Jednou si na Tour de France poranil pánev, loni musel odstoupit kvůli zlomené ruce, ani letos se americký cyklista Levi Leipheimer nevyhnul pádu. Přesto se pere dál. Rád bych zopakoval umístění na pódiu z roku 2007. Tentokrát má k ruce prominentního pomocníka - Lance Armstronga.
K cyklistice se kdysi Levi Leipheimer dostal více méně náhodou. Chtěl být slavným sjezdařem a jízdu na kole si v létě ordinoval jako doplňkový trénink. Kouzlo silnice však byl silnější než pouto ke svahu, a tak ještě v dorosteneckém věku změnil hlavní disciplínu.
V amatérském pelotonu se začal výrazně prosazovat, přišel ale i první (a zatím poslední) dopingový šrám. V roce 1996 vyhrál národní mistrovství v kritériu, při kontrole mu ovšem v moči našli komisaři efedrin. Prý z léku na potlačení senné rýmy. Nakonec z toho vyvázl jen s tříměsíčním distancem a vrácením titulu.
Evropa si Leipheimera poprvé výrazně všimla v roce 2001 na španělské Vueltě. To už jezdil za profesionální stáj US Postal a dřel na lídra Roberto Herase. Před poslední etapou, časovkou jednotlivců, byl pátý, ale skvělým výkonem poskočil na třetí místo a nechal za sebou o téměř minutu i nešťastného Herase. Stal se prvním Američanem, který se při Vueltě umístil na pódiu. O sedm let později si ještě o jednu příčku polepšil.
Po tomto úspěchu vyslyšel vábení nizozemské stáje Rabobank, kde na něj konečně čekala role jedničky. Nevedlo se mu špatně. Dvakrát se na Tour dostal do elitní desítky, ale také si v roce 2003 hned při první etapě zlomil pánev a odstoupil.
Po odchodu z Rabobanku dvě sezony závodil za německý tým Gerolsteiner. V roce 2006 toužil dobýt TdF a experti mu dávali velké naděje, protože po Armstrongově loučení a protidopingovém tažení najednou na startu chybělo pět nejlepších z předchozího ročníku. Ani tentokrát však Leipheimer neuspěl podle svých představ, skončil až dvanáctý.
V roce 2007, už v dresu týmu Discovery Channel, si na královském etapovém závodě konečně užil chvíle slávy. Pilně pracoval na prvním místě parťáka Alberto Contadora a díky vítězné časovce v předposlední etapě poskočil na celkovou třetí příčku. Životní úspěch.
Stáj se po sezoně rozpadla, její jádro ovšem našlo azyl v kazašské Astaně. Jeden háček to ale mělo -tým nebyl v roce 2008 kvůli dopingovým hříchům z minulosti připuštěn na start Tour de France.
Loni zase Leipheimerovy ambice zhatil pád v okamžiku, kdy jel na průběžném čtvrtém místě. Jako by ten závod byl pro něj občas zakletý. „Co tam někdy předvádějí organizátoři, je děs. Pokud chtějí mít krev, tak ji mají,“ stěžoval si letos po pádu na dlažebních kostkách ve druhé etapě.
„Zápěstí bolí, ale není naštěstí zlomené. S bolestí se už nějak dokážu poprat,“ snažil se nepříjemnou věc vidět pozitivníma očima.
O pár dnů později se pak dostal do nečekané situace. V neděli týmový lídr Amstrong při kolizích třikrát spadl, nabral v etapě ztrátu téměř dvanáct minut a šance na osmý triumf se rozplynula. „Lance a celý tým teď pojede na Leviho,“ rozhodl stájový šéf Johan Bruyneel.
Leipheimer se tak stane prvním jezdcem na TdF, jemuž bude největší cyklistická legenda krýt záda a pomáhat v útoku na přední příčky. Tuto spolupráci si už několikrát vyzkoušeli - třeba loni na závodě Kolem Kalifornie.
„Udělám pro Leviho, co bude v mých silách,“ řekl Armstrong po úterní etapě, kde už měl jiné úkoly než kdysi. Hlídal Bassa a Van den Broecka, zřejmě největší Leipheimerovy konkurenty v boji o třetí místo. Asi nikdo z expertů totiž neočekává, že by žlutý trikot mohl obléci někdo jiný než Contador nebo Schleck.
V týmu RadioShack se ale před královskými etapami Pyrenejí a časovkou nevzdávají bez boje. „Máme hodně silný tým, věřte mi,“ říká Leipheimer na adresu kolegů Hornera, Klödena a Brajkovice, kteří by v jiných stájích mohli bojovat o pozici lídra.
Možná je to jeho poslední šance na Tour něco velkého dokázat. Za rok mu končí smlouva, bude mu 38 let a pomalu přijdou myšlenky na loučení s profi pelotonem.
