Jezdí spolu odmalička, ať už na lyžích, nebo později víc na kole. Bráchové Karel a Mathias Vackovi jsou nyní profesionální cyklisté, zatím stále ale každý za jiný tým. Starší Karel (23) prodloužil smlouvu v druhodivizním celku Corratec-Selle Italia. Mathias (21) je minimálně do konce roku 2025 spojený s worldtourovým týmem Lidl-Trek. Jakou měl Karel sezonu a co se mu přihodilo na jejím konci? A kdy by mohli s bráchou jezdit za stejnou stáj?
Giro d´Italia 2023 si bude Karel Vacek dlouho pamatovat. Hlavně pak jeho 7. etapu s cílem na Gran Sasso d´Italia. Po dlouhém úniku v ní totiž dojel na druhém místě. „Chyběl jen kousek, takže mám motivaci do příští sezony,“ hlásí mladý český cyklista. Zároveň ale ví, kde nastaly chyby v jeho přípravě a závodním programu. Okomentoval také současný styl závodění a to, jak vnímal hrozbu spojení prvodivizních týmů Jumbo-Visma a Soudal-Quick Step.
Máte teď trochu volna. Jak dlouho už jste bez kola, a nechybí vám?
„Už jsem bez kola týden a kousek. Určitě mi nechybí, měl jsem toho na konci sezony plné zuby. Poslední závody už jsem byl nemocný. Hned po příjezdu do Itálie jsem chytil střevní virózu, kterou mělo hodně lidí v balíku, ale my jsme neměli, kdo by závody jel. Tak jsem byl na startu spíš do počtu, musel jsem to nějak přežít. A když už se to zlepšovalo, tak jsem z počasí, jak se střídalo teplo s klimatizací, dostal zánět průdušek. Posledních 14 dní sezony jsem tak odmarodil. V podstatě co jsem v srpnu natrénoval, jsem ztratil. Bylo to strašné plácání, ale člověk nemůže chtít všechno.“
Jak byste svou sezonu zhodnotil?
„Připravoval jsem se hlavně na její první část, ta byla dobrá. Na Giro d´Italia jsem zajel druhé místo v etapě, chyběl jen kousek, takže mám motivaci do příští sezony. To byl největší highlight sezony. Pak to šlo trochu do kytek, protože se udělaly nějaké chyby v přípravě a bylo to hodně vyhrocené.“
O jaké chyby šlo?
„Dokončil jsem Giro, neorazil jsem si a rovnou závodil dál. Byl totiž trochu tlak z týmu, že mám dobré nohy a musíme to využít. Jenže já do Gira nastupoval z totálního závodního programu a neměl jsem během jara žádné volno, takže jsem si ten zápřah protáhl do začátku srpna a to už bylo moc. I krevní hodnoty byly špatné, hematokrit jsem měl nějakých 36 (běžná hodnota u mužů se uvádí 44 % +- 5 % - pozn. red.). Bylo vidět, že tělo bylo úplně vyždímané.“
Máte trenéra z týmu? Nemohli jste se třeba ozvat, že potřebujete trochu oraz a potrénovat?
„Trénuju hlavně s tátou a ještě to konzultujeme s bráchovým trenérem. A ne vždycky jsem mohl letos odtrénovat, co jsem chtěl, protože jsem byl nasazovaný do závodů, které jsem chtěl jet jen přípravně nebo vůbec. Ale jsem v menším týmu, nemám to tak nalajnované, nemám prostor jako třeba brácha v Treku. Snažil jsem se pořád udržet nejlepší formu, jenže to se nedá. Nedokázal jsem se vyladit tak, abych měl na některé závody vyloženě top formu.“
Tým tedy váš tréninkový program příliš nezohledňuje?
„Je to větší improvizace. Já se musím přizpůsobit týmu, tým se mému tréninku momentálně nepřizpůsobuje. Příští rok to ale bude jiné, teď se na tom pracuje. Věřím, že tým už teď ví, že potenciál mám, tak teď se musíme dohodnout, jak se k tomu dopracovat. Chtěl bych se v příštím roce připravit na určité vrcholy sezony, abych neměl jen dobrý standard, ale i pár umístění na bedně. Prostě abych mohl formu ladit, pak ji udržet, potom si orazit a zase se připravit na další vrchol sezony.“
Když jste teď byl nemocný a přesto musel závodit, bylo to dané tím, že obecně má tým méně jezdců, nebo to bylo tím, že se současně jelo víc programů a i další onemocněli?
„Bylo víc programů a pár lidí se na to víceméně vybodlo. Kupodivu i lidi, co ještě neměli žádný výsledek, to vypustili. Já takový nejsem, nemůžu být sobecký a říct: Hele, já na to kašlu. Zkusil jsem to, i když jsem věděl, že to není dobré. Určitě to nebyl můj šálek kávy, ale jsem týmový hráč. Už takhle jsme na některých závodech jeli v oslabení, jen v pěti, šesti. Beru to i jako přípravu na další rok. Vypouštění nemám rád, v každém závodě jsem nechal, co šlo. I z druhé části sezony se poučím a doufám, že mě posune někam dál.“
Zůstáváte i v další sezoně v týmu Corratec-Selle Italia?
„Ano.“
Kdy jste to rozlouskl?
„Na konci sezony. Byly možnosti jít i do jiného procontinentálního týmu (2. divize). Ale řekl jsem si, že když není možnost posunout se do World Tour, nemá takový přestup smysl. Program tady je dobrý, když se vychytají nějaké mouchy, bude to fajn. A v dalším roce uvidíme. Letos šance jít do Treku k bráchovi vůbec nebyla, přetlak dobrých lidí je tam velký, ale na rok 2025, pokud všechno dobře půjde, bude cíl dostat se tam.“
Bude mít váš tým, stejně jako letos, divokou kartu na italské Giro?
„Ještě netuším. Rozhodně budeme mít trochu lepší rozpočet než letos, kdy jsme byli první rok v pro conti. Každým rokem by to mělo být lepší ve všech směrech. A pokud se mi povede cílená příprava, měl bych být spokojený. Letos jsem taky s první polovinou spokojený. Druhá se nevydařila, ale víme, kde se stala chyba a co zlepšit. Nejsem ve World Tour, musím pracovat s tím, co je, nestěžuji si. Vytěžil jsem z toho, co se dalo. Chyby tam byly, ale pokud je co zlepšovat, je to dobré.“
Giro odtajnilo trasu, líbí se vám?
„Ano, každým rokem je trasa Gira neskutečná a pokaždé překvapí, jako letos extrémními podmínkami. Ale jsem rád, že jsem si objel i právě takhle těžké Giro. Hodně lidí říkalo, že bylo jedno z nejtěžších za posledních 10 let. A pokud ho za rok pojedu, budu zase o krok napřed, zkušenější a to, co mi dřív dělalo problémy, bych měl vnímat jako vedlejší problém. Když jsme 14 dní chodili spát a vstávali za deště, tak to potom člověk přestane vnímat.“
V itineráři je i Stelvio. Máte ho rád, nebo vám připadá nekonečné?
„Já ho jel ze všech stran, takže ho znám velmi dobře. Je to neúprosný dlouhý kopec, neutíká to, je tam nekonečně zatáček. Pojede se tentokrát z té nejtěžší a nejdelší strany z Bormia. Uvidíme, jak to půjde. Únik přes Stelvio by byl super.“
V posledních týdnech jste sám řešil smlouvu. Jak moc ovlivnila trh nejistota okolo možného spojení celků Jumbo-Visma a Soudal-Quick Step?
„Já jako závodník do toho mám hodně omezený vhled. Nevím, na kolik procent to bylo vážné, to ví jen pár lidí. Myslím, že v médiích se to hodně vyhrotilo, podle mě to až tak žhavé nebylo. Možná šlo jen o nezávaznou konverzaci Patricka Lefevera (boss Quick Stepu) s šéfem Jumba o vzdálenější budoucnosti a ne že by hrozilo už letošní spojení týmů. Protože nový bodový žebříček je hodně tvrdý. Kdyby se spojily oba týmy dohromady, nebylo by najednou okolo 25 lidí bez smlouvy, ale i další personál jako maséři, mechanici, další zaměstnanci. To by udělalo strašnou díru do cyklistického trhu. Samozřejmě, člověk musí pracovat se vším, překonalo by se to a šlo by se dál. Ale nebyl by to nejlepší možný krok.“
Ostatní stáje podle vás přesto vyčkávaly, jestli někteří závodníci nebudou volní?
„Určitě taky. Hodně se divím, že i dost dobrých závodníků oznamuje podpisy smluv až v těchto dnech, většinou je měli podepsané už koncem Tour. Ale to je tahle doba. Moderní cyklistik je jiná než dřív. Když závodil můj táta, něco se změnilo každých deset let, za Romana (Kreuzigera) každých pět let a teď každým rokem nevíte, co se stane, jak budou týmy fungovat. Je to takové střemhlav a nadoraz a vy se musíte adaptovat.“
Příští rok se pojede silniční závod na olympijských hrách v Paříži, kde je klasikářská trať, která by měla svědčit vašemu bratrovi Mathiasovi. Budete mu chtít znovu na mistrovství republiky pomoci k nominaci na OH?
„Já myslím, že brácha má OH hodně jisté. Ale pokud nebude mistrák třeba přes Dlouhé stráně, tak mu pomůžu. Nemáme jinak šanci porazit stáje, které třeba nejsou v první ani druhé divizi, ale mají hodně dobrých závodníků a početní převahu budou mít vždycky – ATT Investments, Elkov-Kasper. Letos hodně dobrých závodníků jako Ťoupalík, Otruba, Bittner měli velkou formu, ale stejně jsme je dokázali ve dvou porazit jen tím, že já sjížděl všechny úniky, které byly, a pak jsme se s bráchou domluvili, jak pojme konec, jestli zkusí ujet před cílem, nebo to nechá do spurtu. Řekl si, že do spurtu. A v posledním kole, když jsme přejeli nejtěžší body, už jsem to pak nechal na něm, protože už jsem neměl moc síly. On věděl, kde má být na první pozici a že má dost sil na dlouhého špurta. Bylo by fajn to zopakovat, i když MČR je jeden z nejtěžších závodů, co se týče taktiky.“
V příštím roce už má Mathias jet některý z podniků Grand Tour. Už ví, který?
„Netuším. Rozhodne nejspíš i to, jak se mu bude dařit zjara. Ale z těch tří by mu nejlíp seděla Tour de France, tak doufám, že se tam dostane.“
Témata:
cyklistika, sport, Karel Vacek, Corratec-Selle Italia, Mathias Vacek, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
