Omarov o cestě z Dagestánu do Česka: Občanství mi zamítali. Kdybych byl...
Pozvání do pořadu Přes Příkop přijal zápasník Artur Omarov, který pochází z Dagestánu, ale od roku 2010 hrdě reprezentuje Českou republiku. Získal medaile z mistrovství Evropy i světa a na sedmý pokus se kvalifikoval na olympijské hry. Jak moc to pro něj znamená a jaké jsou jeho další plány? Sportovec promluvil také o pomoci MMA bojovníkovi Jiřímu Procházkovi s bojem na zemi.
Vy Česko reprezentujete v řecko-římském zápasu, mohl byste na začátek vysvětlit základní pravidla?
„Jednoduše řečeno, jsou dva zápasníci, kteří jdou proti sobě, jeden se toho druhého snaží položit na záda a tím utkání končí. Nejdůležitější je tedy přemoct soupeře a položit ho na lopatky. Je zakázána spousta věcí jako údery pod pás, chytání za hrdlo, útoky na oči, tahání za vlasy… Rozlišuje se také řecko-římský zápas a volný styl, což když zjednoduším, tak v řecko-římském zápase se bojuje od pasu výš a ve volném stylu se útočí hlavně na nohy a spodní část těla.“
Cílem je dostat soupeře na lopatky, což se ale ne vždy podaří. Co dalšího tedy rozhoduje?
„Rozhodují tzv. bodové akce. Mým úkolem je hodit tím soupeřem o žíněnku a čím vyšší amplituda a čím je to hezčí, tím je to i lépe bodově hodnocené. Když je tam amplituda, jemu vylétnou nohy a já ho zapíchnu do žíněnky, tak získám pět bodů. Pokud ho jen hodím přes sebe, tak je to za čtyři body. V případě, že ho hodím tak, že dopadne zase na břicho a není tam pěkná amplituda, tak jsou to dva body a když ho hodím jen za žíněnku a on vyšlápne, tak je to hodnocené jedním bodem.“
Nyní jste reprezentantem České republiky, ale pocházíte z ruského Dagestánu. Jaká byla vaše cesta?
„Když mi bylo pět let, tak jsme sem přicestovali s maminkou a ona se rozhodla, že tady zůstaneme. Chodil jsem tu do školy a začal jsem tady chodit i na zápas, ke kterému mě přivedl strýc. A tam jsem poznal, že je to něco, co mě baví a zároveň mi i jde. Od té doby, kdy jsem začal vyhrávat mistrovství republiky v kategorii žáků a pak juniorů, tak jsem vycítil, že se mi daří i na mezinárodních závodech. Chtěl jsem reprezentoval Českou republiku na vyšších soutěžích, jako jsou mistrovství Evropy a světa, zažádal jsem o české občanství, ale to mi pravidelně zamítali.“
Co podle vás bylo hlavním důvodem?
„Oni nemusí mít přímo důvod, ale v té době to tak asi fungovalo. Samozřejmě mi nepomohlo, že jsem z ruské federace… Kdybych byl ze Slovenska, tak to občanství mám hned. V té době, když někdo o občanství žádal, tak se nedávalo běžně. Mohl to být rok 2000 a tím, že jsem měl trvalý pobyt, tak se to úplně neřešilo, ale já kvůli tomu nemohl reprezentovat.“
Jak to tedy fungovalo na závodech, za koho jste zápasil?
„Za chomutovský klub a i když jsem vyhrál mistrovství republiky, tak na mistrovství Evropy i světa jel ten, kdo byl druhý. Prostě reprezentoval ten, kdo byl za mnou…“
Nakonec vše dobře dopadlo a jste příkladem toho, že nic se nemá vzdávat. Šestkrát jste se snažil kvalifikovat na olympiádu - vyšlo to až na sedmý pokus. Co to pro vás znamená?
„Reprezentace České republiky pro mě znamená úplně nejvíc. To, že jsem Česko reprezentoval na Evropě a světě a ještě dokázal přivézt medaile, tak to pro mě byla velká čest. Ale být na olympiádě, to je něco, o čem jsem snil. Už jsem to říkal, že kdyby zápas nebyl olympijský sport, tak dělám jiný. Obětoval bych všechny medaile jen proto, abych na té olympiádě mohl být. Pro mě je to absolutně nejvíc. Je to pro mě vrchol toho všeho a přivézt z olympiády medaili, tak to je něco neuvěřitelného a v podstatě k tomu jednomu dni směřuji celý život. Je to pro mě cíl, o kterém jsem snil už jako dítě.“
V srpnu vám bude 36 let. Už jste promýšlel, kdy a jak byste chtěl ukončit kariéru?
„Mě se na to ptali vždy - po Riu, po Tokiu a i teď po Paříži budu čelit otázkám, kdy bych chtěl skončit. Ale já si nedávám žádný horizont, protože co když mi to nevyjde? Řekl jsem si, že se chci kvalifikovat a to mi vyšlo. Pokud bych v Paříži získal medaili, tak to by bylo krásné ukončení kariéry a věřím, že na to mám a udělám pro to všechno. A kdyby se to nepovedlo, tak nechci končit nezdarem na olympiádě, takže pokud vydržím zdravý tak, jako jsem teď a budu se cítit takhle dobře, tak chci určitě odjet ještě na mistrovství Evropy a světa. A tam pokud se mi zadaří, tak se chci rozloučit medailí. Takhle bych si představoval svůj konec.“
Na závěr se vás chci zeptat, zda je pravda, že jste připravoval šampiona MMA Jiřího Procházku v boji na zemi?
„Připravoval je moc silné slovo, protože to ho připravovali jeho trenéři, kteří mají největší zásluhy. Já jsem mu pomáhal, když jsme se potkali a on mě oslovil. Vždycky mu rád pomůžu, protože on je sportovec srdcem i duší a je ochotný v té kleci klidně umřít. Já jsem mu alespoň malinkou částí mohl něčím přispět a jsem za to rád… On musí umět číst soupeře, aby se dokázal přizpůsobit jejich stylu a v určité části přípravy potřeboval trénovat se mnou, aby cítil, když ho zápasník utáhne. Díky tomu, že jsme spolu trénovali, tak mohl eliminovat své chyby a naopak zjišťovat chyby toho soupeře tak, aby ho načetl a tím zlepšil svůj styl.“
Na jaké další otázky Artur Omarov v rozhovoru odpověděl:
- Jak příběh se získáním českého občanství pokračoval?
- Co pro něj bylo po příchodu do Čech nejtěžší?
- Kdo měl zásadní vliv na jeho začínající kariéru?
- Jak popsal chování lidí v Dagestánu, ze kterého pochází?
- Jak se poznal se svojí ženou, která je jeho největší oporou?
- Dá se chuť vyhrávat naučit a má někdy strach?
- Jak vnímá bolest a s jakým nastavením jde do zápasu?
- Proč nevyužívá služeb mentálního kouče?
- Jak charakterizoval svůj zápasnický styl a na čem se snaží zapracovat?
