Tour de France 2020 | Tajemství spurtu mezi chlapy s pořádnými stehny | iSport.cz
Romana Barboříková
9. září 2020 • 04:40

Kdo má lepší vláček? Tajemství spurtu mezi chlapy s pořádnými stehny

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
iSport podcast: Má ještě trenér Kozel Baníku co dát? Posune Grussmann klub výš?
iSport podcast: Přestali hráči věřit Kozlově cestě? Ustoupil Baník z přebudování týmu?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Nejde o přetahovanou mezi dětmi v herně, ale mezi chlapy s pořádnými stehny. Sprinterské vláčky mohou mít na výsledek závodu hodně velký vliv, jako se ukázalo v úterním hromadném dojezdu. V něm to v závěrečných pár stovkách metrů rozjel Michael Mørkøv svému týmovému kolegovi Samu Bennetovi, kterého už nepředjela ani „kapesní raketa“ Caleb Ewan. A hlavně pak Peter Sagan, který znovu přišel o zelený dres.



Chce to už kus sebevědomí snažit se připravit sedminásobného vítěze bodovací soutěže na Tour de France o osmou trofej v podobě zeleného dresu. A přesto přemohl Sama Bennetta v úterý v cíli pláč. Ale šlo o slzy štěstí. Devětadvacetiletému Irovi se totiž podařilo poprvé v kariéře ovládnout etapu na Tour. Jeho sbírka triumfů z Grand Tour je tak už kompletní.

„Nechci vypadat jako uplakánek, ale nemůžu si pomoct,“ omlouval se v úterý při rozhovoru v cíli. Nezapomněl také poděkovat za odvedenou práci týmovým kolegům. A právě o tu často v hromadných dojezdech jde. Tzv. sprinterské vláčky hrají v kláních nejrychlejších mužů pelotonu významnou roli.

„Jde o to dostat sprintera na tu nejlepší pozici, na ideální vzdálenosti, kde může začít vyvíjet svou největší rychlost, aby mu to vydrželo až do pásky. Tým se snaží převzít iniciativu a jet na prvním místě tak, aby je nikdo jiný nepředjel a sprinter sám si mohl potom vytvořit ideální cestu, aby ho nikdo nemohl zavřít nebo mu zabránit v tom, aby to rozbalil naplno,“ vysvětlil princip této specifické cyklistické disciplíny Ján Svorada, někdejší vynikající sprinter.

V etapách často vidíme, že se sprint rozjíždí na různých vzdálenostech do cíle. Roli tady totiž hraje mnoho faktorů. Zda a jakým směrem fouká, jestli je dojezd mírně do kopce či z kopce, zda jsou v závěrečných stovkách metrů zatáčky a podobně. A také to, kolik týmových kolegů, takzvaných rozjížděčů, má ten největší rychlík k dispozici.

Chyby znamenají riziko ošklivého pádu

„Při tvoření taktiky se začíná plánovat s tím, že sprinter pojede vepředu ideálně posledních 200 metrů, člověk před ním jede sice nadoraz, ale nemusí být tak rychlý jako sprinter. Takže na předposledního vyjde třeba předchozích 300 metrů. Čím je úsek kratší, tím je schopný si lépe rozvrhnout síly a udělat práci kvalitněji. Další pak může jet 500 metrů a najednou zjistíme, že jsme zhruba na kilometru, takže potřebujete minimálně dva lidi. Aby jeden jel z kilometru na 500 m, další z 500 na 200 a může zrychlit a pak už je to na samotném sprinterovi,“ popsal vítěz tří etap na Tour de France.

V případě, že má tým k dispozici rychlých mužů víc, může začít vytvářet pozici i dřív.

„Každý tým má ale úplně stejnou taktiku, takže potom musíte reagovat na to, jestli se vám někdo snaží tohle překazit a vnutit vám svoji hru. Ve finále je to improvizace samotných závodníků. Protože jedna věc je si něco říct před závodem, ale potom k samotnému výkonu dochází po čtyřech, pěti hodinách a průběh etapy mohl mít na každého závodníka různý vliv. Někdo může být unavenější, nebo byl v úniku, o kterém se původně neuvažovalo. Takže je třeba taktiku přizpůsobit vývoji etapy,“ dodal ještě Svorada.

Spurty se odehrávají v rychlosti 60 až 70 kilometrů v hodině, každá chyba tady může znamenat nejen prohru, ale i velké riziko ošklivého pádu. Proto musí být tým velmi dobře sehraný, pokud vsadí na sprinterské vláčky. „Jeden se musí spolehnout na druhého a práce musí být odvedena perfektně. Takže to musí být naprosto sehraný tým a nacvičená spolupráce,“ řekl muž, který s tím má hodně zkušeností.

A ačkoliv to vypadá, že tato spolupráce má jen samé výhody, nemusí tomu tak být úplně vždy. „Pokud je tam někdo úplně nový, nesehraný a neodvede svou práci dobře, může to končit kontraproduktivně, protože jiný tým vás předjede, zavře k bariéře. Pokud je tam sprinter sám, je schopný lépe improvizovat a ‚skákat‘ tam z jednoho kola soupeře na druhého. Ale jestliže se stoprocentně spolehne na tři lidi z týmu, kteří jsou před ním, tak ztratil pozice, v tu chvíli je zavřený a spoléhá na to, že ho jeho týmoví kolegové z této situace vyvezou a všechny předjedou. Proto je nesmírně důležité, aby byl tým dobře sehraný.“

A kterým týmům to jde v současnosti nejlépe? Bezpochyby stáji Deceuninck-Quick Step úterního vítěze Bennetta. „Ti na tom tradičně velmi dobře pracují a letos to využívali nejen pro Bennetta, ale také při hájení žlutého dresu Juliana Alaphilippa. Obecně to dobře zvládají nizozemské a belgické týmy, protože tam se dojíždí častěji ve spurtech.

Je to práce, která se využívá i při jízdě na větru, což je tam velmi taktická varianta rozhodování závodů, protože tam nemají tolik kopců jako ve Francii, Itálii, Španělsku. Takže právě na tom je tam cyklistika založená a proto i tým Jumbo-Visma většinou velmi dobře pracuje pro svého spurtem Dylana Groenewegena,“ uvedl Svorada.

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální události
Články odjinud


Články odjinud