Raboň: Je těžké se z toho nezbláznit

Cyklista František Raboň je i přes image požitkáře úspěšný závodník, což hodlá od soboty dokázat na španělské Vueltě.

Jeden z předních časovkářů současného pelotonu patří k favoritům prologu v nizozemském Assenu. Rád by ho vyhrál a oblékl zlatý dres pro lídra třítýdenního martyria. Jezdec ve službách stáje Columbia míří sebevědomě do finiše životní sezony.

Vyhrál časovky v rámci podniků Kolem Murcie a Kolem Romandie, v kapse má skalpy vítěze Gira d´Italia Denise Meňšova i šampiona Tour de France Alberta Contadora.

V éře rozpuku slávy Romana Kreuzigera, devátého muže letošní Tour, jsou však jeho výkony ve stínu hvězdy. Nyní se oba potkají i na Vueltě. Bude to střet dvou rozdílných povah. Kreuziger přísný profík, Raboň uvolněný pohodář.

Překvapilo vás, že po těžké Tour pojede Kreuziger i Vueltu?
„Ani ne, nevím, jakou mají v týmu hierarchii. Roman je jasně typ na velké etapáky, takže je to něco podobného jako jeho týmový kolega Franco Pelizotti, který byl třetí na Giru, a jelikož mu vydržela forma, absolvoval i Tour, kde vyhrál soutěž vrchařů. Podobná strategie může být i u Romana. Jestli si odpočinul a začal zase trénovat v horách, může vyhrát v pohodě etapu.“

V týmu Liquigas má být pomocník italské hvězdy Ivana Bassa. Myslíte, že je to kvůli tomu, že je člen italské stáje, která preferuje Italy?
„Tak bych to nebral. Pro Romana je super, že je v pozici člověka, na jehož výkonnost se může tým spolehnout. Pro Bassa to bude vrchol, Roman ho měl na Tour a asi mu někde pomůže, ale to je normální.“

Mohla by nastat v závodě situace, že byste si s Kreuzigerem vzájemně pomohli?
„To asi ne. Určitě jsou situace, kdy by to šlo, ale tohle se nedělá. Jsme dva Češi, ale jezdíme za jiné týmy, takže to tak fungovat nemůže. Každého platí někdo jiný. Samozřejmě že když budeme oba v úniku a on někde nastoupí, tak bych ho nestíhal jako blázen, kdybych třeba věděl, že už etapu nemám šanci vyhrát. Obráceně si myslím, že by to platilo taky.“

Vy a Kreuziger sice pocházíte z malých vesniček u Plzně, ale jste rozdílní. On je uzavřený typ, vy pravý opak. Je to i tím, že nejste tolik ve stresu, protože nejedete o celkové umístění, ale soustředíte se spíš na dílčí úspěchy?
„Nevím, určitě jsme rozdílní. I tím, že on je vrchař a já časovkář. Je to asi vším. Roman kolem žije opravdu hodně, odstěhoval se kvůli tomu do zahraničí, aby u sebe měl hory a mohl ideálně trénovat.

František Raboň

Datum narození: 26. září 1983 Výška/váha: 183 cm/74 kg Tým: Columbia HTC Největší úspěchy: vítěz časovek v závodech ProTour Kolem Murcie a Kolem Romandie (2009), mistr republiky v časovce 2008 a 2009, mistr Evropy do 23 let (2005), trojnásobný účastník Gira d´Italia (2006, 2007, 2008)

Vy cyklistice tolik obětovat nehodláte?
„Myslím, že jí obětuji hodně, ale přemýšlím i jinak. Bude mi šestadvacet a s přítelkyní řešíme, kde si postavíme barák. Za čtyři roky mi bude třicet a v tu dobu už bych třeba chtěl mít děti. Jsem prostě o tři roky starší, takže začínám zapadat do normálnějších věcí. V juniorských letech jsem měl cyklistiku taky jako číslo jedna a čtyři roky jsem se snažil dostat nahoru v hradeckém PSK Whirlpool. Teď už čtyři roky jezdím u profíků a koukám, že jsou i jiné věci, jako třeba rodina.“

Takže cyklistika u vás není absolutní priorita?
„Mám ji rád, jinak bych ji nedělal. Je to náročné a člověk nesmí povolit v práci, protože by jinak tlak u profíků neustál. Jakmile se tomu člověk na chvíli přestane věnovat, letí a jeho místo zaujme sto dalších. Dělám sport na sto procent, ale věnuji se i dalším věcem. Nechtěl bych dopadnout tak, že v pětatřiceti skončím a nebudu mít žádný soukromý život. Tím ale neříkám, že to tak má Roman, jsme jen každý jiný.“

Ale on na rozdíl od vás tvrdí, že zatím nechce přítelkyni, protože by ho rozptylovala. To u vás evidentně neplatí, že?
„To ne! Fakt mám spoustu dalších věcí. Táta s mámou za chvíli oslaví padesátku a měli mě celkem brzo. S oběma mám super vztah a myslím si, že to bylo i tím věkem. Proto bych třeba do třiceti chtěl mít dítě a ne to odkládat až na konec kariéry. Snažím se skloubit víc věcí dohromady a jde to v pohodě. Objedu šestihodinový trénink, přijedu domů, odpočinu si a večer se věnuji rodině. Romanův úspěch je ale stoprocentně v tom, že je extrémně silný v hlavě a dokáže třeba měsíc trénovat sám v italském domově na Lago di Garda, aby zářil na Tour.“

Vy byste se takto neobětoval?
„Těžko říct. Myslím si, že je těžké, aby se z toho člověk nezbláznil. Ve spoustě věcech je jiný. Sezona je dlouhá a co ho znám, umí se udržet i v tom, že si nedá ani čokoládu. Já sladké miluju a dám si klidně i hamburger. Každý máme jiný styl.“

V týmu Columbia jste známý svou zálibou v gumových medvídcích Haribo. Jak tato vášeň vznikla?
„Ani nevím, odmala mám rád sladké a hlavně čokolády. Medvídci souvisí i s tím, že jsem často na letišti a tam prodávají velká výhodná balení, tak vždycky něco přivezu. V týmu na to mám dobrého parťáka Edwalda Boassona Hagena. Když jsme spolu na pokoji, každý vybalí asi tři kila Haribo.“

To si můžete dovolit?
„Právě že moc ne. Už jsme s tím měli i problémy. Za deset dní jsme na jarních klasikách oba přibrali asi dvě a půl kila. Tam se totiž jezdil závodní režim neděle, středa, neděle a mezitím se nedalo moc trénovat, takže jsme pořádali velké hody. Pak jsme se zvážili a bylo to blbý. Od té doby už spolu na pokoji nejsme. Teď bydlím s Australanem Adamem Hansonem a ten tyhle věci nemůže, protože má nějakou dietu.“

V týmu vám prý dávají na závody gel, který chutná stejně jako medvídci Haribo. Je to tak?
„Ano, vymysleli to před sezonou a já koukal jako blázen. Náš sponzor udělal balíčky, které vypadají úplně stejně. Je to v podstatě gel, kde je deset medvídků. Chutná to úplně stejně, ale moc to nepoužívám, protože je to ještě víc energetické než normální verze.“

František Raboň • ČTK

Kolik medvídků jste na posezení dokázal sníst?
„Když jsme byli loni na soustředění v Americe, přesně o tohle jsme se sázeli. Tam prodávali neuvěřitelnej kilovej box. Já, Mark Cavendish (vítěz šesti etap na Tour de France – pozn. aut.) a Boasson Hagen jsme žrouti Hariba, tak jsme se vsadili, že když sním ten kilový na posezení, tak mi toho koupí, kolik budu chtít. Ale bohužel se mi to nepovedlo. Nakonec jsme to snědli za večer ve třech.“

Nebolí vás z toho zuby?
„Naštěstí je mám dobrý.“

Máte ještě nějaké jiné rekordy?
„To ne, zaplaťpámbu mám jen tuhle úchylku. Jinak se musím hlídat. Dva balíky špaget nesním.“

Nedali vám v týmu přezdívku?
„Dělali jsme si srandu z toho, že Haribo sponzorovalo jeden závod a tuto sezonu měl v Německu vzniknout tým s tímto sponzorem. Kluci mi říkali, že bych tam měl jít a místo peněz podepsat smlouvu na tři sta tisíc balíčků bonbónů. Sice to neklaplo, ale v týmu o mé zálibě vědí a na příští sezonu mi vyrobí speciální tretry, kde budu mít gumídky nakreslené.“

V přípravě na Vueltu jste asi musel tyto hody omezit, že?
„Musel jsem zhubnout dvě kila, takže jsem pil jen vodu a jedl těstoviny. Když je příprava, nemám se životosprávou problém. Jen když mám volnější režim, dám si prakticky cokoliv. Teď vím, že se chystám na Vueltu, takže musím mít závodní váhu sedmdesát čtyři kilo. Oproti minulým rokům jsem malinko přibral, asi dvě kila ve svalech, procento tuku mám pořád stejné. I když tak rád jím.“

Co si nejradši vaříte?
„V přípravě se snažím jíst hodně masa a málo příloh. Mám vyzkoušeno, že mi váha letí nahoru a dolů v závislosti na Haribo a když si místo toho dám dvě jablka, tak je to v pohodě. Jinak mi vaří i přítelkyně a shodou okolností jsem před pár měsíci koupil restauraci, která je tři sta metrů od mého bytu v centru Plzně. Je to v rámci hotelu Morison, ale majitel se stará jen o hotel a restauraci nechal, takže jsem ji koupil a brácha to tam s přítelkyní provozují. Vždycky mi udělají nějakou dobrotu.“

Proč jste si pořídil zrovna restauraci?
„Hodně rád vařím a vystudoval jsem hotelovku. Různě se snažím investovat, takže když jsem viděl nabídku restaurace, tak jsem do toho s bráchou šel, protože on tu školu vystudoval taky.“

To jste jeden z mála cyklistů, který vedle sportu dokáže uplatnit i své vzdělání…
„Snažím se, aby to tak bylo. Je to důležité. Spousta cyklistů během kariéry utratila všechny peníze, které si vydělali. Je to hodně těžké, patnáct let jezdíte na kole a co chcete dělat? Nevíte. Těch případů je hodně i tady z Plzně. Ne že bych ty lidi chtěl nějak urážet, oni sami mi říkali, že v tom udělali chybu. Třeba Ondra Lukeš nebo Pavel Elsnic si kvůli cyklistice nedodělali střední, k čemuž mě rodiče naštěstí dokopali. Oni pak skončili v 35 letech a šli se ptát na práci se základkou.“

Takže až skončíte s cyklistikou, tak vás výdělky nezajistí?
„Určitě to není špatné, i když s jinými sporty to asi porovnávat nejde. Není to tak hrozné.“

Jako nováček jste měl před čtyřmi lety mezi profesionály plat třicet pět tisíc eur ročně. O kolik jste si polepšil?
„Teď hodně. Musím říct, že nová dvouletá smlouva, kterou mi na konci jara nabídla Columbia, mi zaručuje skoro čtyřnásobek. Musím zaťukat, že je to dobré. Beru to tak, že mám těžkou práci, ale je to i můj koníček, za což jsem rád. V českých platových podmínkách bych to asi dělat nemohl. Kdybych nejezdil v zahraničí, asi bych zvolil něco jiného. U profíků jsou platy určené federací, tak to beru tak, že mě potkalo velké štěstí. Koníček mě může dobře zajistit, abych si nebral hypotéku. Na to jsem opatrný. Vždycky, když se mi na tréninku nechce makat a přemýšlím o tom, že si dřinu zkrátím, tak si vzpomenu na hypotéku a jedu dál.“

Hnal vás stejný motor i před Vueltou, která bude vaším vrcholem sezony?
„Určitě. Během dvou měsíců jsem měl jenom jeden závod a i ten byl pojatý jako rozjetí na Vueltu. Furt jsem jen trénoval. Posledních čtrnáct dní na časovkářském speciálu a formu ladím právě na časovky na Vueltě. Jsou tam tři a rád bych potvrdil letošní výsledky, to znamená být vždy do pátého místa.“

František Raboň • Jaroslav Legner

Kdybyste vyhrál prolog v Assenu, stanete se po Janu Hruškovi druhým Čechem, který oblékne trikot vedoucího muže závodu Grand Tour. Uvědomujete si to?
„Sportovní ředitelé mi hodně věří a já na prolog hodně trénuju, takže jsem zvědavěj. Pojede se na motocyklovém okruhu v Assenu, takže to bude zajímavé.“

Mnoho cyklistů bere Vueltu jako rozjetí před mistrovstvím světa, které se uskuteční na konci září. Patříte mezi ně i vy?
„Pro mě je to obrovský závod, kde chci být ve formě. Myslím si, že aby člověk dojel třítýdenní etapák, musí být hodně dobře připravený. Náš tým je hodně nabitý, protože je u nás velká konkurence a všichni se chtějí vytáhnout, takže to beru jako hodně prestižní věc. Už jsem jel třikrát Giro, tak to snad bude podobné.“

Věříte si i na celkové umístění?
„Spíš si snažím uvědomit, že mám na to vyhrát nějakou časovku. Už jsem v nich letos porazil většinu hvězd a vím, že to můžu dokázat. Radši si dávám tenhle cíl, v optimální formě jsem schopný jezdit časovku s nejlepšími. Celkové umístění pro mě není moc téma. Dřív jsem se snažil být všestranný, ale teď vím, že v té roli se moc nevidím. Musel bych se odstěhovat za horami do zahraničí, ale já chci žít v Čechách, takže se budu věnovat tomu, co mi jde, než se cpát do pozice lídra týmu. Musel bych riskovat a zhubnout, abych mohl jet v kopcích s lepšími, což by se nemuselo povést a pak bych třeba musel skončit. Svou budoucnost teď vidím jasně.“