Že Ústí není Praha, věděl už Josef Abrhám v legendárním filmu Vrchní, prchni. Jenže Ústí, to není ani Istanbul! Zatímco basketbalisté Nymburku nedávno v Lize mistrů skolili jednoho z velikánů Evropy, turecký Galatasaray, na ústeckou Slunetu v domácí soutěži překvapivě nestačili (83:87) a prohráli po sedmi soutěžních zápasech.
Bilanci 5 – 0 v Lize mistrů a s předstihem postup do další fáze evropského poháru v kapse, to v Nymburce nikdo předem nemohl očekávat. Po slabších letech to vypadá, že český hegemon získává pevné místo na evropské basketbalové mapě. O to víc zaujalo, že v bouřlivé atmosféře na severu Čech padl. A tak zatímco bundesligová Vechta, turecký Galatasaray a řecký Promitheas na Nymburk recept nenašly, úřadující vicemistr KNBL z Ústí nad Labem ano. Je ale pravdou, že Středočechům chyběly opory Bohačík, Sehnal a Birts.
„Den blbec, možná podcenění, chyběli nám tři hráči, ale to není výmluva. V útoku jsme nehráli, co chtěli, v obraně hloupě chybovali. I při několika absencích máme dostatečně kvalitní kádr a spoustu hráčů, abychom takové zápasy zvládali lépe. V Lize mistrů je jiné tempo, ale když se podíváme na poslední zápas s Galatasarayem, v němž jsme byli všude včas a měli jsme navrch, tak proti Ústí jsme byli všude pozdě,“ hodnotil český reprezentant Matěj Svoboda.
Kouč Tabellini: Ovládnout skupinu? Lepší vyhrát trofej
Ale zpět k nymburskému účinkování v Lize mistrů. Český šampion přehrál ambiciózní soupeře z basketbalově vyspělejších zemí, tenhle úspěch překonal hranice České republiky. Evropa se rázem začala zajímat, kdo je zač trenér Francesco Tabellini.
„Z hlediska evropských soutěží byl skalp Galatasaraye největším za dobu, co jsem v Nymburce. Ale v minulé sezoně jsme ovládli českou ligu i pohár, takže si myslím, že vyhrávat trofeje je vždy důležitější, než vyhrát skupinu. Uvidíme, jestli udržíme formu a budeme v LM dál postupovat,“ zamýšlí se kouč.
Nymburk se měl Ligy mistrů zúčastnit, ale mezi favority se rozhodně nepočítal. „Byli jsme před startem soutěže v rankingu na 28. místě z 32 klubů. Takže nikdo s největší pravděpodobností nepočítal, že postoupíme z první skupiny a ano – prošli jsme dál. Ale věřili jsme si. Můj tým je silný a velmi soutěživý. Pokračujme dál a budeme ještě lepší,“ vyzývá poměrně mladý kouč, jenž v Česku vedl už USK Praha.
V minulém ročníku Nymburk válčil ve FIBA Cupu, v jehož čtvrtfinále vypadl s italským Varese. „Liga mistrů je určitě těžší soutěž s většími týmy. Úroveň basketbalu je vyšší, včetně kvality trenérů. Jsme hrdí na to, že se nyní úspěšně porovnáváme s dobrými celky v Lize mistrů,“ říká trenér, který zatím neřeší, jaké jsou ohlasy na jeho působení v Nymburce v jeho rodné Itálii. „Doufám, že tam někdo ocení mou práci, není to ale můj cíl.“
V minulosti byl přitom adeptem na trenérskou pozici v Trevisu. Obdivuje styl Johana Roijakkerse, jehož měl na očích i „doma“ ve Varese a dřív prý hodně sledoval německou BBL. Na domácí půdě v Itálii přesto Tabellinimu šanci nedali, a tak se přes mezinárodního skauta Charlotte Hornets a bývalého rozehrávače několika italských týmů Jakuba Kudláčka dostal do USK Praha. A když s hráči z pražského mládežnického programu a pouhými dvěma cizinci potrápil ve čtvrtfinále KNBL Nymburk, dostal laso od českého hegemona, jemuž po roční odmlce doručil ligový titul.
A v Česku poznal, že zatímco v Itálii je basket obrovským sportem, tady tomu tak není. „V Praze nám dorazilo na zápas 1 000 až 1 200 fanoušků. Jednou jsem se šel podívat na hokej: na tribunách bylo 17 000 lidí. Jakmile přijde zima a zamrznou malá jezera, všichni ho začnou hrát,“ vzpomínal dřív.
Proti Galatasarayi ale vítězství sledovala vyprodaná pražská hala Královka a možná se zájem o basket v České republice ještě v budoucnu zvedne. I díky Tabellinimu, jenž ví, že přilákat super kvalitní cizince do české ligy není vůbec snadné, takže aktuální opory Christiana Bishopa, Nighaela Ceasera a JT Shumateho sehnal z méně rozvinutých trhů jakou jsou Kypr, Finsko a Rumunsko.
