Jak se na životní zážitek těší? Co od toho čeká? Tady je zpověď uměleckého truhláře s vlastní firmou a nadšeného sportovce Adama Raitera, který jezdí skvěle na kolečkových bruslích, wakeboardu, lyžích i snowboardu.

„Účast v Survivoru byla neskutečná zkušenost, nedá se s ničím srovnat. Pro všechny to bylo náročné víc psychicky než fyzicky. Člověk zjistil, že kdyby s těmi lidmi vážně ztroskotal na opuštěném ostrově, tak bych je musel asi vážně všechny zabít, abych tam přežil. Bylo vidět, jak si šli všichni po krku od první chvíle. Největší náraz to byl s lidskou povahou. Myslel jsem si, že to tak není, ale vážně je – když hodíte lidi do takové situace, tak se začnou chovat jako zvířata a upřednostňují vždycky sebe. Ale vlastně zvíře by se tak nechovalo.

Je jednodušší si zvyknout na svět tam, než se vrátit do toho našeho, což je hodně zvláštní, aspoň pro mě to tak bylo. Člověk tam najednou jen ořezává klacek, bylo mi tam božsky. Kdybych tam byl se svými kamarády z wakeparku, tak prostě nechci domů, neskutečně mě to bavilo. Ale co si budeme říkat, ten kmen byl složený naschvál, aby tam docházelo ke konfliktům, bylo to psychologicky nastavené, aby se něco dělo.

Je to nepřenositelný zážitek. Úplně stejné je to se zápasem MMA. Máme s Nathanem oba respekt, protože nevíme, co je ten druhý ve fightu zač. Absolutně nemáme odhad na to, kdo jak natrénoval, neznáme druhého zápasníka předem, protože jsme ho nemohli nikde vidět jako Vémolu... Po návratu ze Survivoru jsem byl týden pomáhat na Ukrajině, což je obrovský průser. A můžu říct, že tohle je taky průser. A to mám spoustu věcí za sebou. Přirovnal bych to k výstupu na osmitisícovku. Může se stát cokoliv, můžete si odnést fakt blbé zranění, oba víme, že budeme chtít jeden druhého zlikvidovat. Bylo to vidět už na ostrově, jaké byly naše souboje, ani jeden necouvne.

Mám rád výzvy, jde to přirozeně, mám to tak v životě se vším. Přišla nabídka a v nevědomosti jsme to podepsali. Já bych to udělal i teď, ale klepala by se mi u toho ruka. Když jsem to tehdy podepisoval s Ondřejem (Novotným), tak mi v hlavě probíhalo: ‚Tohle je smlouva s ďáblem.‘

Oktagon: Kdo přežije?

Máme za sebou mnoho tréninku a ta změna je obrovská, už víme, že jsme šli do něčeho úplně jiného, než jsme si na začátku mysleli. Tohle není Survivor, je to nejtvrdší sport. A jestli tímhle projdeš, tak to bude strašný masakr. Doufám, že se nám ani jednomu nic nestane. Asi si z toho odneseme pár tržných ran, ať je to show, dobrá rvačka, ale ať to přežijeme ve zdraví.

Na ostrově byla mezi námi přirozená rivalita, šlo o klasické vítězství. Jeden souboj se vyostřil až tak, že jsme se řezali. Ondřej na nás řval, protože jsme porušovali pravidla, musel nás tvrdě rozhánět od sebe, abychom se tam neumlátili. Jestli se tohle stane v kleci, tak jsem si stoprocentně jistý, že lidi se budou mít na co dívat. Buď to bude fackovaná a bude to vypadat blbě, to je jedna možnost, prostě to nenatrénujeme… Anebo se stane, že se tam budeme 15 minut řezat jako hovada, protože ani jeden neustoupíme, budeme plní adrenalinu, každý půjde za vítězstvím a možná bude docházet k tomu, abychom to vůbec ve zdraví přežili.

Já miluju trénovat, ať je to na cokoliv. Vážím si toho, že mi dal Oktagon možnost, abych si mohl postavit velice dobrý tým známých z Hradce, kde jsem se narodil. A v Praze mi zas dělal fýzu Martin (Svoboda) z fitka na Vinohradech, známe se čtyři roky, připravoval nedávno Hanu Mašlíkovou na mezinárodní soutěž kulturistiky a fitness. Samozřejmě by tam nejradši byl sám, má rád fight, ale bere to tak, že: ‚Mně se to nepodařilo, ale mám tady Adama a tak to prožiju s ním.‘

Všichni lidé, kteří se o mě starají, jsou moji přátelé a je to určitá komunita, co se poskládala v mém životě. Trénoval jsem šestkrát týdně, měl možnost prodělat přípravu možná i v hodnotě stovek tisíc jako amatér, je to můj splněný sen. Pokaždé když jsem šel na trénink, tak jsem se fakt těšil. Průběh přípravy byl hrozně vtipnej, smáli jsme se a zároveň se mlátili. Mám rád takové ty kecy, že přijdu za Patrikem (Kinclem) a říkám mu: ‚Teď ti dám do držky.‘ A on mě zmaže jako hovado. Super. A pak je ten cíl, který je neskutečný.

Když přišla nabídka od Oktagonu, tak jsem hned věděl, s kým chci trénovat. Pepa Petruška (majitel a trenér) z Pepek Gymu, kde Patrik trénuje, chodil se mnou v Hradci na základku. Je na hodně dobré úrovni v thajském boxu, makají s Patrikem, jsou to kámoši. Zavolal jsem Pepovi, jestli by mě mohl trénovat, a já se aspoň vrátím domů. Byl to návrat ke kořenům, s klukama jsme vyrostli v jednom městě. Taková old school, která mi sedí.

Je taky hustý, jak začínám víc vnímat MMA scénu, poznávat zápasníky osobně. Zjišťuji, jací jsou tihle sportovci čistí lidi, hodní, fajn. Ne že by mě to ale překvapovalo. Když jsi třeba Attila Végh a víš, že ti v Česku nebo na Slovensku nikdo nerozbije hubu, tak úplně zahodíš ty instinktivní zmrdoviny, protože je dělat nemusíš. To je jako malý pes. To co se na světě víc bojí, je vždycky zákeřnější. Ale Attilu a další nezajímá psychický souboj, nemusí si dohánět ego. Když nemáš strach, nejsi zlej. Proč bys byl zlej?

Tu přípravu mám vždycky fakt rád, těším se na to. Každý den trénovat a likvidovat se, to chci. Cítím, že mi fyzička šla nahoru, mám radost z toho, že je vidět progres, je super, že to tam je. Příprava se neznásobila, spíš jde o to, že to dělám na profi úrovni a z toho mám velkou radost. A myslím, že tak jak mě lidi uvidí na vážení, tak sám ze sebe budu mít neskutečný pocit, protože v takovém stavu jsem nikdy předtím nebyl. Ať jsem na tom makal, co to šlo, tak tohle je fakt propočítané do detailů. Všichni máme nějaký idol v akčních filmech a myslím si, že já i Nathan budeme připravení neskutečně. A na to se těším, to je ten největší cíl.

Nathan je fotbalista, já jsem agresivní sportovec, dělal jsem extrémní sporty celý život. Až v kleci ale zjistíme, jak moc dokážeme přijímat ty rány. U mě by to problém být neměl, protože se umím dost dobře kutálet po schodech. Můj životní styl je srážka se zdí. On kope do míče a já jsem celý život dostával rány. Možná si po první ráně řeknu, tohle je brnkačka, zjistím, že mi to vůbec nevadí a že ho utluču. Nebo to bude taková rána, že mi bude v hlavě dunit jako v kostelním zvonu, budu ležet na zemi a rozhodčí bude mávat, že je konec.

Nevadí mi tady ani jeden hejt, protože ty lidi absolutně nevědí, o čem mluví. Kdyby znali můj pocit, tak k tomu nemůžou napsat ani drobek. Proč jsem mohl jít a dobře odběhnout Spartana? Proč můžu třeba příště zkusit maraton, všichni mě po tom poplácají a řeknou, že jsem borec? Tak proč bych nemohl jít do klece a zkusit to? Řekněte mi jeden jediný důvod. Vždyť my s tím nemáme jedinou zkušenost, Patrik i Attila (Végh – je v týmu Nathana) si klepají na čelo, že vůbec nevíme, do čeho jdeme. Jsou to fighteři, vědí, co to obnáší. A my se na to měli připravit za čtyři měsíce.

Je to stejné, jako kdyby tě někdo vzal vrtulníkem a bez kyslíkové lahve posadil na vrchol Everestu. To je úplně to samé. Najednou tam jsi, chodit umíš, tak to slez. Má to neskutečnou váhu. Dokud jsem se sám nedostal do téhle situace, tak jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Až tenhle rozhovor by mě nad tím přiměl se zamyslet. Protože bych byl možná stejný hejtr jako ostatní, říkal bych si, kam se cpou, a neuvědomil si, jaký to je průser a jak je úctyhodný, že tam jde člověk něco takového risknout. Ať se nám klidně všichni smějí, ale tím způsobem: ‚Vždyť oni tam chcípnou, debilové.‘ Ale ne, že jsme herečky a je to ostuda toho sportu. To mi vadí. Já i Nathan celý život sportujeme. Postavíme se tam jako dva plnohodnotní sportovci, kteří jsou zvyklí trénovat.

Až bude po souboji, jsem si jistý, že to neskončí, box zařadím do svého běžného tréninku dál. Ale dost pochybuju, že bych šel ještě do dalšího zápasu takového rozměru. Je to jedna výzva, pak se budu věnovat určitě zas něčemu jinému, třeba bych hrozně chtěl vylézt na nějakou vysokou horu, to by mě bavilo. Trénovat dlouho a vylézt pak hodně vysoko. Je to jen takový sen, kdyby to byla nějaká osmitisícovka… Musel bych se předtím několik let připravovat, nevím jak dlouho, ale abych to byl vůbec schopný přežít.“

Oktagon

11. července 2022 • 09:41

Kdo přežije? Nathan vs. Adam: v MMA začali od nuly, z ostrova do klece

MMA

26. června 2022 • 16:35

Novotný: Chceme být F1. Procházka byl zábava, strategie tak netáhne