Ondřej Němec
15. dubna 2023 • 14:00

Vémola spároval se Soldičem, srovnal ho s Kinclem: Nebe a dudy. To se nedá

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Co má Třinec a nemá Sparta? V čem selhali lídři poražených?
Střeďáci na EURO: Koho k Součkovi? Dilema s parťáky i rozestavením
VŠECHNA VIDEA ZDE

Dnes ho čeká na turnaji Oktagon 41 zápas po dlouhé pauze. Ač Karlos Vémola nastoupí v kleci proti Samojci Alu Matavaovi, který by pro něj neměl být velkou překážkou, nechtěl v přípravě nic podcenit. Navíc už vyhlíží i květnovou odvetu s Patrikem Kinclem. I proto vyrazil Terminátor do německého UFD Gymu, kde měl možnost spárovat s Robertem Soldičem, bývalým šampionem KSW, který obhájil titul i v souboji s Kinclem. „Jsme od sebe patnáct kilo, ale že bych cítil nějakou silovou nadvládu nad ním, to v žádném případě,“ říká Vémola o chorvatském bojovníkovi.



Jaký na vás udělal Roberto Soldič dojem po lidské stránce?
„Skvělej, to jsem asi ani nečekal. A nejen Roberto, celý tým UFD Gymu, včetně třeba Hatefa Moeila. Předtím jsme přitom měli nějaké výměny na internetu. Ty jsem měl tedy v minulosti i s Robertem. Celý tým mě strašně překvapil a je až smutný říct, že tolik respektu, kolik jsem dostával tam, nedostávám asi ani v lokálních, domácích gymech. Neuvěřitelný. Cítil jsem se tam skvěle, přivítali mě jako součást týmu. Jsou všichni velcí profíci, jeden jak druhej. Nikdo si na nic nehraje. Pohostili mě. Nedorazilo mi například zavazadlo, dali mi svoje věci, nic jsem neplatil. Dali mi rukavice, pohostili mě, co se týká jídla. Starali se o mě opravdu jako o hosta. Až mi to bylo blbý a doufám, že jim to jednou budu moct vrátit u nás, až přijedou do Prahy.“

Takže ostré poznámky, které jste si před časem vyměňovali na Instagramu vzaly za své?
„Ano, vůbec jsme to neřešili. Vůbec tam nebyla nějak vypjatá atmosféra. Na prvním tréninku jsme si podali ruce a šli makat. Hnedka jsme oba věděli, o čem tenhle týden bude. Začínal totiž sparingy a ani jeden jsme tomu druhému nedali nic zadarmo a věděli jsme, že to bude těžkej tejden. S veškerým respektem jsme si rozbili huby. (směje se) Ale předcházelo tomu to, že jsem na sparingy skoro nechtěli jít. Protože, jak se mi ztratilo zavazadlo… Což nechápu, jak se v jednom přímém hodinovém letu z Prahy může ztratit zavazadlo. Byl jsem tím pádem i bez svého chrániče zubů. A kluci mi řekli: nevadí, všechno ti dáme. Uvařili vodu a v kelímku my připravili chránič.“

Zachránili vám kemp.
„Jo, proto nebylo proč mluvit o nějakých výtkách. Nebavili jsme se o nich vůbec, dokud nepřijel štáb Oktagonu. Nikdy jsem neřekl o Soldičovi, že nemá srdce, řekl jsem to o Kinclovi. A Roberto se toho tehdy trochu chytil. Ale tak to ve fighterském světě funguje. Jsme vznětliví. Někdo něco řekne, jiný se toho chytí. To nic nemění na tom, že Robert je podle mě nejlepší atlet v dané váze mimo UFC.“

Překvapil vás něčím?
„Vždycky jsem věděl, že je skvělej striker. Ale netušil jsem, že je tak dobrej ve všech směrech. Jak v postoji, wrestlingu, tak v jiu jitsu. Neuvěřitelný. A určitě jsem tam nebyl naposledy. Už jsem tam byl dvakrát a hned pojedu znovu. Ale ještě k Robertovi, je to opravdu neuvěřitelně komplexní fighter a hlavně dříč. Bude tam klidně každý den, celý den. Ráno, večer. Neuvěřitelný tempo.“

Soldič vás v reportáži pro Oktagon porovnával s Patrikem Kinclem a řekl, že jste silnější. Jak byste porovnal vy Soldiče s Kinclem?
„Tak to, že jsem silnější než Kincl, to vědí všichni. To bylo vidět v našem prvním zápase, to asi ani nemusel říkat. A jak bych porovnal já jeho s Kinclem? To je nebe a dudy, nedá se to vůbec srovnat. A z čeho jsem byl u Roberta překvapenej je, jak je neuvěřitelně silnej. Protože on je docela malej. Oproti mně nebo i Kinclovi. On má normálně mimo zápas tak osmdesát pět kilogramů, já kolem stovky. Jsme od sebe patnáct kilo, ale že bych cítil nějakou silovou nadvládu nad ním, to v žádném případě. Na to, jak je, zdůrazňuju v uvozovkách, malej, je neuvěřitelně silnej. Neuvěřitelně! To mě opravdu překvapilo.“

Kolikrát jste spolu už spárovali?
„Tak to je jednoduchý. Byl jsem tam deset dní, a trénovalo se ráno a večer vždycky dvoufázově, takže dvacet tréninků a spárovalo se na každém tréninku. A nikdo nechtěl dát nikomu nic zadarmo. Ani jeden takedown, ani jednu submisi, ani jeden úder. Každej prostě chtěl na tréninku podat maximální výkon. Ale pozor, musím říct, že oni trénují s maximální zodpovědností. Maximálně se snažej svoje parťáky nezranit, maximálně se snaží mezi tréninky regenerovat. Trénuje se v deset ráno, a pak až v osm večer. Mezitím se celej den regeneruje. Sauna, vířivka, masáže, spánek a tak dále. Neuvěřitelní profíci, co se týče regenerace. A proto můžou trénovat takhle tvrdě, takhle silně, vlastně dvoufázově.“

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální události
Články odjinud


Články odjinud