, že když bude všechno v pořádku, jak má, že bych tady mohl atakovat český rekord (13,27 sekundy – pozn. red.). Já se těžko teď budu hodnotit, nemám natrénováno. Já jsem mohl předvést to i to. Že konečně vyšlo to lepší, tak to mi ten z vrchu asi poslal konečně: Hele, už si čtyři roky odseděl, teď pojď a užij si štěstí.“

Před čtyřmi lety v Barceloně, jste taky doběhl do cíle jako šestý, je to ale trochu rozdíl, že?
„Jasně. Tam jsem byl favorit, zkazil jsem to. Tady jsem překvapil sám sebe. Tohle má pro mě úplně jiný význam. Má to pro mě sílu návratu a dodává mi to motivaci, že to má smysl někam někam potáhnout.“

Co vám jde hlavou, když padne téma březnového halového mistrovství Evropy v Praze?
„Kluci byli výborně připravení, progres u nich byl vysoký. Ale na halové Evropě to mají stejně blbý. Já jsem do té šesté překážky prostě rychlej. Šedesátka je o tom, že stačí síla a troška dynamiky. Šedesátka se dá uběhnout a nemusím mít naběhané kilometry. V tomhle směru je to pro mě obrovská motivace do haly.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud