Kreuziger po prvním závodu v roli ředitele: I v autě bojuju o pozice
Cyklistice dal v minulém roce coby závodník sbohem. Roman Kreuziger v 35 letech usoudil, že už bylo dost tréninků a stresování se v sedle. Hned ale věděl, že u svého životního sportu zůstane. Od této sezony je sportovním ředitelem prvodivizního týmu Bahrain – Victorious, který loni hodně vítězil. Zatím v tom pokračuje i letos a nový direktor Kreuziger byl u toho. Liší se pohyb v pelotonu od toho vzadu v koloně aut? Jaké jsou jeho úkoly a proč se vrátil vyčerpanější než dřív jako jezdec?
Po pětidenním etapovém závodu přijel domů do Česka, ale na rozdíl od dřívějška na kolo nesedl, nemusel, a místo toho dával po vichřici do pořádku zahradu. To je jeden z velkých rozdílů, na které si teď zvyká Roman Kreuziger, jeden z nejúspěšnějších cyklistů české historie. Závod s celým názvem Vuelta Andalucia Ruta Cyclista del Sol, který vyhrál Wout Poels z jeho týmu, byl jeho premiérou za volantem auta v roli sportovního ředitele. A zanechal v něm spoustu dojmů.
Jak se liší život cyklisty a sportovního ředitele Romana Kreuzigera?
„Jako cyklista jsem měl etapu čtyři a půl hodiny a pak jsem se o nic nestaral, užíval si masáž a měl volno. Kdežto sportovní ředitel má na starosti spoustu jiných věcí, tak řekněme, že jeho den začíná v 6.30 nebo v sedm hodin a končí mezi půlnocí a půl jednou. Takže takové osmnáctky. Je toho opravdu hodně, na což nejsem úplně zvyklý, ale myslím, že je to dost i o rutině, stačí se do toho jen dostat. Teď už vím, že si spoustu věcí můžu připravit doma týden dopředu, abych už měl třeba rozdělení hotelů, a pak už jsem jen rozmisťoval lidi, kam potřebuju, podle toho, kolik jich tam je. To jsou určitě věci, ze kterých se poučím a už budu vědět, jak to dělat líp.“
Dalo by se říct, že život cyklisty je oproti tomu ředitelskému víc bezstarostný?
„To bych neřekl. Sportovec na sebe zase klade určité nároky, má očekávání. Sportovní ředitel samozřejmě taky, ale… Cyklista se stará sám o sebe, aby byl připravený. V roli sportovního ředitele se starám o to, aby skupině 20-22 lidí, kteří jsou na závodě, všechno fungovalo tak, jak má v dobu kdy má. Mám tedy zodpovědnost za víc lidí, ale zase nemám stres z toho, že bych měl podávat výkon v etapě. Teď jsme samozřejmě zodpovědní za to, jakou zvolíme strategii, jak to bude fungovat, ale pak je to hodně o závodnících, jaké mají nohy. Takže je to takový kompromis. Ředitel je hodně psycholog, musí se naučit vycházet se závodníky, musí obcházet veškerý personál, aby věděl všechno, co se děje, jaká je situace, aby závodníci nepoznali, že třeba něco neběží, jak má.“
Momentálně jste doma. Můžete teď trávit víc času s rodinou?
„Určitě ano. I když to může vypadat, že je to zhruba stejné. Ale jako cyklista, i když jsem byl doma, jsem se snažil regenerovat a trénovat. Kdežto teď jsem opravdu doma a můžu se holkám věnovat. V tom je ten největší rozdíl.“
Jak často sám jezdíte na kole?
„Před prvními závody jsem byl tři týdny na Kanárských ostrovech a tam jsem jezdil téměř každý den, povozil jsem se na kole opravdu hodně. Ale do té doby jsem na kole nebyl někdy od listopadu. A na závodech jsem se nedostal ani jednou na kolo, ani jsem nešel běhat, protože toho bylo opravdu hodně a chtěl jsem tomu dát maximum, nerad věci podceňuju.
