Osmnáct sezon v sedle, z toho osm v týmech nejvyšší kategorie. „A teď ta bublina, ve které jsem skoro dvacet let žil, končí,“ prohlásil František Raboň. Jednatřicetiletý cyklistický profesionál a ceněný domestik největších hvězd poslední rok strávil v prostředí horských kol. Včera oznámil, že se jeho kariéra završila. Nedostal žádnou zajímavou nabídku, taky se po dlouhé době strávené ve vrcholné cyklistice cítí unavený.
Končí kariéru, rozhodl se začít něco nového. Už si založil vlastní firmu, bude podnikat. V cyklistice samozřejmě. František Raboň nedostal po poslední sezoně nabídku, která by pro něj byla výzvou a zaujala ho třeba i finančně.
„Věřil jsem, že zůstanu na horských kolech, ale bohužel se to vyvrbilo jinak,“ řekl na včerejším setkání s novináři. „Myslím, že končím na vrcholu. Cyklistiku mám rád a nechtěl jsem jezdit někde jenom tak,“ prohlásil.
Uvědomujete si moment, kdy vám v hlavě uzrálo: tak, a s kariérou je konec?
„Když mi v létě tým Specialized Racing oznámil, že mi neprodlouží smlouvu. Z přestupu na horská kola jsem byl nadšený, měl jsem výsledky. Spočítali si ale, že jim to finančně nevychází, a museli tým sesekat. Tohle ve mně něco zlomilo. Nabídky jsem pak nějaké měl, ale nebyly tak zajímavé. Zkoušeli jsme hledat i variantu návratu na silnici, ale trh je v současnosti přesycený. Ve svých letech a s tím, co jsem měl za sebou, už jsem se nechtěl jen tak někde plácat.“
Finance vás do další práce asi nenutily, že?
„Naštěstí jsem se díky své předchozí kariéře zajistil do budoucna, takže jsem nemusel brát cokoliv.“
Unavený tolika lety na kole jste se ještě necítil?
„Za celou kariéru jsem nebyl nikdy zraněný. To bylo dobře, ale zase jsem díky tomu šel ze sezony do sezony a víc než fyzicky jsem se začal cítit opotřebovaný psychicky. V posledním klubu na silnici, v Quick-Stepu, jsem šel psychicky dolů. Pořád jsem jen pomáhal nejlepším, nedostával šance a pomalu jsem upadal. Loňský přestup na horská kola mě znova nastartoval. Byla to nová výzva. Nejsem si jistý, že by mě teď stejně nakoplo jezdit Český pohár před deseti diváky v cíli.“
Když už jste to rozhodnutí skončit udělal, probíral jste se vzpomínkami?
„V baráku mám vystavené dresy, třeba za vítězství Kolem Murcie, žlutý dres z Romandie nebo ten, v němž jsem se stal mistrem Evropy. S těmi se potkávám každý den. Nostalgie tam teď je, ale spíš i úleva. V top týmech jsem byl sice brán jako domestik, ale tlak tam byl na mě extrémní. Teď si jdu zablbnout na horském kole, ale nemusím šlapat pět hodin, protože mě čekají závody.“
Na které tři momenty kariéry nejradši vzpomínáte?
„Na titul mistra Evropy, který mi otevřel dveře do nejlepších týmů. Pak na vítězství Okolo Murcie. Není to sice extra závod, ale v roce 2010 si ho vybrali na přípravu závodníci jako Wiggins či Armstrong a já je všechny porazil. A pak na druhé místo na prestižním etapovém podniku horských kol Cape Epic. Tam na mě byla upřena spousta očí, zda to vůbec zvládnu.“
Pomáhal jste spoustě superhvězd. S kým jste si nejvíc rozuměl?
„Nejradši jsem pracoval pro Andrého Greipela, byl jako brácha. Brzy měl děti, nešel v cyklistice hlavou proti zdi, celkově jsme si sedli. S Markem Cavendishem jsme spolu začínali, jako bažanty nás v T-Mobilu dali na stejný pokoj. On speciálně má ale velké sprinterské ego, občas šel přes mrtvoly.“
Taky jste jezdil na další star, Tonyho Martina.
„I pro něj jsem dělal černou práci. Musel na vyhlašování vítězů, ale pak si mě našel někde na kafi a skočil mi kolem krku, že beze mě by ten závod nevyhrál. To každý neudělá.“
Nemrzelo vás, že práce domestiků není pro veřejnost tolik vidět?
„Mrzelo mě to dost. Měl jsem být ostřejší a občas říkat ne. Tři dny před koncem závodu, který jsem jel dobře, mi třeba řekli, jestli bych to nemohl zabalit a odletět na jiný, kde mě chce Mark Cavendish. To se stalo několikrát a majitel stáje to ani nevěděl. Viděl jenom, že jsem ty závody nedojel…“
Jediný nesplněný sen vaší dlouhé kariéry je jistě účast na Tour de France.
„Když jsem byl na vrcholu kariéry a byl v širší nominaci na Tour, sám jsem řekl, že ji nechci jet. Cítil jsem se vyčerpaný, ostatní na tom byli líp a já věřil, že se na Tour ještě podívám. Nestalo se. Tohle rozhodnutí se bohužel už vrátit nedá.“
| František Raboň |
| Věk: 31 let (26. září 1983) Profese: bývalý profesionální jezdec na silnici a horských kolech Týmy ProTour: T-Mobile (2006-07), High Road (2008), Columbia (2008), Columbia-HTC (2009-10), HTC-Highroad (2011), Omega Pharma-Quick Step (2012-13). Horská kola: Specialized Racing (2014). Úspěchy: Mistr Evropy v kategorii do 23 let (2005) byl ceněný za své kvality domestika. Jel pětkrát Giro (2006, 2007, 2008, 2010 a 2011), dvakrát Vueltu (2009 a 2012), jen s nominací na Tour de France to nevyšlo. Horská kola: 2. místo na Cape Epic 2014. Budoucnost: Založil si vlastní firmu Raboň cycling. Bude zastupovat zahraniční i domácí značky, někdy i v roli ambasadora. Jako expert by měl vypomáhat České televizi. |
Související články
