Doping na Tour: Od kokainu po motorek
Šedesát let se doping v cyklistice toleroval, pak ale způsobil smrt a rozjely se první kontroly. V roce 1966 stačilo komisařům na Tour de France pár petlahví a obyčejná fixa, kdo a kam se vymočil už bylo celkem jedno... Dnes to zní jako dobrý vtip.
Než letos 3. července vyjedou jezdci z Rotterdamu na trasu kolem Francie, podrobí se nejen přísným antidopingovým testům, ale i rentgenu svých kol. Co kdyby v něm ukrývali motorek?
Být rychlejší, silnější, vytrvalejší, to je cíl každého sportovce. I cyklisty. Ale jak? Kromě tvrdého tréninku byly vždycky po ruce další zlepšováky. A trvalo přes půl století, než přišly první zákazy. V roce 1903, kdy odstartoval první ročník Tour de France a antidopingové kontroly patřily do říše sci-fi, pili jezdci alkohol a čichali éter z nasáklých kapesníčků. Ne, že by jim to nějak pomohlo ve výkonnosti, ale aspoň necítili bolest z mnohahodinového šlapání.
Tehdy Tour znamenala jediné: žádné podpůrné látky, žádná naděje na úspěch. „Bez malých dávek strychninu nebylo možné přežít,“ poukázal sportovní historik Alain Lunzenfichter na toxickou látku, která pomáhá od svalové ochablosti. Kokain nebo nitroglycerin, jež cyklistům usnadňoval dýchání, pak byly běžnými pochoutkami. Měly jen drobné vedlejší účinky – halucinace.
Zobalo se všechno, co pomáhalo překonat vyčerpání z víc než 300 km dlouhých tratí. „Nemáte ani ponětí, co znamená jet Tour de France, trpíme od začátku do konce. Chcete vědět, jak to zvládáme? Kokain na oči a chloroform na nohy,“ líčil nejlepší muž Tour 1924 Henri Pélissier. „S těmi, kteří tvrdí, že bych neměl brát amfetamin, se nemá cenu bavit o cyklistice,“ přisadil si v jednom rozhovoru Fausto Coppi, dvojnásobný vítěz z let 1949 a 1952.
Ve svém drogovém opojení ale jezdci trochu opomněli heslo „všeho s mírou“. Až množství případů balancujících na hranici smrti podnítilo první snahy o regulaci dopingu, v roce 1965 přijala Francie antidopingový zákon a o rok později vstoupily antidopingové testy na scénu Tour de France. Výsledek? Třetina zkoumaných cyklistů byla pozitivních na amfetamin.
Na první kontrolu v životě vzpomínal Francouz Raymond Poulidor. „Na hotelu za mnou přišli dva muži, zeptali se, jestli jsem závodník, a když jsem kývl, poručili mi načůrat do láhví, na které napsali mé jméno a datum narození. Nijak je nezapečetili, ani po mně nechtěli žádnou identifi kaci,“ žasl nad tehdejšími praktikami Poulidor. Dnes je taková představa směšná.
Na popud pozorovatelů ze světové antidopingové agentury (vznik 1999) byli před sedmi lety na Tour de France zřízeni tzv. průvodci. Ti hlídají závodníky na každém kroku, dokud se po dojezdu do cíle nepodrobí antidopingovému testu. Každý závodník má vedený biologický pas s dlouhodobými záznamy, které prozradí jakoukoli anomálii vůči aktuálně naměřeným hodnotám. Propracovanější kontroly však vždycky byly jen reakcí na dokonalejší podvody.
Asi před měsícem se na internetu objevil spot, ve kterém ukazoval bývalý skvělý cyklista David Cassani, jak snadné je do rámu kola zabudovat motor a ze švindlu obvinil vítěze dvou jarních klasik Fabiana Cancellaru. Člen stáje Saxo Bank to okamžitě označil za nesmysl, ale pár týdnů před Tour de France tlak na nová kontrolní opatření zesílil.
motokolo?
Novým fenoménem je mechanický doping. Kola s motorem uvnitř rámu a spouštěcím tlačítkem na řídítkách jsou běžně v prodeji. Otázkou je, zda je využívá také profi peloton.
Podezření padlo na elitního časovkáře Fabiana Cancellaru. Letos poprvé se kromě antidopingových kontrol cyklistů na Tour de France objeví také skenování kol.
| 1903 – 1940 -alkohol, éter Nezvyšovaly výkonnost, ale dokázaly tlumit bolest. Nebyl to výjimečný obrázek, kdy jezdci čichají ke kapesníkům nebo lahvičkám éteru. Látkou, která pomáhala přežít utrpení kopců, si cyklisté pomáhali až do 60. let. V roce 1930 distribuoval organizátor Tour de France Henri Desgrange první „knihu pravidel“, v níž stojí, že by si cyklisté neměli opatřovat žádné drogy. |
| 1950 – 1960 - amfetamin Za 2. světové války sloužil vojákům k potlačení únavy a dodnes je zneužíván jako rekreační droga Speed. Jeho derivátem je v Česku velmi dobře známý pervitin. Způsobil kolaps mnoha cyklistů a smrt Brita Toma Simpsona v přímém přenosu (Tour de France 1967). V reakci na častá předávkování vznikly na Tour 1966 první antidopingové testy, práce kontrolorů byla však ve svých počátcích hodně laxní. |
| 1970 - steroidy (kortison) V roce 1978 byl na Tour přistižen Belgičan Jean-Luc van den Broucke. „Kdybych nebral steroidy, musel bych soutěž vzdát. Před Pyrenejemi jsem si dal první injekci, pak druhou. Na Tour je užívá každý, jak jinak bychom zvládli tak náročný závod?“ V tomtéž roce byli dva jezdci přistiženi s důmyslným systémem trubiček pod dresem, který jim umožňoval odevzdat cizí moč ukrytou v podpaží. |
| 1990 - EPO S jeho příchodem už doping neznamenal jen přítomnost cizí substance v těle, ale také neobvyklé hodnoty látek přirozených. Dlouholeté podezření na užívání hormonu v cyklistice potvrdil až v květnu 2007 svým přiznáním dánský vítěz Tour 1996 Bjarne Riis. Po aféře stáje Festina, u níž byly odhaleny zásoby EPA, testosteronu a narkotik, vznikla v roce 1999 Světová antidopingová agentura (WADA). |
| 2010 - motokolo? Novým fenoménem je mechanický doping. Kola s motorem uvnitř rámu a spouštěcím tlačítkem na řídítkách jsou běžně v prodeji. Otázkou je, zda je využívá také profi peloton. Podezření padlo na elitního časovkáře Fabiana Cancellaru. Letos poprvé se kromě antidopingových kontrol cyklistů na Tour de France objeví také skenování kol. |
