Je to borec. Sedřel si kůži, tekla z něj krev, ale Martin jede na Tour dál
V týmové časovce v ulicích Nice včera triumfoval australský tým Orica GreenEdge. V ekipě druhé nejúspěšnější stáje Omega Pharma šlapal do pedálů muž, kterého zle zdevastovala hned první etapa. Loni se mu na Tour de France přihodilo to samé. Když někde rozdávají smůlu, německý cyklista Tony Martin, dvojnásobný mistr světa v časovce, si jde pro nášup. Smolař, ale taky hrdina. Pomlácený vždycky zkouší šlapat dál.
Jede dál s takovými zraněními, že to dojalo i otrlý peloton. Užívá si netušené přízně. Mnoho jezdců, a to i těch, se kterými nikdy předtím neztratil ani slovo, ho zastavuje. Vyjadřují mu respekt a přejí hodně štěstí. Nebo mu aspoň na dálku ukazují zvednutý palec. „Tohle jsem ještě nikdy v životě nezažil. Je to opravdu skvělé,“ líčí nadšeně.
A že toho, pecháček, zažil už hodně.
Před rokem na Tour ho v úvodním prologu o naděje na vítězství připravil defekt. Světový šampion v časovce se musel spokojit s dvanáctou příčkou.
Hned další den okusil tvrdost asfaltu pouhých 11 kilometrů po startu. Odnesla to kůstka v levém zápěstí. Pokračoval s plastovou dlahou, po 9. etapě z prestižního závodu odstoupil. Loni na Vueltě ho společně se Zdeňkem Štybarem špatně navedla doprovodná motorka na kruhový objezd. Oba vypadli z vláčku týmu Omega, který v týmové časovce mířil za vítězstvím. Skončili až třetí.
Jezdit se sebezapřením je jeho specialita
Z letošní Tour letěly do světa fotky, jak sedí na zemi v děravém dresu se zády rozedranými do krve. Zakrvácené následky pádu na lokti, levém koleni, boku, rameni či zádech byly to nejmenší. Dopadl nejhůř z jezdců, kteří se zapletli do hromadného pádu v chaotickém dojezdu první etapy do korsické Bastie: dvakrát v bezvědomí, lehký otřes mozku, pohmožděná levá plíce a díra v lokti. „Naštěstí nic zlomeného,“ napsal na Twitter.
Tony Martin to ale nikdy nevzdává. Nikdy. Jízda se sebezapřením se stala jeho specialitou. Je nezničitelný a odolný jako pancéřový vůz. Der Panzerwagen, to je taky jeho německá přezdívka.
„Vložil jsem spoustu energie do přípravy na Tour. Jedině kdybych se cítil strašně špatně, tak slezu z kola,“ prohlásil. Neslezl. Oblepený náplastmi skoro po celém těle a ofačovaný jako mumie navzdory bolestivým zraněním pokračuje dál. Z Bastie do Ajaccia nabral na 154 kilometrech 17 a půl minuty ztráty na nejlepší. Důležité ale bylo, že včera nastoupil do týmové časovky a nezklamal. Pokud by to neudělal, mohli by v týmu Omega Pharma zapomenout na úspěch.
