Bittner radí, co dělat, aby si vás všiml u trati. Co je EKG etapa a čím štve Pogačar?
Bývaly roky, kdy měla česká cyklistika na Tour de France hned několik zástupců, ale i časy, kdy v nejslavnějším závodě nestartoval žádný Čech. Loni i letos se vracíme alespoň k jedné národní vlaječce ve startovní listině. Teď je u jména Pavel Bittner, závodníka týmu Picnic PostNL. Po opravdu dlouhé době tak můžete fandit i ve sprinterských dojezdech. „Žádné velké cíle si nedávám, ale určitě budu chtít chytit šanci za pačesy,“ slibuje teprve dvaadvacetiletý debutant Grand Boucle.
Loni potěšil srdce českého fanouška na španělské Vueltě, kde ve sprintu porazil i Wouta van Aerta. Teď dělá Pavel Bittner další krok a poprvé vyráží na Tour de France. Těsně před jejím začátkem trochu odlehčeněji prozradil, jak na něj máte podél trati křičet, aby vás zaregistroval. Zajímá vás, co je EKG etapa a která to letos bude? Nebo čím umí Pogačar a spol. naštvat sprintery, mezi které je český mladík řazen?
Co vám jako první naskočí, když se řekne Tour de France?
„Těžký závod ve Francii, největší cyklistický podnik, co existuje. A taky se mi to spojí s dědečkem, který je velký fanda cyklistiky. Vždycky když sledoval přenosy, byl to takový svátek, skoro se ani neodtrhl od televize.“
Splnil se vám dětský sen, pojedete Tour de France. Nebude to v některých etapách ale současně i noční můra?
„Počítám s tím, že budou momenty, kdy pomalu budu naštvaný, že jsem na Tour jel, že to bude takhle složité. Ale s tím se musí počítat, bez těžkých momentů by na Grand Tour nebyly ty hezké. Je to nejtěžší závod, tak se tohle samozřejmě musí stát. Kdyby ne, jsem asi moc dobrý, nebo nevím. Ale uvidíme. Určitě budou momenty, které nebudou moc hezké, ale budu se snažit vzpomínat na ty hezčí.“
Vím, že tyhle kopce jste ještě nejel, ale dá se to asi přirovnat ke Cuitu Negru, Lagos de Covadonga apod. na Vueltě. Jak se sprinter/rychlý klasikář cítí při výjezdu do kopců typu Tourmalet, Col de la Loze (což jsou devatenácti, respektive 26kilometrové kopce), když ví, že v závodu jsou Pogačar s Vingegaardem a nad ním visí hrozba časového limitu?
„Naštěstí díky dnešním technologiím zhruba víme, jak rychle máme jet, abychom stihli limit. Takže toho se nebojím, pokud nebude pád, nemoc nebo něco podobného. Jsou sprinteři, kteří jsou horší v kopcích. Třeba loňská Vuelta, co jsem se díval na statistiky, byla nejtěžší Grand Tour, co se týká výkonu a převýšení. Samozřejmě Tour je stresující závod, navíc první blok bude rovinatější. Ale tím, že jsem přežil Vueltu, myslím, že Tour by neměla být o dost horší, i díky tomu, že se teď v kopcích cítím líp.“
Na taktice má zásluhu celý tým
Ale na Vueltě nebyli Pogačar s Vingegaardem…
„To je pravda. Ale na druhou stranu tam ani nebylo tolik sprinterů, takže v zadní části, kde bych chtěl mít trochu víc kamarádů, jet s nimi, byla jen malá skupinka, takže jsem tam byl víc napospas.“
Jste na vícedenních závodech spíš „studijní typ“, že po večerech sedíte nad etapami, nebo typ: „Ať se snaží sportovní ředitelé, ať vymyslí taktiku oni“?
„Na taktice má zásluhu celý tým, včetně závodníků. Samozřejmě sportovní ředitelé mají nějakou představu, kterou nám prezentují, a pak se vede diskuse, za což jsem rád. Ale co se týče tras, každý si musí udělat svůj domácí úkol a prohlédnout si to. Snažím se na to podívat, ale nastudovat dopředu všechny etapy je skoro nemožné, takže si to hodně prohlížím i den předem. Důležitá místa si procházíme večer nebo ráno před etapou v prezentaci, pokud někdo viděl něco, co je důležité vypíchnout, podíváme se na to před startem. Každý má přístup k VeloVieweru, kde si může prohlédnout etapu pomocí street view a mapy. Je to moc důležité.“
Na závodech dostáváte road book, takového průvodce od pořadatelů, kde jsou dopodrobna všechny etapy včetně profilů. Studujete si i v něm, kde byste třeba mohl zaútočit?
„Určitě si to procházím, ale spíš na VeloVieweru. Road booky mají občas trochu jiná měřítka, profil pak vypadá jinak. Pro mě je road book už spíš takový suvenýr a abych se podíval, v kolik je start.“
Když jsem jela první závod na horském kole a podívala se na profil tratě, působilo to na mně, že se někdo spletl a dal tam své EKG, protože to bylo jen nahoru, dolů, nahoru, dolů. Co napadne vás, když se podíváte na profil 14., 16. a 18. etapy, těch ryze horských dnů?
„Vím, že to budou hodně těžké a dlouhé dny v sedle. Ale myslím, že první EKG etapa přijde už na konci prvního bloku, desátá v pořadí. Nebude nic příjemného, když člověk neuvidí ani kousíček rovinky.“
Zařvat něco česky, ale nic sprostého, prosím
Co musí fanoušci podél trati dělat, abyste je během závodu zaregistroval?
„Asi zařvat česky nebo slovensky něco hezkého. Nic sprostého. To bych si teda asi taky všiml, ale spíš slušně, prosím.“ (směje se)
Snem cyklisty je vyhrát etapu na Tour. Někteří při vítězství předvádí různé oslavy. Nejsou v tom sprinteři trochu ochuzení? Loni na Vueltě jste ještě několik minut po projetí cílem ani nevěděl, jestli jste první. A dá se vůbec v té vysoké rychlosti něco zajímavého předvést?
„Určitě ano, ale člověk musí vyhrát s dostatečným předstihem, aby si byl jistý, že je vítězem on. Takže určitě každý i něco v hlavě má, ale třeba na Vueltě to opravdu bylo tak těsné, že jsem si nebyl jistý, jestli jsem vyhrál. Když jedu rychlostí 70 až 75 kilometrů v hodině, tak si nejsem úplně jistý, jestli chci pouštět řídítka. V ten moment, když vás zaplaví adrenalin, je vám to asi jedno. Ale když nad tím přemýšlím zpětně, trošku to nechápu.“
Během etapy můžete prohodit pár slov s ostatními jezdci, jinak ale komunikujete hlavně se sportovními řediteli. Jakou nejvtipnější hlášku z jejich úst jste slyšel ve vysílačce?
„Bylo jich víc, ale asi nejsou úplně publikovatelné. Co mi ale přišla nejvtipnější hláška ještě z dob, kdy jsem nejel, byla právě z Tour de France, když závodil můj týmový kolega John Degenkolb. Tehdy se v cílové bráně zasekl týmový autobus, takže se řešilo, kde budou závodníci vlastně dojíždět. Což oni ale nevěděli, tuto informaci neměli. Řešilo se, jestli bude dojezd pět nebo tři kilometry před cílem, ale nakonec autobus dostali pryč, a sportovní ředitel pak do vysílačky hlásil: Finish is at the finish line. (Cíl je na cílové pásce). A nikdo to nechápal, protože to je přeci logické, že cíl je v cíli. Je z toho legendární scénka, kde si John vyříkává se sportovním ředitelem, jestli je normální.“ (směje se)
Jste jiný typ závodníka, takže výkony Pogačara se vás na etapových závodech tolik nedotýkají. Dokud se nepustí do sprintu jako letos na Dauphiné s Vingegaardem a Evenepoelem. Co si pak říkají sprinteři a klasikáři, že je tihle mimozemšťané připravili o šanci na výhru?
„Myslím, že Pogačar většinu sprinterů i štve. Protože trénují, každou šanci ke sprintu se snaží využít, a pak je tam nějaký brdek, kde nastoupí tihle borci a udělají z toho etapu pro sebe. To jim trošku vadí. Ale samozřejmě je to i jejich chyba, že nemají nohy na to, aby je dojeli. Závodníci jako Vingegaard, Pogačar jsou neskuteční a můžou si dělat, co chtějí. Doufám, že když to na Tour bude úplně rovinatý dojezd, nebudou tam nastupovat.“
Pavel Bittner
- Narozen: 29. října 2002 (22 let) v Olomouci
- Výška/váha: 184 cm/73 kg
- Disciplína: silniční cyklistika
- Tým: PicnicPostNL
- Největší úspěchy: vyhraná etapa na Vueltě a Espaňa (2024), dvě vyhrané etapy v závodu Kolem Burgosu (2024), vítězství v etapě v Závodu míru U23 (2021), 3. místo celkově na Orlen Nations Grand Prix (2021), 2. místo v etapě v závodu Kolem Norska (2024)
