Stalo se, co čekal. Fůra lidí, kteří jej před zápasem podporovali, mu nyní ukázala záda. Václav Mikulášek však nevěší hlavu. Rozhodně si ale teď chce odpočinout, bylo toho moc. Přesto může být rád, že vyhroceným obdobím, které duelu s českým Terminátorem předcházelo, prošel. Jednalo se o zátěžovou zkoušku, kterou ustál.

Jak se vám daří?
(rozesměje se) „Ale jo… Víceméně jsem počítal se vším. Co si člověk navaří, to si i sní. Takže za všechno, co jsem řekl, udělal za tu dobu před zápasem, tak jsem počítal, že pokud to nevyjde, přijde hejt. Tím pádem nejsem překvapený.“

Co říkáte na to, že lidé považují teď váš zápas s Vémolou za nesmysl?
„Nemám k tomu co říct. Myslím, že to lidi zajímalo, mělo to nějaký příběh a chtěli to vidět, ale dopadlo to, jak to dopadlo.“

S odstupem několika dní, jak souboj vlastně hodnotíte?
„S odstupem pár dnů už to dokážu. Je blbý se mě ptát hned ten první, protože to je nejvíc emocí. Ať už vyhraju, nebo prohraju. Člověk pak řekne strašně moc věcí. Moje emoce jsou ale takové, že jsem opravdu zklamaný. Sám ze sebe. Nic jiného mě nemrzí, než to, jak jsem se choval a co jsem říkal. Když jsem třeba tvrdil, že mi o nic nešlo, tak to není pravda. Můj výkon neodpovídal mé přípravě. A to mě opravdu štve. Ale jak jsem řekl, nedokážu změnit to, co se stalo, když se zavřela klec a já jsem zmrznul jak nanuk.“

A čím myslíte, že to bylo? Zapůsobila na vás síla momentu, Karlos Vémola nebo co?
„Vůbec nevím. Najednou stál Karlos proti mně, začal zápas, já se pohnul a v daný moment jsem zmrzl. Přísahám bohu, nedokázal jsem nic udělat. A jak mě hodil na zem a bouchal mě do hlavy, on říká, že mě to bolelo, ale přísahám, že nebolelo. Když se podíváte na mé předchozí zápasy, tak jsem kolikrát dostal v postoji nakoupeno mnohem víc, strašné rány a nic mi to nedělalo. Chtěl jsem pak nějak zkusit utéct, otočil jsem se zády, tedy udělal úplně základní chybu. A pak už jsem nebojoval. Vzdal jsem to úplně v hlavě. Nebudu lhát. Byl jsem unavenej, čtrnáct měsíců bez zápasu bylo moc. Možná jsem měl poslechnout Ondru (Ondřej Novotný – promotér organizace Oktagon MMA) a rozzápasit se, ale nebudu se vymlouvat. Byla to čistě moje chyba, já jsem zmrznul, pos*al jsem to. A co momentálně dostávám, to si zasloužím. Nebudu lhát, že ne.“

Litujete i svého chování po zápase? Jste teď zpětně se svou reakcí nespokojený?
„Určitě. To, že jsem řekl, že mi to nevadí, byl nesmysl. Asi jsem to chtěl nalhat sám sobě. Samozřejmě, že mi to vadí. Nedělám ten sport proto, abych prohrával, nebo aby si mě lidi pamatovali takhle. Dělám to pro sebe, abych byl spokojený. S tímhle výsledkem a výkonem rozhodně spokojený nejsem. Věřím, že za to všechno, jak se to vypromovalo, udělalo a lidi to zajímalo, tak v konečné fázi nedostali, co čekali. Chápu vlastně, proč mi každý říká, že jsem ostuda.“

Tisková konference po zápase byla poměrně peprná. Vyčítal jste tam Vémolovi, že vás sice porazil, ale ne technickým knockoutem, jak slíbil. Ale výhra to i tak byla jasné, ne?
„Byla. To jsem i přiznal, vyhrál lepší zápasník. A že jsem se choval jako hovado… Holt takovej jsem. Že jsem mu třeba skákal do řeči… Ale on začal urážet mě. Sedět tam a nechat na sebe plivat, takový nejsem. Ať už si o mně každý myslí, co chce, nenechám po sobě plivat zbytečně. A Karlos to začal hned na začátku. Říká, že jsem na něj ukazoval fakáče v kleci, ale on tam po mně řval a nadával mi.“

Co na vás řval?
„Co je, ty nulo… nebo něco takového. Ponižoval mě prostě. A proč bych mu měl pak ukazovat nějaký respekt? Jako sportovci, oukej. On je sportovec. To jsem říkal ikskrát, dokázal ve sportu hrozně moc. Ale ruku bych mu nepodal, to určitě ne, nicméně nechoval bych se tak, jak jsem se choval. Je mi líto, co jsem předvedl a nepředvedl. Nicméně po bitvě je každý generál. To já ne, přiznám, že jsem to pos*al a že jsem se v hlavě zastavil a udělal chybu. Lidi mi vyčítají, že jsem se choval jako hovado, ale oni neví, co se odehrává v zápasníkovi. Člověk řekne milion věcí. Proto nevěřím ani tomu, co pronesl po předešlém zápase Karlos, že kdybych ustál první kolo, tak on ukončí kariéru. To jsou prostě emoce, které v člověku jsou, neovlivní je. Ale je pravdou, že ke Karlosovi vlastně cítím nevraživost dál.“

Z čeho pramení?
„Z jeho arogance. Porazil mě a hned se mě snažil zase dál ponižovat. Řeči o tom, že jsem smrděl kouřem, přitom jsem nekouřil. A podobné nesmysly.“

Jste kuřák, nebo ne?
„Ano, jsem. Ale před zápasem jsem nekouřil. Kouřem jsem mohl načichnout akorát, když jsem byl s trenéry, kteří kouřili. Rozhodně jsem si nedal cigaretu před zápasem.“

A co říkáte na to, jak Vémola vyzval fanoušky, aby vás přestali atakovat, že jste nejspíš pouze nezvládl situaci a že nenávisti už bylo dost??
„Určitě jsem to od něj nečekal. Ale když to člověk zná, tak zkrátka chápe, jak tomu druhému je. Opravdu mile mě to překvapilo, nebudu lhát, že ne."

Před střetem s Terminátorem jste zpochybňoval jeho současné kvality. To se po souboji změnilo?
„Co říct? Opravdu jsem zmrznul. Vzhledem k tomu, jaký jsem měl den, tak by mě asi porazil i amatérský zápasník.“

Znamená to, že byste měl zájem o odvetu, abyste to zkusil v lepším nastavení?
„Před zápasem jsem prohlásil, že si o odvetu říkat nehodlám. Ale postupem času, proč ne? Proč se nevykoupit z toho, že jsem to nezvládl? Proč lidem neukázat, že bych to dokázal líp. Určitě bych to znovu zkusil. A vím, co bych udělal jinak. Prostě ano, zkusil bych to ještě jednou s čistým svědomím a dal bych do toho víc. Nicméně nebudu říkat, co by, kdyby a proč… Kdyby ta šance přišla, že bych mohl, tak ji vezmu. Je mi jedno, jestli to někomu připadá směšný, ale jde o můj pocit.“

Vaším heslem je, že výhra potěší a prohra naučí. Teď zpětně dokážete říct, co vás to naučilo, co vám to dalo?
„Určitě to, že bych jednal jinak a hlídal bych si pár věcí, které jsem neuhlídal.“

Tento rok pro vás musel být opravdu extrémně náročný…
(oddechne si) „Nejtěžší rok za posledních pět let.“

Přitom jste v dokumentu, kterým organizace Oktagon mapovala cestu k zápasu, prozradil, že jste měl v minulosti stavy a nálady, které vás vedly k myšlenkám na sebevraždu…
„Ano, to bylo předtím, než jsem nastoupil do Oktagonu. Ale jsou stresy a stresy. V té době jsem neměl tak veliký psychický nátlak od lidí, jako jsem měl teď. Tohle bylo úplně něco jiného.“

To chápu, jen si říkám, že od vás bylo dost odvážné, jít do takového boje, protože se tlak dal předpokládat. Musela to být docela zátěžová zkouška, ne?
„Strašně! Po těch čtrnácti měsících, kdy jsem nestál v kleci, do toho ti lidé a všechno…“

Ale ustál jste to, což je určitě výhra, s ohledem na to, co máte za sebou.
„No, dokázal jsem se s tím porvat jednou, a když to člověk dovede jednou, dokáže to i podruhé. Trochu to zabolí, zaštípe a jdeme dál.“

Nejtěžší bylo tedy zvládnout ne Vémolu, ale fanoušky, diváky, je to tak?
„Ano, najednou mi fandili ti, co mě dříve hejtovali. A když to dopadlo, jak to dopadlo, tak mě ti samí poplivali třikrát tolik. Ale vzal jsem to, risknul jsem to, můj boj.“

Máte tedy pocit, že český fanoušek většinou jde jen za vítězi?
„Samozřejmě, kam vítr, tam plášť. Podívejme se na všechny předešlé případy. Jak odepsali Attilu, když prohrál s Američanem.“

Zažil to i Vémola po prohře s Véghem.
„To jo. Ale k němu se nechci vyjadřovat. Sám jsem se tehdy smál, když Karlos prohrál. Ale v konečné fázi i jeho opravdu pak hejtovali ti, co ho do té doby milovali.“

Vždycky říkáte, že MMA jako sport zbožňujete. Ale show a vše kolem k němu patří. Ještě se vám to neznechutilo?
„Holt tak to je. Nic není zadarmo, nikdy to nebyly růže. Jestli to chci dělat, tak to budu muset skousnout, anebo se na to vys*at.“

Do klece se chcete vrátit v rámci turnaje Oktagonu v Ostravě, což by mělo být v únoru, je to tak?
„Ano, dříve ne. Potřebuji si odpočinout, bylo toho na mě opravdu moc a nezvládl jsem to.“

A máte i vyhlédnutého soupeře, jestli se nepletu?
„No vyhlédnutého… Měl jsem původně zápasit s Tomášem Bolem. Říkal, že se ho bojím, a proto jsem šel s Vémolou. (pousměje se) A já prostě nechci, aby o mně někdo říkal, že mám strach, když ho nemám.“