Byl v obrovském rozletu. Wout van Aert letos až nečekaně válel. Do doby, než se mu do cesty postavila překážka. A ne pomyslná, nýbrž reálná, kterou pocítil každým kouskem svého těla. Tour de France opouštěl s dírou ve stehně. Ještě předtím si musel vytrpět dlouhé chvíle bezmoci na silnici. „Jako bych se smažil za živa,“ vrací paměť k červenci mladý Belgičan. Chmurným měsícům mimo cyklistické sedlo ale nyní bude, zdá se, konec.
Zažíval snovou sezonu, během které značně vystrkoval růžky mezi silniční smetánkou. Z říše pohádky pocházel i start na letošní Tour de France. Jeho tým Jumbo-Visma si podmanil úvodní dny cyklistického svátku, sám Wout van Aert pak euforii vyšponoval na maximum, když vyhrál desátou etapu.
Jenže poté přišel třináctý dílek Staré dámy. Individuální časovka. Van Aertova krevní skupina. Riskoval, zatáčky ve městě Pau řezal s milimetrovou přesností. Ovšem milimetrově přesně nebyla postavená jedna z bariér v pravotočivé zatáčce. Respektive, plůtek byl rozpojený. Mladý Belgičan ho trefil v rychlosti 50 kilometrů za hodinu. Nevybratelná záležitost.
Z pádu Van Aerta mrazí. Horovový pohled pak samotnému závodníkovi a poblíž stojícím divákům nabídlo pravé stehno Belgičana. Hluboká rána byla 21 centimetrů široká. „Díra vypadala tak, jako mi někdo do nohy zabodnul nůž,“ popisuje Van Aert zpětně v dokumentu Het Huis. Chvíle, kdy ležel na silnici, vnímal jako nestravitelně dlouhé, lépe řečeno nekonečné. Ke všemu na červencovém sluníčku na jihu Francie byl asfalt pořádně rozpálený. „Jako bych se smažil zaživa,“ dodává.
#TDF2019 Wout van Aert crash pic.twitter.com/VakzxhylY4
— VeloDAILY (@cycling_edge) July 19, 2019
Detailnější záběry okamžiku, který přinesl tolik bolesti, zhlédl až s větším časovým odstupem. „Je na nich vidět, jak mi tam chybí kus masa,“ vykládá Van Aert. „Nic takového jsem předtím neviděl. Z mého pohledu trvalo hodně dlouho, než lékaři dorazili.“
Když se konečně dostal do rukou doktorů, logicky se dalo čekat, že vše bude jen lepší. Jenže francouzští lékaři předvedli spíše fušeřinu než precizní práci. Poraněné stehno víceméně jen sešili a po čtyřech dnech Van Aerta poslali do belgické nemocnice Herentals. To cyklistickému supertalentu, i dle jeho vlastních slov, pravděpodobně zachránilo nejen kariéru, ale i nohu. Přetržené šlachy stehenního svalu zodpovědně řešili až právě v domovině Van Aerta, kde podstoupil druhou – podstatně vydařenější operaci. „I tak mi ale po dvou týdnech došlo, že se budu muset učit znovu chodit.“
Krátce Belgičan usedl na vozíček, pak se jeho nejvěrnějšími kamarádkami staly berle. Teď už jsou ale tyto dvě „holky“ minulostí a na scénu opět přichází starý známý přítel bicykl. Již může opět šlápnout do pedálů a dohánět to, co mu několik měsíců chybělo.
Vytěsnit vzpomínky na strašlivou jízdu po asfaltu a nahradit je opět pocitem vítězství může už 27. prosince. To byl měl znovu nakouknout do milované říše bahna. V těžkém cyklokrosovém terénu se Van Aert cítí ve svém živlu – v této disciplíně je v pouhých čtyřiadvaceti letech hned trojnásobným mistrem světa. „Pokud bude moje rekonvalescence nadále probíhat tak, jak probíhá nyní, vrátím se v Loenhoutu,“ nalákal belgické fanoušky jejich miláček.
Po takřka půlroční pauze ale musí zákonitě přehnané ambice stranou. Hlavně na rozdíl od 19. července a časovkářského odpoledne v Pau projet cílem.
Témata:
zranění, cyklistika, cyklokros, sport, Wout van Aert, Francie, Tour de France, Sport na Heureka.cz
